Článek
K. H. Frank stál nad mrtvými a nabízel šampaňské a chlebíčky.
Parašutisté leželi na kostelních kobercích. Sedm mužů – Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc, Josef Valčík – kteří čelili přesile 760 příslušníků Waffen-SS a gestapa. Boj trval přes dvě hodiny. Nikdo se nevzdal. Poslední náboje si nechali pro sebe.
Nacisté slavili. Ale ještě si nebyli jistí, koho mají.
Identifikace
Těla vynesli z kostela na chodník do Resslovy ulice. Přivezli Karla Čurdu – parašutistu z výsadku Out Distance, jehož zrada o dva dny dříve vedla k obklíčení kostela. Byl to on, kdo mrtvé identifikoval. Přivezli i Hanu Krupkovou, spolupracovnici odboje, která parašutisty znala. Musela projít kolem mrtvých a potvrzovat jména.
Bublík a Kubiš nebyli v kryptě – Kubiš bojoval na kůru, byl těžce zraněn střepinami granátů a zemřel v sanitce. Bublík zemřel při převozu do lazaretu SS v Praze-Podolí. Obě těla přivezli zpět ke kostelu.
Podle dochovaných svědectví do těl nacisté před kostelem kopali a plivali na ně.
Pitva a příprava preparátů
Ve dnech 23. až 26. června 1942 provedl v Německém ústavu soudního lékařství a kriminalistiky – dnes Ústav patologie 1. lékařské fakulty UK – profesor Günter Franz Josef Weyrich pitvu všech sedmi těl. Weyrich byl zkušený patolog; pitval po atentátu i samotné tělo Reinharda Heydricha.
K identifikaci se museli dostavit příbuzní a spolupracovníci parašutistů. Pak patologové přistoupili k oddělení hlav.
Postup byl pečlivě naplánován. Vedoucí kladenské venkovní úřadovny gestapa Harald Wiesmann opatřil – podle svědectví tehdejšího laboranta Václava Bruny – dvě skleněné dózy. Příslušník 3. oddělení pražského gestapa Josef Chalupský je pak osobně přivezl do ústavu.
Hlavy Gabčíka a Kubiše – přímých vykonavatelů atentátu – byly speciálně konzervovány a uloženy do těchto skleněných válců s lihovým roztokem jako takzvané „mokré preparáty“. Nacisté chtěli uchovat jejich tváře i po smrti. Lebky ostatních pěti parašutistů – Opálky, Bublíka, Švarce, Hrubého a Valčíka – byly zbaveny všech tkání a upraveny jako osteologické preparáty.
Všech sedm bylo vystaveno v zasklené kovové vitríně v prvním patře ústavu, v místnosti zvané Malá pitevna.
Tajná fotografie
Zaměstnanci ústavu věděli, co mají za dveřmi. Jeden z nich, vrchní kriminální inspektor a poválečný šéf pražské mordparty Miloslav Nečásek, to nesnesl. Začal s kolegy snít o záchraně.
„Zrála v nás poněkud nebezpečná, z dnešního hlediska dost naivní myšlenka, že se hlav Gabčíka a Kubiše ve vhodné době nějak zmocníme a nahradíme je jinými. To se samozřejmě ukázalo jako zcela neuskutečnitelné,“ vypověděl Nečásek badateli Jaroslavu Čvančarovi v roce 1987.
Ale aspoň fotografie. „Kolega Vladimír Jarý z okresního četnického velitelství v Hradci Králové navrhl, abychom zatím vyfotografovali alespoň těch pět vypreparovaných lebek. To bylo reálné, protože na rozdíl od skleněných dóz byly vystaveny v prvním patře, v Malé pitevně, v kovové, zasklené, uzamčené vitríně.“
Nečásek získal pro akci fotografa Bedřicha Pomezného z Bartolomějské ulice. Podařilo se jim lebky tajně vyfotografovat. Snímky se dochovaly.
Dózy s konzervovanými hlavami Gabčíka a Kubiše se vyfotografovat nepodařilo – byly uloženy jinde a přístup k nim byl střeženější.
Dcerou zřízence Josefa Pánka, který v ústavu pracoval, byla novinářka a chartistka Květoslava Neradová. „Pamatuji si, že jejich lebky byly vystaveny v zasklené vitříně,“ vzpomínala. Pánek a jeho kolegové měli stejný plán jako Nečásek – na konci války ostatky vyměnit za jiné. Nepodařilo se to ani jedněm.
20. dubna 1945
Bylo to deset dní před koncem války v Evropě. Na Hitlerovy narozeniny.
20. dubna 1945 přišli do ústavu příslušníci gestapa a odvezli všech sedm lebek. Neznámo kam.
Co se s nimi stalo, nevíme dodnes.
