Článek
Narodila se sedmého září roku 1914 v Praze do rodiny magistrátního úředníka Karla Babky a jeho ženy Ludmily, operní pěvkyně, která občas vystupovala ve sboru Národního divadla, ale většinu času věnovala svým dcerám. Lída a její o sedm let mladší sestra Zorka vyrůstaly v prostředí plném hudby, umění a velkých ambicí. Matka obě dívky vedla k pěveckému a hereckému umění téměř od kolébky, jako by tušila, že právě jejich krása a talent může rodině přinést to, oč se v meziválečné Praze každý snažil – úspěch, peníze, uznání.
Hvězda, které svět ležel u nohou
V sedmnácti letech získala Lída Baarová svou první filmovou roli ve snímku Kariéra Pavla Čamrdy. Tehdy ještě studovala na pražské konzervatoři, ale když jí byla nabídnuta další filmová spolupráce, musela si vybrat mezi studiem a filmem. Konzervatoř studentům zakazovala účinkovat v komerčních projektech, a tak mladá Ludmila zvolila plátno před divadelními prkny. Školu opustila a vrhla se naplno do kariéry, která jí záhy vynesla pozici jedné z nejžádanějších hereček první republiky.
S Vlastou Burianem si zahrála v komediích Lelíček ve službách Sherlocka Holmese a Funebrák, čímž si získala srdce publika. Baarová měla všechno, co filmová hvězda potřebovala – dokonalé rysy tváře, souměrnou postavu, přirozené herectví a ono něco navíc, co kameru přitahovalo jako magnet. Zatímco kritici ji někdy odbývali jako povrchní krásku vhodnou jen pro lehké žánry, diváci ji zbožňovali a režiséři po ní toužili. Každý rok natáčela tři až čtyři filmy a její popularita neustále rostla.
V roce 1934 přišla příležitost, která měla změnit celý její život. Německá filmová společnost UFA vyhlásila soutěž a Lída v ní zvítězila. Dostala hlavní roli ve filmu Barkarola po boku Gustava Fröhlicha, jednoho z nejslavnějších německých herců té doby. Fröhlich byl ženatý s maďarskou operní zpěvačkou Gittou Alpár, ale když uviděl mladou českou krásku, rozvedl se a začal s ní vztah. Baarová se přestěhovala do Berlína a její hvězda zářila stále jasněji.
Muž, kterému nikdo neřekl ne
Na předměstí Berlína, na ostrově Schwanenwerder, měla rodina Goebbelsových svou rezidenci. A právě tam, nedaleko vily Gustava Fröhlicha, začal v roce 1936 příběh, který Lídu Baarovou proslavil navždy – a zároveň jí zničil život. Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy, jeden z nejmocnějších mužů nacistického Německa, navštívil Fröhlichovu vilu a tam uviděl Lídu. Bylo mu sedmatřicet let, jeho žena Magda čekala třetí dítě, ale to mu nebránilo vrhnout se po další ženě, která se mu zalíbila.
Goebbels nebyl klasicky přitažlivý muž. Byl malý, kulhal na jednu nohu a měl ostrý, nepříjemný výraz. Ale uměl mluvit. Dokázal okouzlit jakoukoliv ženu svým intelektem, vtipem, sarkasmem a především mocí, která z něj přímo vyzařovala. A Lída Baarová, tehdy teprve dvaadvacetiletá, jeho kouzlu podlehla. Začalo to jako nevinné setkávání na premiérách, které Goebbels nikdy nevynechal, pokud tam měla vystoupit ona. Pak přišly květiny, pozvánky, komplimenty. Goebbels ji zval na sjezdy NSDAP, kde ji představoval jako svého „zahraničního hosta“, a postupně se jejich vztah prohluboval.
Herečka Adina Mandlová, blízká přítelkyně Lídy Baarové, ji prý varovala: „Začala jsem jí to rozmlouvat, protože Goebbels je nacista, a i když jsem toho o nacistech tenkrát moc nevěděla, tušila jsem, že to Lídě neprospěje.“ Ale Lída už byla příliš daleko. Sama později přiznala, že věděla, jak nebezpečný muž to je, ale že si nemohla pomoci. Vztah se navíc brzy stal veřejným tajemstvím, protože Goebbels neměl v úmyslu svou milenku skrývat. Objevoval se s ní na veřejnosti, zatímco jeho žena Magda mlčky trpěla – nebo přesněji, začala si sama hledat útěchu u Goebbelsova státního tajemníka Karla Hankeho.
Konec románku na Hitlerův příkaz
V srpnu 1938 situace vyvrcholila. Magda Goebbelsová požádala Adolfa Hitlera o povolení k rozvodu. Goebbels, zcela poblázněný láskou k Lídě, nabídl Hitlerovi svou rezignaci a požádal o místo velvyslance v Japonsku, kam by mohl odejít se svou českou milenkou. Ale Hitler byl neoblomný. Šestnáctého srpna toho roku si předvolal Goebbelse a jasně mu řekl, že vzhledem k jeho „dokonalému manželství“ a vzhledem k nadcházející anexi Sudet je románek s českou herečkou nemyslitelný. Lídě Baarové bylo šéfem berlínské policie Wolf-Heinrichem von Helldorffem sděleno, že musí vztah s Goebbelsem okamžitě ukončit a že má na Hitlerův přímý rozkaz zakázáno v Německu vystupovat.
