Článek
Stalag IX-A, Ziegenhain, Německo, 27. ledna 1945. Když nacisté nařídili americkým židovským zajatcům, aby vystoupili z řady, štábní seržant Roddie Edmonds přikázal vystoupit všem 1275 mužům. S pistolí u hlavy prohlásil: „Jsme všichni Židé.“Mráz pronikal až do kostí. Štábní seržant Roddie Edmonds stál v čele formace 1275 amerických válečných zajatců, kteří právě přišli do nového tábora. Před ním zuřil německý velitel tábora, major Siegmann. „Oni nemohou být všichni Židé!“ křičel. Za Edmondsovými zády stáli všichni jeho muži – křesťané, Židé, katolíci, protestanti, všichni. Pistole Luger směřovala přímo k Edmondsově čelu. „To je váš poslední pokus, seržante,“ řval Siegmann. „Přikážete Židům vystoupit, nebo vás zastřelím hned teď!“ Edmondsovi bylo čtyřiadvacet let. V kapse neměl zbraň. Jen svou odvahu a víru. Klidně se podíval přímo do Siegmannových očí a řekl: „Můžete mě zastřelit, ale budete muset zastřelit všechny. Protože víme, kdo jste. A až vyhrajeme tuto válku, budete souzen za válečné zločiny.“ Siegmann zbledl. Ruka se mu třásla. Pomalu sklopil pistoli a odešel. Dvě stě židovských vojáků právě přežilo.
Chlapec z Tennessee
Roderick Waring Edmonds se narodil 20. srpna 1919 v South Knoxville v Tennessee do obyčejné rodiny. Kamarádi mu říkali Roddie. Měl tři bratry – Thomase, Leona a Roberta. Když mu byly tři roky, zemřela mu matka. Vyrůstal ve Vestal Methodist Church v Knoxville, kde ho učili základním hodnotám: poctivosti, spravedlnosti a povinnosti starat se o druhé.
V roce 1938 dokončil Knoxville High School a začal pracovat jako skladník. Byla to prostá práce pro prostého mladíka z Tennessee. Nikdo by nečekal, že se z něj stane hrdina.
17. března 1941, v době rostoucího napětí v Evropě, se Edmonds dobrovolně přihlásil do americké armády. Odešel na výcvik do Fort Oglethorpe v Georgii. Byl přirozeným vůdcem – klidným, sebejistým, spravedlivým. Nevytahoval se svou hodností. Lester Tanner, který s ním později sloužil, říkal: „Vždycky jste věděl, že ví, co dělá. Nepotřeboval být arogantní nebo bezohledný. Obdivoval jsem jeho velení.“
Během výcviku postupoval v hodnostech až na štábního seržanta. Získal expertní medaili pro střelbu z karabiny a ostrostřeleckou medaili pro pušku. V říjnu 1944 se vydal do Evropy s 106. pěší divizí, 422. pěším plukem. Bylo mu dvacet pět let a celý život před sebou.
Peklo v Ardenách
11. prosince 1944 zaujala 106. divize pozice podél Siegfriedovy linie na východním okraji Ardenského lesa poblíž Prümu v Německu. Byli rozptýleni na příliš velké ploše, tenká obranná linie v klidném sektoru fronty. Velení je považovalo za bezpečnou oblast, kde mohli noví vojáci získat zkušenosti.
Byli tam pouhých šest dní, když němci zaútočili. 16. prosince 1944 – bitva v Ardenách, poslední velká německá ofenziva. Tanky wehrmachtu prošly přesně tam, kde stála 106. divize. Němci měli obrovskou přesilu. Tisíce amerických vojáků, včetně Edmondse, byly rychle obklíčeny.
19. prosince velitel nařídil kapitulaci. „To byla chytrá volba,“ řekl později Edmonds. „Naše pušky nebyly k ničemu proti tankům a dělostřelectvu.“ Následoval nucený pochod zmrzlou německou krajinou. Kdo neuměl držet tempo, byl zastřelen na místě. Po čtyřech dnech mučivého pochodu byli naloženi do dobytčích vagónů a převezeni do Stalag IX-B u Bad Orbu.
