Článek
Když Hollywood otevřel Pandořinu skříňku
Léto 1977. Dva mladí a téměř neznámí američtí herci cestují do Rakouska a Německa natáčet televizní seriál pro NBC. Název: Holocaust. Herci: Meryl Streep a James Woods. Nikdo z nich netuší, že natáčejí dílo, které za rok a půl změní uvědomění celého západoněmeckého národa a posune celosvětovou debatu o největším zločinu dvacátého století. Woods později vzpomínal na chvíli, kdy s Meryl stáli osaměle v plynové komoře bývalého koncentračního tábora Mauthausen: „Ona se mě zeptala: ‚Myslíš, že půjdeme do pekla?‘ Říkala, že děláme televizní show o holokaustu a když jsi tady, uvědomíš si – jak může vůbec něco vyjádřit hrůzu tohoto místa?“ Jeho odpověď byla prorocká: „Jestli bude alespoň jeden člověk, který neví, co se tady stalo, a my mu dáme zážitek, který vzbudí jeho zájem o historii tohoto místa, pak to bude stát za všechno.“
Příběh dvou rodin, dvou osudů
Scénárista Gerald Green a režisér Marvin Chomsky, oba newyorští Židé, si uvědomovali, že musí najít způsob, jak americkému publiku přiblížit nepředstavitelnou hrůzu holokaustu. Rozhodli se vyprávět příběh prostřednictvím dvou fiktivních berlínských rodin, jejichž osudy se během nacistické éry tragicky propletou. Rodina Weissových – úspěšný židovský doktor Josef, jeho manželka Berta a jejich tři děti, včetně malíře Karla, který si bere křesťanku Ingu. Na druhé straně Erik Dorf, nezaměstnaný právník, který se z ekonomické nutnosti přidá k nacistům a postupně se promění z obyčejného člověka v chladnokrevného válečného zločince. Dvě rodiny, dva světy, jedno peklo na zemi.
Mladá hvězda v pekle dějin
Meryl Streep, které bylo tehdy pouhých 28 let, hrála Ingu Helms – mladou křesťanku, která se zamiluje do židovského malíře Karla Weisse a odmítne ho opustit ani v nejčernějších chvílích nacistického teroru. Pro budoucí legendu světového filmu to byla jedna z prvních větších rolí, ale už tehdy ukázala svůj neobyčejný talent vcítit se do postavy ženy, která musí čelit nemožným rozhodnutím. James Woods, který hrál jejího manžela Karla, vzpomínal, jak byla Streep tou jedinou, která dokázala vždy říct to správné, když se napětí na natáčení stupňovalo kvůli těžkému tématu: „V situacích, kdy jsme se všichni cítili strašně na místech jako Mauthausen, měli jsme tendenci si to vybíjet na lidech, se kterými jsme pracovali, ačkoliv jsme ve skutečnosti cítili vztek vůči nacistům. Meryl byla vždy ta, která dokázala říct právě tu správnou věc a napětí rozptýlit.“
Televizní událost století
Když se seriál 16. dubna 1978 objevil na obrazovkách NBC, stal se okamžitě televizní senzací. Čtyři po sobě jdoucí večery sledovalo úctyhodných 120 milionů Američanů – téměř polovina obyvatel země. Seriál získal osm cen Emmy z patnácti nominací, včetně ceny pro nejlepší limitovanou sérii a ceny pro Meryl Streep za nejlepší ženský herecký výkon. New York Times tehdy napsal, že během reklamních přestávek v New Yorku klesala voda v potrubí kvůli tomu, že příliš mnoho lidí současně používalo toalety. Seriál se stal událostí, kterou si nikdo nemohl dovolit minout. Kritici však nebyli jednotní – někteří obviňovali tvůrce z trivilizace holokaustu, z proměny genocidy v mýdlovou operu a tragédie v populární zábavu. Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny míru a sám přeživší holokaustu, dokonce napsal: „Nepravdivé, urážející, laciné: jako televizní produkce je tento film urážkou těch, kteří zahynuli, i těch, kteří přežili.“
Němečtí politici rozhodují o osudu národa
Přes kritiku se seriál dostal i do Evropy, kde vyvolal ještě větší rozruch. Zejména sociálnědemokratičtí politici v Západním Německu, včetně Georga Lebera, viděli americký seriál a byli jeho dopadem tak zasaženi, že začali prosazovat jeho uvedení i v německé televizi. WDR nakonec odvysílal Holocaust v lednu 1979, ale pokusil se snížit jeho dopad tím, že ho zařadil do regionálního vysílání v době, kdy si myslel, že bude mít menší ohlas. Opak byl pravdou. Kolem dvaceti milionů Západních Němců – téměř polovina dospělé populace – sledovala příběh rodiny Weissových a Erikaa Dorfa. Pro mnoho z nich to bylo poprvé, kdy se setkali s podrobným vyobrazením toho, co jejich rodiče a prarodiče páchali nebo čemu přihlíželi během druhé světové války.
