Článek
Vesnice, kterou nešlo dobýt
Konec července 1944. Po ulicích malé slovenské vesnice Skýcov v Tribečském pohoří se pohyboval neznámý ozbrojený muž, který mluvil rusky. Obyvatelé téměř tisícihlavé obce u Zlatých Moravců netušili, že se právě jejich domov stane jednou z nejdůležitějších partizánských základen Slovenského národního povstání.
„Už začátkem září se ve Skýcově objevili neznámí lidé. Byli to vojáci slovenské armády, kteří v obci nechali zbraně,“ vzpomínal později starosta obce Tomáš Kolembus na historické události. Těmito zbraněmi se vyzbrojilo asi čtyřicet až padesát mužů ze Skýcova a vytvořili první partyzánskou brigádu s velitelem Rudolfem Matějovem.
Jejich úkolem bylo zablokovat a střežit přístupové cesty ze Skýcova do okolních obcí. Málokdo tehdy tušil, že se z malé vesnice stane nedobytná pevnost, kterou sedm měsíců nezvládne obsadit německá armáda.
Tři legendární oddíly
Do Skýcova se postupně stahovaly sovětské partyzánské skupiny vysazené na nitrianském Zoboru, Tribeči a Vtáčniku. „Byly tu tři velké partizánské oddíly - Zarubežnij, Plameň a Národný mstiteľ,“ popisoval dramatické období bývalý starosta Skýcova Štefan Gahér. „Vedli je legendární partizánští velitelé Alexander Sviatogorov-Zorič, Putilov a Viktor Maximov.“
Čísla byla ohromující - partyzánské oddíly měly více než jedenáct set mužů. Pro představu: celá vesnice měla necelý tisíc obyvatel, ale partyzánů v ní bylo ještě víc. Vyzbrojeni puškami a lehkými kulomety začali krátce po příchodu vykonávat diverzní akce na rozsáhlém území.
„Působili jsme v celém okolí Skýcova, Zlatna, Zlatých Moraviec a Topoľčianok. Tady jsme bojovali proti Němcům a dělali jsme průzkumnou činnost,“ vzpomínal jeden z bývalých partyzánů. „Nikdy jsme Němcům nedovolili, aby obsadili vesnice Zlatno a Skýcov.“
Wehrmacht bezmocný
Němci rychle pochopili strategický význam této malé vesnice v srdci Slovenska. Skýcov kontroloval důležité komunikace a stal se základnou pro útoky na německé zásobovací linii. Začali sérii útoků, které měly partyzánskou pevnost zlikvidovat.
Podle pamětníků byly partyzánské oddíly tak silné, že se během jejich pobytu v vesnici němečtým jednotkám ani přes vícero pokusů nikdy nepodařilo Skýcov obsadit. Sedm měsíců trvala tato nerovná bitva - malá slovenská vesnice proti wehrmachtu.
Obyvatelé Skýcova partizánům aktivně pomáhali. Ošetřovali zraněné, zásobovali je potravinami, poskytovali jim bydlení. Vesnice žila v napětí, ale zároveň v hrdém vědomí, že vzdoruje nacistické mašinerii.
„Vyzbrojeni puškami a lehkými kulomety partyzáni sedm měsíců odráželi útoky německé armády od Zlatých Moraviec,“ zaznamenal jeden z historiků tento úžasný fakt. Malá vesnice dokázala to, co se nepodařilo mnohým městům - ubránit se wehrmachtu.
Konec hrdiny
Začátkem března 1945 se situace dramaticky změnila. Blížila se fronta a sovětské jednotky postupovaly Slovenskem. Partyzáni dostali nové rozkazy - část se měla stáhnout do hor, část se připojit k vojskům II. ukrajinského frontu.
Obyvatelé vesnice zůstali sami. Němci rychle pochopili, že se situace změnila. Když se k Skýcovu blížil front a německé velení potřebovalo pro ústup spojovací cestu přes Skýcov na horní Nitru, rozhodli se jednou provždy vyřešit problém této neposlušné vesnice.
16. března 1945 zaútočily německé jednotky tanky a obrněnými automobily na Skýcov ze všech stran - od Topoľčianok, Ješkovej Vsi i od Veľkých Uheriec. Tentokrát nenarazily na žádný odpor. Vesnice byla obsazena bez boje.
