Lež zachránila 5200 životů. Ital se vydával za španělského diplomata a oklamal samotného Eichmanna

Prosinec 1944, nádraží Józsefváros v Budapešti. Dlouhé řady mužů, žen a dětí jsou tlačeny směrem k nákladním vagónům. Ve vzduchu je cítit zoufalství a strach - všichni vědí, kam tyto vlaky míří.

Náhle se z davu vyřítí elegantně oblečený muž s dokonalou španělštinou. Chytí dva chlapce za límce, odtáhne je zpět po peronu a vhodí do zadního sedadla svého auta. Německý voják přibíhá, vytasí revolver a požaduje, aby chlapce vrátil.

„Toto auto je zahraniční území!“ křičí muž španělsky. „Chlapci jsou pod španělskou jurisdikcí a porušíte mezinárodní právo, pokud se jich dotknete!“

Když se situace vyostří a přichází německý podplukovník, netuší nikdo z přítomných, že právě probíhá střet mezi falešným španělským diplomatem a jedním z největších válečných zločinců historie. Ten podplukovník totiž není nikdo jiný než Adolf Eichmann.

„Jděte, vezměte si je,“ řekne Eichmann nakonec. „Jejich čas ještě přijde.“

Raoul Wallenberg, švédský diplomat, který celou scénu pozoroval, přijde později k muži, který se představuje jako Jorge Perlasca, a poví mu, s kým právě mluvil. Giorgio Perlasca - neboť to je jeho skutečné jméno - právě oklamal samotného architekta holokaustu.

Giorgio Perlasca se narodil 31. ledna 1910 v italském Comu do katolické rodiny. Nic nenaznačovalo, že se z něj stane zachránce tisíců životů. Naopak - ve dvacátých letech se stal nadšeným příznivcem fašismu.

Plný nacionalistických ideálů bojoval v Etiopii a později dobrovolně odešel do Španělska, kde bojoval po boku Francisca Franca. Za služby ve španělské občanské válce dostal od Franca zvláštní průkaz s příslibem ochrany, kdykoliv by ji potřeboval.

Po návratu do Itálie se však začal odvracet od fašismu. Rozhodujícím okamžikem byl rok 1938, kdy Mussolini přijal rasové zákony proti Židům. „Nebyl jsem ani fašista, ani antifašista,“ řekl později. „Byl jsem antinacista.“

Na začátku druhé světové války pracoval pro italskou vládu - nakupoval maso a potraviny pro italskou armádu na východní frontě. Služební cesty ho zavedly na Balkán, kde na vlastní oči viděl, jak mizí židovské a romské komunity. V Bělehradě zjistil, že město prostě přišlo o své Židy. Tato zkušenost ho hluboce poznamenala.

8. září 1943 - den, který změnil Perlascův život. Itálie kapitulovala a všichni Italové v zahraničí museli rozhodnout: vrátit se do fašistické Italské sociální republiky pod německou kontrolou, nebo zůstat věrni králi.

Perlasca, který se právě nacházel v Budapešti na služební cestě, volbu udělal okamžitě. Odmítl se vrátit do Itálie pod německou nadvládou. Důsledkem bylo zatčení a internace v zámku rezervovaném pro diplomaty.

Po měsících zajetí využil lékařskou propustku k pohybu po Budapešti a utekl na španělské velvyslanectví. Předložil svůj starý průkaz od Franca a požádal o azyl. Angel Sanz-Briz, španělský vyslanec, mu udělil španělské občanství a změnil mu jméno na Jorge Perlasca.

Budapešť se mezitím proměnila v peklo. V březnu 1944 nacisté obsadili Maďarsko a ihned začali s deportacemi Židů. Do července 1944 bylo do Osvětimi deportováno 430 000 maďarských Židů. Zůstali jen Židé v Budapešti.