Paul Stern, vojenský zdravotník z 28. divize, byl zajat o dva dny dříve. Pamatoval si ten pochod: „Muži umírali na té strašné cestě. Na nádraží nás nacpali do dobytčáků a jeli jsme čtyři dny bez jídla nebo vody. Jedli jsme sníh, pokud jsme se k němu dostali.“
V táboře smrti
Ve Stalag IX-B byli židovští zajatci segregováni do speciálních baráků se zavšivenými matracemi a hladovými příděly. Wehrmacht měl přísnou protižidovskou politiku. Na východní frontě byli zajatí židovští vojáci z ruské armády posíláni přímo do vyhlazovacích táborů. Na západě byl osud nejistější – většinou otrocká práce, odkud se málokdo vrátil.
Koncem ledna 1945 přišel rozkaz: všichni nekomisaři měli být převezeni do jiného tábora. Edmonds a další poddůstojníci, včetně židovských, byli naloženi na nákladní auta a odvezeni do Stalag IX-A poblíž Ziegenhain. Byl to menší tábor, ale s tvrdším režimem. Jako nejvyšší hodností byl Edmonds automaticky odpovědný za všech 1275 amerických zajatců.
První den v novém táboře, 27. ledna 1945, přišel velitel tábora Major Siegmann za Edmondsem s rozkazem: „Zítra ráno při nástupu nechte vystoupit všechny židovské americké vojáky.“ Edmonds věděl, co to znamená. Věděl, že je většina koncentračních táborů sice už mimo provoz, ale otrocké pracovní tábory fungují dál. Židovští vojáci měli být separováni, pravděpodobně posláni na nucené práce, odkud se málokdo vrací. Nebo možná rovnou popraveni.
Rozhodnutí
Edmonds měl celou noc na přemýšlení. Mohl vydat rozkaz, aby se přihlásili jen Židé, jak Němci nařídili. Zachránil by si život. Nikdo by ho neodsuzoval – koneckonců byl jen zajatec v nepřátelském táboře. Ale Edmonds byl muž s pevnými hodnotami. Vyrůstal v církvi, kde se učil, že všichni lidé jsou si rovni před Bohem. A jako nejvyšší důstojník měl povinnost chránit své muže. Všechny své muže.
Dal rozkaz: Zítra ráno při nástupu vystoupí všichni američtí zajatci. Všech 1275.
27. ledna ráno, v mrazivém šeru, se všichni američtí zajatci postavili do formace před barák. Lester Tanner stál vedle Edmondse spolu s ostatními vyššími poddůstojníky. „Odhadoval bych, že tam stálo přes tisíc Američanů v široké formaci před baráky, se štábním seržantem Roddie Edmondsem stojícím vpředu,“ vzpomínal Tanner.
Když Major Siegmann vyšel a uviděl celý tábor v jedné formaci, vybuchl vzteky. Přiběhl k Edmondsovi: „Oni nemohou být všichni Židé!“
Edmonds se na něj klidně podíval. „Jsme všichni Židé.“
Siegmann vytáhl pistoli a přiložil ji k Edmondsově čelu. „To je váš poslední pokus, seržante! Přikážete Židům vystoupit, nebo vás zastřelím hned teď!“
Paul Stern stál hned za Edmondsem a slyšel každé slovo. „Ačkoliv uplynulo sedmdesát let,“ řekl později, „stále slyším slova, která řekl německému veliteli tábora.“
Edmonds necouvl. „Podle Ženevské konvence musíme poskytnout pouze naše jméno, hodnost a číslo,“ řekl a recitoval je. „Můžete mě zastřelit. Ale budete muset zastřelit všechny nás. Protože všichni víme, kdo jste. A až vyhrajeme tuto válku, budete souzen za válečné zločiny.“
Tanner vzpomínal:"Dobře jsme věděli, že Němci Židy vraždí. Bylo jasné, že separace znamená smrt. Seržant Edmonds riskoval, že ho zastřelí na místě, ale Němcům vzdoroval. A zachránil tak všechny židovské zajatce."
Siegmann zbledl. Třásl se. Pomalu spustil pistoli. Otočil se a odešel. Nikdy se už nepokusil identifikovat židovské zajatce. Edmonds právě zachránil asi dvě stě životů.
