Článek
Ráno patnáctého března 1939 klepe někdo na dveře budějovického strážníka Františka Korandy. Je šest hodin, venku padá mokrý sníh. Koranda otevře. V tmavých kabátech stojí dva muži, za nimi český četník. „Geheime Staatspolizei. Sie kommen mit.“ Koranda není překvapený. Věděl, že na něj přijdou. Před deseti měsíci v Chebu zastřelil dva henleinovské kurýry, kteří nechtěli zastavit na kontrole. Plzeňský divizní soud ho zprostil viny, použití zbraně bylo oprávněné. Ale to, co je oprávněné pro československý soud, není oprávněné pro nacisty.
Nedají mu příležitost rozloučit se s rodinou. Vláčet ho budou několika koncentračními tábory. Zemře 2. května 1945 v Dachau, tři dny poté, co tábor osvobodí americká armáda.
František Koranda je první budějovický zatčený. Ale není první v protektorátu. Protože gestapo vtrhlo do Čech a Moravy už předchozí noci spolu s wehrmachtem. A mělo přesně připravené seznamy.
Seznamy ze Svatováclavských žní
Němci na to mysleli dopředu. Ještě v létě 1938, během Svatováclavských žní, kdy se zdálo, že se Československo bude bránit, připravovali se operační skupiny gestapa na obsazení republiky. Tvořili kartotéky. Studovali mapy. Vybírali cíle.
Něco ale sami nezvládli. Neměli znalost místních poměrů. Nevěděli, kdo je v Brně komunistický funkcionář, kdo v Pardubicích šéfuje Sokolu, kdo v Prostějově vede legionáře. Potřebovali někoho, kdo jim to řekne.
A našli je. V Brně policejní inspektor Karl Schwabe poskytl seznamy funkcionářů KSČ, Svazu přátel SSSR, sociálních demokratů, rakouských a německých uprchlíků. Předal je bývalý brněnský policejní inspektor Josef Černý. Ochotně. Bez nátlaku.
Podobně to bylo v celých Čechách a na celé Moravě. České četnictvo a policie předávaly gestapu to, co měli v kartotékách. Jména, adresy, fotografie. Kompletní databázi lidí, kteří by mohli být nebezpeční pro Říši.
Když patnáctého března v noci podepsal prezident Emil Hácha v Berlíně kapitulaci, mělo gestapo hotovo. Seznamy ležely připravené. Tisíce jmen. Tisíce adres.
Einsatzkommanda vtrhla s armádou
Už kolem šesté hodiny ranní se v Českých Budějovicích objevuje Einsatzkomando z Lince. Nejsou to vojáci. Jsou to příslušníci gestapa, kriminální policie a bezpečnostní služby. Mají konkrétní úkoly: zajistit archiv české policie na Mariánském náměstí a zatknout první nepohodlné osoby.
Do Hradce Králové vtrhnou nacisté od Náchoda v půl osmé ráno a v půl deváté od Hořic. Do Pardubic dorazí oddíly XIV. armádního sboru kolem osmé hodiny. Všude s nimi přijíždějí Einsatzkommanda - operační skupiny gestapa.
V Olomouci zatýkají hned od prvních okamžiků. Politicky činné osobnosti z první republiky, významné činovníky Sokola, legionáře. V Prostějově zatýkají bývalého starostu JUDr. Oldřicha Johna, profesora Vojtěcha Jánouška, děkana Ignáce Dragouna, funkcionáře Sokola Jana Mládka, celou skupinu představitelů židovské komunity včetně rabína Alberta Schöna.
Atmosféra je mrazivá. Padá mokrý sníh. Na ulicích pláčou lidé. V Praze na Václavském náměstí táhne wehrmacht, rozhlas vysílá Smetanovu Mou vlast a zvláštní mužský hlas opakuje: „Občané a občanky, zachovejte klid.“
Zatčení často ani nechápou, proč je zatýkají. Jsou to lidé, kteří nic neprovedli. Jsou to jen lidé, kteří by mohli být nebezpeční. Preventivní zatýkání. Aby nemohli organizovat odpor.
Šestnáctého března začne zatýkat české četnictvo
Ale pravá akce Mříže začne až druhý den. Šestnáctého března gestapo rozjede první velkou celoprotektorátní zatýkací operaci. A tentokrát nebudou zatýkat jen gestapáci. Tentokrát k tomu přizvou české četnictvo.