Pro Lídu to byla rána. Hollywood jí několikrát nabídl smlouvu, ale ona vždy odmítla – byla přesvědčena, že v Evropě má jistou kariéru, zatímco v Americe by začínala od nuly. V roce 1939, když už byla situace neudržitelná, opustila Berlín a vrátila se do Prahy. Její čerstvě dokončený film Pruská milostná historie, který byl tenkrát otevřenou narážkou na vztah Goebbelse a Baarové, byl zakázán a v kinech se objevil až v roce 1950.
Protektorát a falešný klid
V Praze se Lída pokusila navázat na předválečnou slávu. Rodina už bydlela v nádherné vile na Hanspaulce, kterou Lída nechala postavit ze svých honorářů. Za protektorátu natočila několik úspěšných filmů – Maskovanou milenku, Paličovu dceru, Dívku v modrém. Filmy byly kasovními trháky, ale nálepka „Goebbelsovy milenky“ z ní nespadla. Londýnský rozhlas vysílal výzvy k bojkotování jejích filmů a mezi herci nebyla příliš oblíbená. V roce 1941 dokonce přišel zákaz účinkování i v českých filmech, ale Lídě se podařilo, údajně za pomoci K. H. Franka, dostat se k natáčení v Itálii, kam za ní v roce 1943 na premiéru jednoho z jejích filmů do Benátek zavítal i Goebbels – naposledy.
Válka skončila a s ní přišel den zúčtování. Lída Baarová byla v květnu 1945 zatčena americkými jednotkami a po výsleších předána československým úřadům. Čekala ji pankrácká věznice a obviněni z kolaborace s nacisty.
Cena, která se nedá zaplatit
Šestnáct měsíců strávila Lída Baarová v cele na Pankráci. Bylo to nejhorší období jejího života. Vyslechnuto bylo devadesát svědků, ale nepodařilo se prokázat, že by skutečně kolaborovala s okupanty. Její vztah s Goebbelsem trval v letech 1936 až 1938, tedy ještě před vznikem protektorátu, a styky s německými osobnostmi během okupace bylo možné klasifikovat spíše jako snahu získat filmové role než jako skutečnou kolaboraci. Baarová však ve vězení prožívala něco mnohem horšího než strach o vlastní život.
V říjnu 1945 zemřela její matka Ludmila. Dostala během jednoho z policejních výslechů týkajících se Lídy srdeční infarkt, ze kterého se už nevzpamatovala. A pak přišla zpráva ještě děsivější. Mladší sestra Zorka, talentovaná herečka, která podle mnohých měla ještě větší dar než Lída, ale postrádala její sebevědomí, byla po válce vyobcována z divadla. Když šla na zkoušku, jeden z herců jí prý zastoupil cestu se slovy, že sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří. Zorka, která už dlouhodobě trpěla psychickými problémy a která žila v neustálém stínu své slavnější sestry, se psychicky zhroutila. Dvacátého čtvrtého března 1946 skočila z okna rodinné vily na Hanspaulce. Bylo jí teprve čtyřiadvacet let.
Na Štědrý den roku 1946 byla Lída Baarová propuštěna z vězení. Veřejný žalobce konstatoval, že nebylo prokázáno udavačství ani podpora nacismu. Vyšla z Pankráce jako svobodná žena, ale byla to svoboda ducha zlomeného. Během osmnácti měsíců ztratila matku, sestru i jakoukoliv naději, že by se mohla vrátit k normálnímu životu v Československu.
Útěk, ze kterého nebylo návratu
Během svého věznění ji pravidelně navštěvoval loutkář Jan Kopecký, příbuzný tehdy mocného komunistického ministra informací Václava Kopeckého. Kopecký byl do Lídy zamilovaný, a když byla propuštěna, začali spolu hrát loutkové divadlo, aby si vůbec vydělali na živobytí. Sedmadvacátého července 1947 se tajně vzali. Po únoru 1948, po komunistickém převratu, uprchli do Rakouska. Jan Kopecký musel prodat Lídin kožich z norka, aby měli dost peněz na úplatek převaděčům u hranic. Václav Kopecký sňatek neschvaloval a Jan kvůli němu přišel o práci i o jakékoliv vyhlídky v Československu.
V Rakousku se Lídě pokusila o comeback. Dostala nabídku na film, ale když se rakousko-britský herec Anton Walbrook dozvěděl, že bude hrát s Baarovou, z projektu odstoupil. Negativní publicita byla tak silná, že Lída nakonec odešla do Argentiny za Janem, který tam emigroval jako první. Ale ani v Buenos Aires to nefungovalo. Psychicky vyčerpaná a nemocná se vrátila do Rakouska, kde ji přijal do svého sanatorijního zařízení lékař Kurt Lundwall.