Pomsta za odvahu
Nařídili, aby se všichni muži shromáždili před kostelem. K svatyni přišlo jen několik starců - většina mužů byla v horách nebo mezi partizány. Mezitím přišla do Skýcova motospojka z Veľkých Uheriec s rozkazem: obyvatele nepostřílet, ale vyhnat je a vesnici vypálit.
O čtrnácté hodině se seřadil průvod obyvatel Skýcova a vydal se na cestu do neznáma. „Všem obyvatelům dali hodinu na to, aby si zabalili nejnutnější věci, pak museli z vesnice odejít. Směrem do Bošian se vraj táhl kilometrový řad utečenců,“ popsal tragické události pamětník.
16. března 1945, den po obsazení, němečtí vojáci vesnici podpálili. Shořelo 266 domů. Zůstal jen kostel, škola a fara, kde byli ubytováni Němci, plus jeden dům, jehož majitel se ukryl uvnitř a když vojáci odešli, podařilo se mu ho uhasit.
Třináct mužů z obce, kteří se navzdory varování vrátili, odvlekli do koncentračních táborů. Z nich se už nikdo nevrátil.
Povstat z popela
30. března 1945, dva týdny po tragédii, byl Skýcov osvobozen vojáky sovětské a rumunské armády. Obyvatelé se mohli vrátit domů - do vypálené obce. Ze zničených domů trčely jen holé zdi a komíny.
„Žalostný byl pohled občanů Skýcova při jejich návratu do své obce,“ zaznamenal kronikář. Během války zemřelo celkem třináct obyvatel vesnice, 18 bylo odvlečeno do koncentračních táborů, 39 mužů působilo v různých partyzánských skupinách.
V letech 1945 až 1950 se ve Skýcově postavilo 200 až 250 nových domů. Vesnice doslova povstala z popela. Dnes má Skýcov 402 domů a je známý jako „obec s červenými střechami“ - připomínka obnovy po druhé světové válce.
Nezapomenutelná odvaha
Každý rok 16. března si Skýcovčané pietním shromážděním připomínají tragédii vypálení obce. U pomníku ve středu vesnice jsou vypsána jména padlých. Při příležitosti 50. výročí vypálení obce zazněla píseň, kterou složili místní obyvatelé:
„V Tribečském krásném pohoří věnci hor obklopená, byla tu vesnička malá, našim srdcím velmi milá… V nešťastném měsíci březen přišli fašističtí Němci, patnáctého nás vyhnali, šestnáctého Skýcov hoří, zůstaly jen holé zdi…“
Příběh Skýcova je připomínkou toho, že odvaha nezná hranice. Malá slovenská vesnice dokázala sedm měsíců vzdorovat nacistické mašinerii. Obyvatelé riskovali vše - domovy, životy, budoucnost svých dětí - pro vyšší ideál svobody.
Jejich oběť nebyla marná. Skýcov a tisíce podobných míst po celé Evropě dokázaly, že ani ta nejmohutnější tyranie nedokáže zlomit lidského ducha. Vesnice z popela povstala silnější než kdy předtím, jako symbol toho, že pravda a spravedlnost nakonec vždy zvítězí.
Skýcov leží v okrese Zlaté Moravce v Tribečském pohoří. Během Slovenského národního povstání se stal jednou z hlavních partizánských základen na Slovensku. V roce 1989 zde byl založen Naučný partyzánský chodník Skýcov-Zlatno, který každoročně navštěvují tisíce turistů.
Zdroje:
Nemci obsadili Skýcov až po odchode partizánov, potom ho vypálili SME | MY Nitra, 13. srpna 2019 Dostupné z: https://mynitra.sme.sk/c/22188367/nemci-obsadili-skycov-az-po-odchode-partizanov-potom-ho-vypalili.html
Skýcovská tragédia
Obec Skýcov, oficiální webové stránky Dostupné z: https://www.skycov.sk/14484/skycovska-tragedia
OBRAZOM: Takto vyzerali fašistami vypálené obce. Aké sú dnes? TERAZ.sk/TASR, 29. srpna 2019 Dostupné z: https://www.teraz.sk/magazin/obrazom-vypalene-obce/411182-clanok.html
Živý fenomén povstania: Nekritizovateľný partizánsky mýtus aj hviezdna kapitola slovenských dejín Košice Online Dostupné z: https://www.kosiceonline.sk/zivy-fenomen-povstania-nekritizovatelny-partizansky-mytus-alebo-hviezdna-kapitola-slovenskych-dejin