Perlasca začal spolupracovat se Sanz-Brizem na záchraně židovských životů. Vydávali ochranné průkazy na základě španělského zákona z roku 1924, který uděloval občanství sefardským Židům - potomkům Židů vypuzených ze Španělska v 15. století. Zákon byl sice v roce 1930 zrušen, ale maďarské úřady o tom nevěděly.

30. listopad 1944. Perlasca se dozvídá, že Sanz-Briz zmizel a zanechal mu pouze vzkaz, že si může vyřídit víza do Švýcarska přes španělské velvyslanectví ve Vídni. Pro Perlascu to znamená konec záchranné mise.

Nebo ne?

V tomto okamžiku udělal rozhodnutí, které definovalo jeho život. Ačkoliv neměl žádné oficiální pověření, prohlásil se za španělského chargé d'affaires a pokračoval v práci, jako by nic nezměnil. „Zpočátku jsem nevěděl, co dělám,“ vzpomínal později, „ale pak jsem se začal cítit jako ryba ve vodě.“

Celé měsíce žil dvojí život plný neustálého strachu z odhalení. Musel přesvědčovat německé a maďarské úřady o své legitimnosti, zaopatřovat jídlo pro tisíce Židů ve „španělských domech“ a organizovat jejich ochranu před deportacemi.

Spolupracoval s ostatními neutrálními diplomaty - Raoulem Wallenbergem ze Švédska, Carlem Lutzem ze Švýcarska a Angelo Rottou z Vatikánu. Společně tvořili síť odporu proti nacistickému teroru.

Perlascův nejnebezpečnější okamžik přišel v prosinci 1944. Dvakrát zasáhl přímo na nádraží, když zachraňoval Židy před deportací. Nejdramatičtější byla scéna s Eichmannem, ale nebyla jediná.

Jiného dne našel na svém prahu polonahou židovskou dívku zabalenou pouze do vojenského kabátu. Řekla mu, že nacisté svázali Židy po dvojicích ostnatým drátem a hnali je nahé sněhem z ghetta k Dunaji. Tam je nutili kleknout si na břeh a stříleli je. Dívka se s sestrou dohodla, že se při prvních výstřelech vrhnou do řeky. Sestra se utopila, ale ona přežila.

Takové příběhy Perlascu potkávaly denně. Každý den znamenal rozhodnutí o životě a smrti desítek lidí. Každý den riskoval odhalení a smrt.

Když se nacisté rozhodli zničit budapeštské ghetto a povraždit jeho obyvatele, Perlasca osobně navštívil maďarského ministra vnitra Gábora Vajnu. Přísně mu řekl, že má pod španělskou ochranou „3000 maďarských občanů“ (ve skutečnosti jich bylo mnohem méně) a že Španělsko bude žádat právní a ekonomické sankce, pokud nebude plán zrušen.

Plán byl skutečně zrušen.

24. prosince 1944. Budapešť je obklíčena sovětskou armádou, ulice jsou pod palbou. Perlasca se snaží dostat k španělskému velvyslanectví, aby oslavil Vánoce. Maďarští vojáci mu říkají, že to není možné - Rusové jsou jen pár set metrů daleko.

Perlasca vysvětlí, že je španělský diplomat. Neochotně ho pustí. Když dorazí do budovy velvyslanectví, najde tam šedesát lidí, kteří si přes všechno hrůzné prostředí dokázali opatřit vánoční stromek a dárky pro něj.

Je to symbolický okamžik - uprostřed jednoho z nejkrvavějších období moderní historie nachází lidskost způsob, jak vyjádřit vděčnost a naději.

Do ledna 1945, kdy do Budapešti dorazila Rudá armáda, dokázal Perlasca zachránit 5218 židovských životů. Sám byl na krátko zajat Sověty, ale byl rychle propuštěn.