České četnictvo dostane seznamy. A začne zatýkat. V některých případech iniciativně, ještě než je gestapo požádá. Protože četníci vědí, kdo je kdo. Znají svoje okresy. Vědí, kdo chodí na schůze komunistů, kdo organizuje Sokol, kdo je německý uprchlík.
Na Českobudějovicku zatýkají tak horlivě, že zatknou 343 osob. To překvapí i samotné gestapáky, kteří teď upozorňují četníky, že zatýkání je třeba přehodnotit a většinu zadržených propustit. Protože kapacity věznic nestačí.
V Táboře, v Plzni, v Kolíně, v Hradci Králové, v Pardubicích - všude je to stejné. České četnictvo zatýká podle seznamů, které samo předtím gestapu předalo. Zatýká komunisty, sociální demokraty, národní socialisty, anarchisty, zednáře, Židy, německé emigranty.
Ferdinand Peroutka stráví tři dny na „čtyřce“
V Praze zatýkají osmnáctého března novináře Ferdinanda Peroutku. Šéfredaktora Přítomnosti, nejznámějšího českého politického publicistu, člena Pátečníků, přítele Karla Čapka.
Peroutku odvezou na Bartolomějskou číslo 4, na „čtyřku“, jak se říká budově policejního ředitelství. Stráví tam několik dnů. Vyslýchají ho. Přemlouvají ho. Varují ho.
Po třech dnech ho propustí. S ponaučením. Protože Peroutka není komunista, není sociální demokrat, není německý antifašista. Je demokrat, ale zatím ho nepovažují za dostatečně nebezpečného.
Peroutka po propuštění odjede do domu Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. Ale přestat kriticky publikovat nehodlá. Šestadvacátého dubna vyjde v Přítomnosti článek k padesátinám Adolfa Hitlera s názvem Dynamický život, ve kterém se Peroutka proti myšlenkám nacismu umně vymezuje.
O pět měsíců později, v září 1939, se Peroutka dostaví na písemné předvolání do Petschkova paláce. Na svobodu se vrátí až po šesti letech. Tentokrát už ho jen tak nepropustí.
Šest tisíc zatčených za dva dny
Během prvních dvou dnů zatýkání, patnáctého a šestnáctého března 1939, je na celém území protektorátu zatčeno 5 800 až 6 400 osob. V Čechách 4 376 lidí, na Moravě 1 500 až 2 000.
Z nich je 1 500 lidí odesláno do koncentračních táborů. Je mezi nimi 927 komunistů a 150 německých emigrantů. Ostatní po výslechu propouštějí. S varováním. S poučením. S vyhrůžkou, že až se vrátí domů, nemají zapomenout, kdo tu teď má moc.
Akce Mříže oficiálně trvá do května 1939, ale zatýkání probíhá kontinuálně dále. Protože seznamy se doplňují. Protože se objevují noví „nebezpeční“. Protože gestapo buduje svou síť konfidentů a udavačů a ti postupně dodávají další a další jména.
Většina zatčených sice bude propuštěna, ale všichni budou zařazeni do tzv. A-kartotéky. Do seznamů osob, které je třeba mít pod dohledem. Osob, které jsou potenciálně nebezpečné pro Říši.
Kdybych se ještě jednou narodil
Ferdinand Peroutka zemře v exilu v New Yorku v roce 1978 ve věku 83 let. Napíše několik divadelních her, román Oblak a valčík. Bude ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy. Jeho ostatky budou v roce 1991 uloženy na Vyšehradě.
František Koranda zemře 2. května 1945 v koncentračním táboře Dachau. Je mu 51 let. Americká armáda osvobodila tábor 29. dubna. Koranda se dočká svobody. Ale jen na tři dny. Oslabený šesti lety vězení, nemocný, vyhladovělý. Tělo nevydrží.
Z 1 500 lidí odeslaných v březnu a dubnu 1939 do koncentračních táborů se část vrátí. Část ne. Někteří zemřou na tyfus, někteří na vyčerpání, někteří při práci, někteří v plynových komorách. Někteří přežijí celou válku a zemřou těsně před či po osvobození. Jako František Koranda.