Sto dní v zajetí
Následujících sto dní strávil Edmonds v zajetí. Podmínky byly kruté – hladovění, mrazy, nemoci. Ve svém válečném deníku si Edmonds zapisoval jména a adresy všech mužů pod jeho velením. Také kreslil – měl umělecký talent. V době hladomoru plánoval s kamarády otevřít po válce restauraci. Nakreslil návrhy a logo. Po návratu domů tyto plány zahodil.
Koncem března 1945, jak se spojenecké armády přibližovaly, Němci začali evakuovat tábor. Britští, francouzští a jiní ne-američtí zajatci byli nahnáni na nákladní auta. Edmonds dal opět rozkaz, který zachránil životy: Všichni Američané zůstanou v barácích. „Předstírejte nemoc, jezte hlínu, cokoliv – ale nezvedejte se,“ nařídil. „Nechte se vypadat na umření.“ Němci nakonec nechali Američany v táboře.
30. března 1945, druhý den Pesachu, tanky 6. obrněné divize generála Pattona osvobodily tábor. Edmonds a jeho muži byli svobodní.
Mlčení hrdiny
Roddie Edmonds se vrátil domů do Tennessee. Oženil se třikrát – první dvě manželství skončila rozvodem. V roce 1942 se oženil s Marie Solomon, v roce 1948 s Pauline Surratt a v roce 1953 s Mary Ann Watson, se kterou zůstal až do své smrti. Měl dva syny – Kima Michaela a Christophera.
Pracoval jako manažer v novinách Knoxville Journal a později v prodeji mobilních domů a kabelové televize. Žil prostý, tichý život. Když vypukla korejská válka, byl opět odveden do armády. Sloužil v Národní gardě.
A nikdy nemluvil o tom, co se stalo 27. ledna 1945. Ani rodině, ani přátelům. Jako by to byla jen další část války. Lester Tanner to vyjádřil nejlépe: „Roddie nemohl vydat ani jednoho ze svých mužů nacistům víc, než mohl přestat dýchat.“
8. srpna 1985 Roddie Edmonds zemřel na rakovinu, těsně před svými 66. narozeninami. Pohřben byl v Tennessee s plnými vojenskými poctami. A jeho tajemství s ním odešlo do hrobu.
Odhalení
Po Edmondsově smrti dala jeho vdova synům pár válečných deníků, které si otec vedl v zajateckém táboře. Chris Edmonds, mladší syn, který se stal baptistickým pastorem v Maryville v Tennessee, začal číst. Ve stručných poznámkách našel jména a adresy vojáků, o které se otec staral. Byla tam také krátká zmínka o události 27. ledna.
Chris byl fascinován. Strávil celou noc hledáním těchto jmen na internetu. První článek, který našel, změnil všechno. Byla to zpráva o Richardu Nixonovi, který si po prezidentství hledal dům v New Yorku. Nixon koupil luxusní městský dům od prominentního newyorského právníka Lestera Tannera. V článku byla vedlejší zmínka: Tanner mimochodem poznamenal, že mu Roddie Edmonds zachránil život během druhé světové války.
Chris Edmonds okamžitě začal pátrat. Kontaktoval Tannera. Našel Paula Sterna. Oba muži – nyní starší, ale s živými vzpomínkami – mu vyprávěli, co viděli 27. ledna 1945. „Tímto jediným aktem odvahy seržant Edmonds zachránil můj život, stejně jako životy všech židovských zajatců v Ziegenhain,“ řekl Stern.
Chris shromáždil výpovědi, dokumenty, důkazy. Kontaktoval Yad Vashem, izraelské centrum pro dokumentaci holocaustu. 10. února 2015, sedmdesát let po události, byl štábní seržant Roddie Edmonds posmrtně uznán jako „Righteous Among the Nations“ – Spravedlivý mezi národy. Stal se prvním americkým vojákem, který tento čestný titul získal.
Ceremonie
27. ledna 2016, přesně 71 let po oné chvíli, se konala ceremonie na izraelském velvyslanectví ve Washingtonu, DC. Přítomen byl prezident Barack Obama. Chris Edmonds přijal ocenění jménem svého otce.
