Článek
2. srpna 1944 - nejčernější noc romského holocaustu. Děti, matky, starci naloženi na auta a odvezeni na smrt
Za 18 měsíců existence romského tábora v Auschwitz jím prošlo 23 tisíc lidí. Přežily jen 2 tisíce. Noc z 2. na 3. srpna 1944 se stala symbolem genocidy Romů - za pár hodin zplynovali více než 4 tisíce mužů, žen a dětí. Poslední čin nacistického vraždění celých rodin najednou.
Tábor, kde smrt byla každodenní
Sektor BIIe v Auschwitz-Birkenau. Pro většinu lidí jen označení na mapě, pro Romy symbol nejhorší tragédie jejich novodobých dějin. Od února 1943 do srpna 1944 zde fungoval takzvaný „cikánský rodinný tábor“.
Na rozdíl od ostatních částí Auschwitz zde nacisté dovolili, aby celé romské rodiny zůstaly pohromadě. Muži, ženy, děti, starci - všichni zavřeni za ostnatými dráty v sektoru obklopeném bažinami a smradem z krematorií.
„Rodinný tábor“ - cynické pojmenování místa, kde umírali lidé každý den. Hlad, nemoci, epidemie. A nad vším Mengeleho experimenty.
23 tisíc lidí, 2 tisíce přeživších
Čísla, která mrazí v žilách. Celkem prošlo romským táborem v Birkenau asi 23 000 evropských Romů a Sintů z celkem čtrnácti zemí světa. Z Německa, Protektorátu, Polska, Francie, Belgie, Nizozemska…
Většina z nich zemřela následkem chorob a epidemií. Další byli využíváni k experimentům. A ti, kdo ještě žili v srpnu 1944, čekala nejhorší smrt ze všech.
Přežilo jen asi 2 000 lidí. Necelých deset procent.
První pokus o likvidaci: květen 1944
Původně měl být tábor zlikvidován už 16. května 1944. Nacisté chtěli uvolnit místo pro další židovské transporty. Konečná akce byla naplánována na večer.
Ale stalo se něco nečekaného. Romští vězni se vzbouřili. Zabarikádovali se uvnitř bloků a odmítli vyjít ven. Věděli, co je čeká. Raději smrt s vlastními než v plynových komorách.
Nacisté tento první pokus vzdali. Ale nezapomněli.
Mengeleho marný boj o „laboratoř“
Josef Mengele se snažil tábor zachránit až do poslední chvíle. Nebylo to z humanity - romský tábor byl jedním z jeho hlavních experimentálních pracovišť. Zde prováděl své zvrhlé pokusy na dvojčatech, studoval „rasové charakteristiky“, testoval „vědecké teorie“.
Dokonce se kvůli záchraně tábora osobně vypravil do Berlína. Marně. Nacistické velení rozhodlo: tábor musí zmizet.
2. srpna 1944: Den D
„V červenci 1944 se k Osvětimi už blížila východní fronta, Rudá armáda,“ vysvětluje historik Michal Schuster. Nacisté věděli, že čas se krátí. Proto bylo rozhodnuto, že práceschopní vězni budou transportováni na západ do jiných táborů.
„Ti, kdo nebyli práceschopní, ať už to byli ženy, děti, těhotné ženy, staří lidé, nemocní, byli pro ten režim nepotřební.“
Proto bylo rozhodnuto, že všichni musí být zlikvidováni.
Večer hrůzy
Večer z 2. na 3. srpna 1944. V romském táboře zůstávají jen ti nejzranitelnější - sirotci, starší lidé, matky s dětmi a jejich otcové, pokud nechtěli opustit své rodiny.
Bloky byly uzavřeny. Nákladní auta čekala před baráky. „Přesun do jiného tábora,“ říkali esesáci.
Poslední odpor
Nákladní auta je odvezla na dvůr krematoria V. Tam se ukázala pravda. Romové se postavili na odpor - poslední, zoufalý, marný.