Akce Mříže byla první velká zatýkací operace gestapa v protektorátu. Nebyla poslední. Následovala akce Albrecht I. v září 1939, následovala zatýkání po atentátu na Heydricha, následovala akce Metel, následovaly popravy studentů po 17. listopadu 1939.
Ale akce Mříže ukázala, jak to bude fungovat. Gestapo bude mít seznamy. České četnictvo a policie budou zatýkat. A lidé budou mizet. Šest tisíc jich zmizelo během dvou dnů. Dalších desítky tisíc během následujících šesti let. A nebudou to jenom Němci, kdo budou chodit klepat na dveře. Sousedi přijdou zatýkat sousedy.
V roce 1944 nabídne komisař gestapa Horpaschek Ferdinandu Peroutkovi z koncentračního tábora propuštění. Může se vrátit k novinářské práci. Může vést Přítomnost. Jen by musel psát v duchu protektorátního zadání.
Peroutka odmítne. Gestapák Horpaschek napíše do zprávy: „Propuštění Peroutky z vězení by bylo nemoudré vzhledem k tomu, že jsou zde obavy, že by se jeho propuštění nemuselo vyplatit. Proto navrhuji vyčkat s propuštěním Peroutky do doby, než nastane lepší politická situace.“
Lepší politická situace nastane až s koncem války.
Zdroje:
Adamec, Václav: Akce referátu II A brněnské řídící úřadovny Gestapa proti levicovému odboji na Moravě v letech 1939–1943. Securitas Imperii 28/2016. https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2009/12/SI_28_s60-95.pdf
Aktion Gitter (1939). Wikipedia. https://en.wikipedia.org/wiki/Aktion_Gitter_(1939)
Akce Mříže: Němci po obsazení Čech a Moravy ihned zatýkali, česká policie horlivě přisluhovala. ExtraStory. https://www.extrastory.cz/akce-mriz-nemci-po-obsazeni-ceske-zeme-ihned-zatykali-ceska-policie-horlive-prisluhovala
Březen 1939: Akce Mříže. První vlna zatýkání odpůrců nacismu. Plus. https://plus.rozhlas.cz/brezen-1939-akce-mrize-prvni-vlna-zatykani-odpurcu-nacismu-7789503
Budějovické gestapo zatklo během války nejméně 1500 lidí. První byl městský strážník. Rozhlas České Budějovice. https://budejovice.rozhlas.cz/budejovicke-gestapo-zatklo-behem-valky-nejmene-1500-lidi-prvni-byl-mestsky-7046173
Gestapo. Encyklopedie Českých Budějovic. http://www.encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/gestapo
Gestapo zatklo nejdříve strážníka. Českobudějovický deník. https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/gestapo-zatklo-nejdrive-straznika-20170314.html
Jak to bylo doopravdy: Byl novinář Ferdinand Peroutka příznivcem nacistů? Plus. https://plus.rozhlas.cz/jak-bylo-doopravdy-byl-novinar-ferdinand-peroutka-priznivcem-nacistu-7905870
Když k nám přišli Němci. Začátek nacistické okupace ve vzpomínkách pamětníků. Magazín Paměti národa. https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/kdyz-k-nam-prisli-nemci-zacatek-nacisticke-okupace-ve-vzpominkach-pametniku
Nacisté vyrazili ráno 15. března 1939 od hranic na Budějovice a hned si vyřizovali účty. Rozhlas České Budějovice. https://budejovice.rozhlas.cz/naciste-vyrazili-rano-15-brezna-1939-od-hranic-na-budejovice-a-hned-si-9187723
Novinář, který přežil koncentrák, ale zlomila ho emigrace: Poslední léta Ferdinanda Peroutky. Médium.cz. https://medium.seznam.cz/clanek/nina-jelinkova-novinar-ktery-prezil-koncentrak-ale-zlomila-ho-emigrace-posledni-leta-ferdinanda-peroutky-218074
Služebna gestapa v Pardubicích, 1939-1942. IS MUNI. https://is.muni.cz/th/etm6w/Sluz_ebna_gestapa_v_Pardubici_ch.pdf
15. březen 1939 v Českých Budějovicích. Severní Českobudějovicko. http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/18/15-brezen-1939-v-ceskych-budejovicich/
Zvony paměti připomenou Ferdinanda Peroutku. Pražský patriot. https://www.prazskypatriot.cz/zvony-pameti-pripomenou-ferdinanda-peroutku/