Poslední roky v Salcburku
Kurt Lundwall, syn opavského stavitele, se stal Lídinou záchranou. Poskytl jí nejen lékařskou péči, ale hlavně klid a bezpečí, které tak zoufale potřebovala. Žili spolu třiadvacet let, ale manželství uzavřeli až v roce 1969. S Janem Kopeckým se Lída rozvedla v roce 1956. Lundwall zemřel v roce 1972 a Lída zůstala sama. Zbytek svého života – osmnáct let – žila v salcburském bytě, který po Lundwallovi zdědila, trpěla Parkinsonovou chorobou a stahovala se stále více do sebe.
Po roce 1989 se několikrát vrátila do Československa, aby se zúčastnila autogramiád a aby naposledy viděla Prahu, město svého dětství a své největší slávy. S pomocí spisovatele Josefa Škvoreckého napsala memoárovou knihu Útěky, kterou později přepracovala a vydala pod názvem Života sladké hořkosti. Ale i v těch vzpomínkách byla cítit bolest ženy, která nikdy nepřestala litovat toho, že si vybrala špatně – ne jednou, ale mnohokrát.
Závěr plný hořkosti
Sedmadvacátého října roku 2000 zemřela Lída Baarová ve svém salcburském bytě ve věku šestaosmdesáti let. Žila sama, bez rodiny, bez přátel, trpěla Parkinsonovou chorobou a byla prakticky zapomenuta. Rozloučení proběhlo osmého listopadu na městském hřbitově v Salcburku a potom, devátého ledna 2001, ve strašnickém krematoriu v Praze. Její urna byla uložena v rodinném hrobě na Strašnicích, kde odpočívá vedle matky Ludmily a sestry Zorky – těch dvou žen, které za její lásku k moci a slávě zaplatily nejvyšší možnou cenu.
Když se jí v roce 1997, tři roky před smrtí, novinář zeptal, zda někdy litovala svého vztahu s Goebbelsem, odpověděla zvláštně chladně: „Goebbels byl bezesporu zajímavá postava, okouzlující a inteligentní muž a velmi dobrý vypravěč. Dokázal udržet party v chodu svými postřehy a vtipy.“ Nikdy však neřekla, že lituje toho, co její volby způsobily její rodině. Možná proto, že by to bolelo příliš.
Lída Baarová byla žena, která měla všechno – krásu, talent, příležitosti, nabídky z Hollywoodu. Ale vybrala si moc namísto moudrosti, fascinaci namísto opatrnosti. A za to, že jako dvacetiletá dívka podlehla jednomu z nejmocnějších a nejnebezpečnějších mužů Třetí říše, zaplatila celý svůj život. Ona sama nikdy nebyla odsouzena, ale nálepka „Goebbelsovy milenky“ z ní nespadla až do posledního dechu. Žila dalších padesát pět let po válce, ale pravá svoboda jí už nikdy nebyla dopřána.
Zdroje:
Láska za časů nacismu: Proč Lída Baarová podlehla Goebbelsovi?
100+1 zahraniční zajímavost, 28. září 2018
Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/laska-za-casu-nacismu-proc-lida-baarova-podlehla-goebbelsovi
Lída Baarová a Joseph Goebbels: Osudový omyl filmové krásky
100+1 zahraniční zajímavost
Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/lida-baarova-joseph-goebbels-osudovy-omyl-filmove-krasky
Goebbels jí padal k nohám. Hollywood ale Lída Baarová propásla
Deník.cz, 7. září 2024
Dostupné z: https://www.denik.cz/film-a-televize/lida-baarova-herecka-hitler-goebbels-vyroci.html
Lída Baarová a Joseph Goebbels: Velká láska se špatným koncem
Pro ženy.cz, 1. května 2022
Dostupné z: https://www.prozeny.cz/clanek/lida-baarova-a-joseph-goebbels-lasky-historie-80120
Nafrněná Lída Baarová – udání Vlasty Buriana, sebevražda její sestry Zorky
Médium.cz, 28. června 2024
Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/veronika-zoubkova-nafrnena-lida-baarova-udani-vlasty-buriana-sebevrazda-jeji-sestry-zorky-71151
Sestru Lídy Baarové dohnal její krutý osud k sebevraždě. Zorka Janů se narodila před sto lety
Pražská Drbna, 9. července 2021
Dostupné z: https://prazska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/6294-kruty-osud-sestry-lidy-baarove-zorka-janu-se-narodila-pred-sto-lety.html
Sestra Lídy Baarové Zorka Janů: Matka i sestra ji ponižovaly, Lída záviděla. V 25 letech skočila z okna
Vlasta.cz, 9. července 2024
Dostupné z: https://www.vlasta.cz/celebrity/zorka-janu-lida-baarova-sestra-osud/
Lída Baarová – Dějiny sebevědomí
Dostupné z: https://www.dejinysebevedomi.cz/obsah/lida-baarova/