Slovo, které změnilo jazyk
Jedním z nejpozoruhodnějších dopadů seriálu bylo zavedení slova „Holocaust“ do německého jazyka. Heinz Werner Hübner z WDR později vzpomínal, že před seriálem patřil mezi většinu Němců, kteří toto slovo jako označení pro vyhlazování Židů vůbec neznali. Po jeho odvysílání už Der Spiegel napsal, že americké importované slovo „měl na rtech každý, od Helmuta Schmidta po Helmuta Kohla“. Společnost pro německý jazyk dokonce vybrala termín „Holocaust“ jako německé slovo roku 1979. Seriál tak nejen vzdělával o historii, ale doslova změnil způsob, jakým Němci mluvili o své minulosti.
Politické následky televizního dramatu
Dopad seriálu na německou společnost byl tak ohromující, že měl i politické důsledky. Západoněmecký parlament pod dojmem veřejné diskuse, kterou Holocaust vyvolal, zrušil promlčení válečných zločinů. Poprvé od konce války se celý národ začal otevřeně bavit o tom, co se skutečně stalo během nacistické éry. Tisíce telefonních hovorů zaplavily televizní stanice, lidé se ptali na podrobnosti, hledali informace o osudech svých židovských sousedů, kolegů, přátel. Něco, o čem se třicet let mlčelo, se najednou stalo předmětem každodenních rozhovorů v rodinách, na pracovištích, ve školách.
Když fikce probudí pravdu
Paradoxně právě fiktivní charakter seriálu umožnil divákům ztotožnit se s postavami způsobem, který by dokumentární záběry koncentračních táborů nedokázaly. Rodina Weissových byla na začátku běžnou německou židovskou rodinou – vzdělanou, asimilovanou, německy cítící. Američtí židovští diváci v nich viděli sebe, protože se cítili být Američany stejně, jako se Weissovi cítili být Němci. Němečtí diváci zase mohli vidět své bývalé sousedy, kolegy, lékaře. Erik Dorf představoval ještě děsivější zrcadlo – obyčejného člověka, který se postupně proměnil v zločince ne kvůli fanatismu, ale kvůli kariérismu a ekonomickému tlaku.
Meryl Streep: krutá zkušenost formující hvězdu
Pro Meryl Streep bylo natáčení seriálu traumatickou zkušeností, která ji navždy poznamenala. V rozhovoru pro Ms. Magazine v roce 1979 vzpomínala: „Rakousko bylo neúprosně rakouské. Materiál byl neúprosně ušlechtilý. Mauthausen byl pro mě příliš. Za rohem byla hospoda a když se místní starší muži dostatečně opili a bylo dost pozdě, vytahovali své suvenýry z války. Bylo to velmi zvláštní a perverzní. Šílela jsem.“ Přesto tato role pomohla formovat jednu z největších hereček všech dob. Naučila se vcítit do postavy ženy, která musí dělat nemožná rozhodnutí v nemožných časech – dovednost, kterou později využila v mnoha svých nejslavnějších rolích.
Trvalý odkaz čtyř večerů
Čtyři večery v dubnu 1978 a lednu 1979 změnily způsob, jakým svět hovoří o holokaustu. Seriál popularizoval nejen termín samotný, ale také přístup k vyprávění o genocidě prostřednictvím osobních příběhů. Ovlivnil celou generaci filmařů a spisovatel, kteří se pokoušeli najít způsoby, jak divákům zprostředkovat nepředstavitelné hrůzy. Claude Lanzmann později natočil svůj devítihodinový dokumentární opus „Shoah“, částečně jako reakci na to, co považoval za povrchní hollywoodský přístup k tématu.
Když televize píše dějiny
Holocaust dokázal něco, co se historikům a učitelům nedařilo desítky let – donutil celý národ, aby se podíval do zrcadla a uznal svou minulost. Meryl Streep a James Woods, kteří tehdy stáli v plynové komoře a ptali se, jestli půjdou do pekla za to, že točí televizní show o holokaustu, nakonec pomohli vytáhnout pravdu na světlo. Jejich fikce probudila skutečnost. Jejich herecký výkon proměnil německé mlčení v občanskou diskuzi. A termín, který před seriálem prakticky nikdo neznal, se stal součástí slovníku celého světa. Čtyři televizní večery změnily způsob, jakým lidstvo hovoří o svých nejčernějších kapitolách. To je síla příběhu, i když je „jen“ fiktivní.
Zdroje:
• Encyclopedia Britannica. Holocaust (television miniseries). Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Holocaust-television-miniseries
• The Times of Israel. (2019). TV series ‚Holocaust,‘ which changed how Germans saw their history, airs again. Dostupné z: https://www.timesofisrael.com/us-made-holocaust-series-that-changed-how-germans-saw-their-history-airs-again/
• Yad Vashem Podcast. How a TV show starring Meryl Streep changed Germany. Dostupné z: https://www.yadvashem.org/podcast/germany-tv-show.html
• Simply Streep Archives. Holocaust: The Story of the Family Weiss. Dostupné z: https://www.simplystreep.com/projects/1978-holocaust-the-story-of-the-family-weiss/
• The Ragged Wood. (2025). Holocaust, and the Golden Age of the American Miniseries. Dostupné z: https://www.theraggedwood.com/post/holocaust-and-the-golden-age-of-the-american-miniseries