„Musel být zlomen jejich nečekaný odpor,“ píší historici. Fyzicky vysilení a na kosť vyhladovaní vězni neměli proti esesákům s automatickými zbraněmi žádnou šanci.
Poté byli nahnáni do plynových komor.
Za několik hodin mrtvé tisíce
„K tomu došlo z 2. na 3. srpna 1944, kdy zbývající zhruba 4300 romských vězňů byly nahnány do plynových komor a byly zlikvidovány během jedné noci,“ shrnuje historik.
„I to svědčí o tom, proč se tomu osvětimskému komplexu říká továrna na smrt.“
Za několik hodin bylo po romském táboře. Celé rodiny vymřely najednou. Děti, které se ještě před chvilkou držely svých matek, zemřely spolu s nimi.
Svědci, kteří přežili
Židovská dívenka Dina Gottliebová z Brna, která pracovala pro Mengeleho, namalovala sedm akvarelových portrétů romských vězňů. Tyto portréty se dochovaly do dnešní doby a jsou vystaveny v osvětimském muzeu.
„Jsou takovým zajímavým symbolem židovského a romského utrpení za 2. světové války,“ říká historik.
V Osvětimi vznikaly i romské písně. Nejznámější se stala „Aušvicate hi kher baro“ - „V Osvětimi je velký barák“. Stala se hymnou připomínky romského holocaustu.
Zatírání stop
Po likvidaci romského tábora nacisté začali mazat stopy. Baráky byly rozebírány, materiál odvážen na západ. Místo, kde trpělo a umřelo 23 tisíc lidí, mělo zmizet z mapy světa.
Nepodařilo se jim to. Dnes je 2. srpen Evropským parlamentem vyhlášen za oficiální Památný den romského holocaustu.
Epilog
„Pokud by vojnu vyhral Hitler, nežil by dnes žiaden Róm,“ řekl slovenský předseda Rady vlády SR pro národnostní menšiny Ján Daško při letošním pietním shromáždění.
Romský holocaust je nejsmutnejší kapitolou novodobých romských dějin. Nacisté zamordovali nejméně 500 tisíc Romů v celé Evropě.
Noc z 2. na 3. srpna 1944 je symbolem této tragédie. Za pár hodin zanikly tisíce životů, stovky rodin, nesčetně snů a nadějí.
„Vzdelávanie o holokauste je zásadné pri presadzovaní trvalého úsilia v boji s rómskym rasizmom, antisemitizmom, predsudkami a nenávisťou,“ říkají historici.
Proto si musíme připomínat tuto noc. Aby se už nikdy neopakovala.
Zdroje:
**V noci z 2. na 3. srpna 1944 nacisté zlikvidovali tzv. cikánský rodinný tábor v Osvětimi**
*Radiožurnál*, 2. srpna 2025
Dostupné z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/v-noci-z-2-na-3-srpna-1944-naciste-zlikvidovali-tzv-cikansky-rodinny-tabor-v-9526477
**„Cikánský tábor" v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau**
*Holocaust.cz*
Dostupné z: https://www.holocaust.cz/dejiny/koncentracni-tabory-a-ghetta/cikanske-tabory/cikansky-tabor-v-koncentracnim-tabore-auschwitz-birkenau/
**Vznik a podoba „cikánského tábora“ v Auschwitz-Birkenau**
*Holocaust.cz*
Dostupné z: https://www.holocaust.cz/dejiny/koncentracni-tabory-a-ghetta/cikanske-tabory/cikansky-tabor-v-koncentracnim-tabore-auschwitz-birkenau/vznik-a-podoba-tabora-cikanskeho-tabora-v-auschwitz-birkenau/
## Odborná literatura
Nečas, Ctibor: *Aušvicate hi kher báro. Čeští vězňové cikánského tábora v Osvětimi II - Brzezince*. Brno: Masarykova univerzita, 1992.
Rose, Romani: *Nacistická genocida Sintů a Romů. Katalog ke stálé výstavě ve Státním Muzeu v Osvětimi*. Praha: Romano džaniben, 2009.