Po válce se vrátil do Itálie a udělal něco pozoruhodného - o svém hrdinství neřekl nikomu ani slovo. Ani své vlastní rodině nevyprávěl, co prožil v Budapešti. Napsal podrobnou zprávu pro španělské a italské úřady, ale jinak zůstal zticha.

Španělský velvyslanec Sanz-Briz mu dokonce napsal dopis, v němž ho varoval, aby neočekával uznání za svou práci. Perlasca ho poslechl.

Žil tichý život obchodníka v Padově. Dokonce musel zaplatit ze svého vlastního účtu za Fiat 500, který během záchranných akcí využíval a který byl zničen při obléhání Budapešti.

Čtyřicet let žil Perlasca v naprostém utajení. Až v osmdesátých letech začaly maďarské židovské ženy hledat záhadného španělského diplomata, který jim zachránil život. Prostřednictvím bulletinu židovské obce v Budapešti ho našly v Padově.

Teprve tehdy se jeho příběh dostal na světlo. V roce 1987 jej Izrael jmenoval čestným občanem a v roce 1989 mu udělil titul Spravedlivý mezi národy.

Na otázku, proč to udělal, odpověděl jednoduše: „Protože jsem nemohl snést pohled na lidi označené jako zvířata. Protože jsem nemohl snést, jak zabíjejí děti. Myslím, že to bylo to. Nemyslím si, že jsem byl hrdina.“

Giorgio Perlasca zemřel 15. srpna 1992 v Padově. Na jeho počest byl v Budapešti postaven pomník a pojmenována jedna z ulic.

Perlascův příběh je příběhem o síle rozhodnutí. Ukazuje, jak může jeden člověk, dokonce i bez oficiální moci, změnit běh dějin pro tisíce lidí. Jeho „lež“ - vydávání se za španělského diplomata - zachránila více životů než mnohé pravdy.

Je to také příběh o transformaci. Muž, který kdysi bojoval za fašismus, se stal zachráncem těch, které fašismus chtěl zničit. Ukázal, že lidé se mohou změnit, že minulost nemusí definovat budoucnost.

Nejdůležitější je však jeho skromnost. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří své hrdinské činy zveličují, Perlasca o svých čtyřicet let mlčel. Hrdinství pro něj nebylo otázkou slávy, ale otázkou svědomí.

V době, kdy se zdá, že pravda a lež se stávají relativními pojmy, Perlascův příběh připomíná něco důležitého: někdy je největší pravdou vlastní odvaha postavit se zlu, bez ohledu na osobní následky. A někdy se i ta nejúčelnější „lež“ může stát nástrojem nejvyšší spravedlnosti.

Giorgio Perlasca dokázal, že hrdinství nevyžaduje armády ani zbraně. Stačí odvaha říci ne, důvtip najít cestu a láska k bližnímu silnější než strach o vlastní život.

Giorgio Perlasca - italský hrdina
Encyclopedia.com
Dostupné z: https://www.encyclopedia.com/history/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/perlasca-giorgio

Righteous Among the Nations Database
Yad Vashem
Dostupné z: https://www.yadvashem.org

Giorgio Perlasca's Christmas in wartime Budapest
The Spectator, 24. prosince 2024
Dostupné z: https://www.spectator.co.uk/article/giorgio-perlascas-christmas-in-wartime-budapest/

Raoul Wallenberg and the Rescue of Jews in Budapest
United States Holocaust Memorial Museum
Dostupné z: https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/raoul-wallenberg-and-the-rescue-of-jews-in-budapest

Giorgio Perlasca
Jewish Virtual Library
Dostupné z: https://www.jewishvirtuallibrary.org/giorgio-perlasca

Diplomatic Rescue during the Holocaust
Holocaust Education Foundation
Dostupné z: https://www.holocaustrescue.org/diplomatic-rescue

Giorgio Perlasca
International Raoul Wallenberg Foundation
Dostupné z: https://www.raoulwallenberg.net/saviors/diplomats/spanish/diplomats-52/giorgio-perlasca/