„Master Sergeant Roddie Edmonds vypadal jako obyčejný americký voják,“ řekl Avner Shalev, předseda Yad Vashem. „Ale měl neobyčejný smysl pro odpovědnost a oddanost svým bližním. Volby a činy seržanta Edmondse jsou příkladem pro všechny nás.“
Obama řekl: „Postavený před volbou vydat své spolubojovníky a zachránit si vlastní život, Roddie se podíval zlu do očí a odvážil se říct nacistovi, ať střílí. Šel daleko nad rámec povinnosti, stejně jako všichni ti, kteří se s ním tehdy postavili do řady.“
Paul Stern, tehdy už starý muž v Restonu ve Virginii, řekl: „Ačkoliv uplynulo sedmdesát let, stále slyším ta slova.“
Odkaz
Z více než 27 tisíc lidí uznaných jako Spravedliví mezi národy je Edmonds pátým Američanem a jediným aktivním americkým vojákem ze druhé světové války. Jeho jméno je vyryto na stromořadí v jeruzalémském památníku, společně s Oskarem Schindlerem a Raoulem Wallenbergem.
V roce 2020 byla v centru Knoxville odhalena pamětní deska věnovaná Edmonsovi. Chris Edmonds napsal knihu „Nevzdát se: Příběh obyčejného vojáka s neobyčejnou odvahou tváří v tvář zlu.“ Kongres Spojených států několikrát projednával návrh zákona na udělení Kongresmé zlaté medaile Roddie Edmondsovi – jednoho z nejvyšších civilních ocenění v USA.
Ale možná nejdůležitější je to, co řekl Chris Edmonds: „Vidím tu dnes spoustu obyčejných lidí. Nic zvláštního na nikom z nás. Ale vidím tu také spoustu materiálu na hrdiny.“
Roddie Edmonds nebyl superhrdina. Nevlastnil žádný plášť. Byl to obyčejný chlapec z Tennessee, který se stal mužem s neselhávajícím morálním kompasem. Když přišel okamžik, kdy musel volit mezi vlastním životem a životem svých mužů, neváhal ani vteřinu.
„Jsme všichni Židé.“ Tři slova. Možná nejsilnější slova, jaká kdy zazněla v zajateckém táboře během druhé světové války. Vyjadřovala solidaritu, odvahu a základní pravdu: že když přijde na věc, neexistují „oni“ a „my“. Existujeme jen my všichni. Lidé.
Dvě stě zachráněných životů. Jejich děti. Jejich vnoučata. Celé rodiny, které existují, protože jeden muž řekl ne. Jeden muž stál pevně, když ostatní mohli couvnout. Jeden muž dokázal, že někdy největší hrdinství není v útoku, ale v tom postavit se před své lidi a říct: „Přes mě nevede cesta.“
A možná je to nejkrásnější pointa celého příběhu: Roddie Edmonds nikdy nepovažoval za hrdinství to, co udělal. Pro něj to byla prostě správná věc. Povinnost. To, co by měl udělat každý slušný člověk. A právě to z něj dělá skutečného hrdinu.
Zdroje:
Roddie Edmonds, Wikipedia Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roddie_Edmonds
Roddie Edmonds, Yad Vashem - Righteous Among the Nations Dostupné z: https://www.yadvashem.org/righteous/stories/edmonds.html
From the testimony of Paul Stern, Yad Vashem Dostupné z: https://www.yadvashem.org/righteous/stories/edmonds/paul-stern-testimony.html
Master Sergeant Roddie Edmonds Congressional Gold Medal Act, U.S. Congress Dostupné z: https://www.congress.gov/bill/117th-congress/senate-bill/1134/text
American WWII vet becomes first soldier honored for saving Jews, CBS News Dostupné z: https://www.cbsnews.com/news/roddie-edmonds-american-wwii-vet-first-soldier-honored-for-saving-jews/
Israel honors GI who told the Nazis, ‚We are all Jews‘, The Times of Israel Dostupné z: https://www.timesofisrael.com/israel-honors-us-gi-who-told-the-nazis-we-are-all-jews/
The American Soldier Who Stood Up to the Nazis—and Won!, Chabad.org Dostupné z: https://www.chabad.org/library/article_cdo/aid/5182523/jewish/The-American-Soldier-Who-Stood-Up-to-the-Nazisand-Won.htm
Roddie Edmonds, Jewish Virtual Library Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/roddie-edmonds
War Hero from Tennessee Proclaimed ‚We Are All Jews‘, The Tennessee Magazine Dostupné z: https://www.tnmagazine.org/war-hero-from-tennessee-proclaimed-we-are-all-jews/