Teorie první: letecký útok. Vlak převážející ostatky do Berlína byl zničen při spojeneckém bombardování. Tato verze je dramatická, ale chybí jakékoli doklady o tom, že vlak vůbec existoval.
Teorie druhá: hromadný hrob. Lebky skončily v některém z anonymních hromadných hrobů, které v chaotických posledních dnech války vznikaly všude. Pokud ano, jsou pravděpodobně ztraceny navždy.
Teorie třetí: krematorium. Nejpravděpodobnější podle řady historiků. Ostatky byly spáleny – možná ve strašnickém krematoriu v Praze, možná i vícekrát pro jistotu, jako tomu bylo v případě pohořelických obětí z brněnského pochodu.
Teorie čtvrtá: Berlín. Badatel Jaroslav Čvančara a spisovatel Miloš Doležal nevylučují, že někde v německých anatomických muzeích či archivech jsou dodnes uloženy nepopsané hlavy parašutistů. Preparáty z této éry se v německých institucích dochovaly. Mohly být zapomenuty, ztraceny při přesunech, přeznačeny nebo záměrně skryty.
Klíčový svědek
Profesor Günter Franz Josef Weyrich věděl vše. Pitval sedm parašutistů. Pitval Reinharda Heydricha. Byl přítomen přípravě preparátů. Sledoval, jak jsou lebky odváženy. Po válce se stal ředitelem Ústavu soudního lékařství na univerzitě ve Freiburgu im Breisgau.
Zemřel 30. května 1998.
„Za Weyrichova života jsem bohužel nezaznamenal vůli německých úřadů tohoto nesmírně důležitého svědka vyslechnout,“ konstatoval Čvančara.
Těla
Kde jsou těla – bez hlav – je o něco jasnější, i když ne zcela.
Čvančara a Doležal jsou přesvědčeni, že ostatky sedmi parašutistů leží na pražském hřbitově v Ďáblicích – spolu s dalšími zabitými parašutisty vysazenými ze Západu a s odbojáři, kteří jim pomáhali. Do hrobových šachet nebyla ukládána vždy celá těla – někdy jen anatomická torza.
A pak přišel paradox.
Po válce se ve stejných šachtách ocitla těla popravených nacistů a kolaborantů. K. H. Frank – státní tajemník, který stál nad mrtvými parašutisty a nabízel šampaňské – byl popraven v roce 1946. Kurt Daluege, další nacistický pohlavár. Emanuel Moravec, který 4. května 1945 spáchal sebevraždu.
A Karel Čurda. Popraven 29. dubna 1947. Pohřben v Ďáblicích.
„Hromadné šachty sloužily jako odkladiště těl a byli do nich pohřbeni hrdinové i zločinci,“ konstatoval Čvančara.
Co zbývá
V kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici je dnes Národní památník hrdinů heydrichiády. Krypta je přístupná veřejnosti. Na zdech jsou jména sedmi mužů, kteří tam bojovali a zemřeli.
V Armádním muzeu na Žižkově jsou vystaveny jejich osobní věci: rukavice, boty, cigarety, zásobník ze samopalu Sten Mk. II, bomba z místa atentátu.
Lebky nejsou.
Podle Čvančary i Doležala by se do pátrání mohla vložit česká ministerstva obrany či zahraničí. Naděje na nalezení ostatků podle nich stále existuje. Preparáty z nacistické éry se v německých institucích dochovaly. Mohly přežít.
Weyrich zemřel v roce 1998, aniž byl vyslechnut. To je jediná jistota, kterou máme.
Zdroje:
Parašutisté padli po sedmi hodinách boje. Jejich těla zahrabali u zdi, hlavy zmizely – Aktuálně.cz
Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/parasutiste-padli-po-sedmihodinovem-boji-historici-stale-pat/
Kam zmizely lebky parašutistů – Blesk Pro muže
Dostupné z: https://promuze.blesk.cz/clanek/pro-muze/253490/atentat-na-heydricha-kam-zmizely-lebky-parasutistu-kubise-a-gabcika.html
Co se dělo po bitvě parašutistů o kryptu – Aktuálně.cz
Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/foto-co-se-delo-po-bitve-parasutistu-o-kryptu-a-kam-zmizela/
Bestiální nacisté: Parašutistům uřezali hlavy – Info.cz
Dostupné z: https://www.info.cz/anthropoid/bestialni-naciste-parasutistum-urezali-hlavy-deti-nutili-je-identifikovat-co-je-s-tely-ted-11873.html
Atentát na Heydricha: Kam zmizely lebky – G.cz
Dostupné z: https://g.cz/reinhard-heydrich-zemrel-v-nemocnici-na-bulovce-atentatnikum-urizli-naciste-hlavy/
