Článek
Poslední den loajality
Claus Schenk von Stauffenberg si v dubnu 1943 v tuniské poušti myslel, že umírá. Britské letouny P-40 Kittyhawk právě rozbombardovaly jeho konvoj. Z jeho vozu zbyly jen trosky. On sám ležel v kaluži krve s roztrhaným obličejem, bez pravé ruky a se zbývajícími pouhými třemi prsty na levačce.
Byl to paradox osudu. Třiatřicetiletý plukovník z jednoho z nejurozenějších německých rodů, muž, který ještě před rokem věřil v Hitlerovu vizi, teď ležel zmrzačený v africké poušti a poprvé ve svém životě pochyboval.
Během tří měsíců rekonvalescence měl čas přemýšlet. O tom, co viděl na východní frontě - masové popravy civilistů, vypalování vesnic, zločiny, které neměly nic společného s válečnou ctí. O Hitlerových nekompetentních rozkazech, které decimovaly jeho milovanou armádu. O tom, kam Německo směřuje.
Když se v létě 1943 vracel do Berlína, už to nebyl stejný muž. Hrabě von Stauffenberg se změnil z loajálního důstojníka ve smrtelného nepřítele režimu, kterému ještě nedávno sloužil.
Aristokraté v odboji
V Berlíně našel Stauffenberg muže, kteří už delší dobu čekali na někoho jako on. Generál Ludwig Beck, bývalý náčelník generálního štábu, který v roce 1938 rezignoval na protest proti Hitlerovým válečným plánům. Carl Goerdeler, bývalý primátor Lipska, který opustil post kvůli nacistické politice. Generál Friedrich Olbricht, který řídil záložní armádu a měl klíče k moci v Berlíně.
A především generálmajor Henning von Tresckow - mozek odboje, muž, který už několikrát neúspěšně organizoval atentáty na Hitlera.
„Není důležité, zda uspějeme,“ řekl Tresckow při jednom z tajných setkání. „Musíme ukázat světu, že ne všichni Němci jsou jako on. Jinak to navždy zůstane Hitlerovo Německo.“
Stauffenberg s ním nesouhlasil: „To mi nestačí. Musí existovat šance na úspěch.“
„Pak najděte způsob,“ odvětil Tresckow.
A Stauffenberg způsob našel.
Valkýra - bohyně pomsty
Plán, který Stauffenberg vypracoval, byl geniální ve své jednoduchosti. Využíval Hitlerův vlastní nouzový plán s kódovým názvem „Valkýra“ - podle severských bohyní, které vybíraly padlé válečníky pro Valhalu.
Operace Valkýra byla určena pro případ, že by došlo k občanským nepokojům nebo povstání. Záložní armáda by převzala kontrolu nad klíčovými body v Berlíně a obnovila pořádek. Stauffenberg tento plán tajně upravil.
„Co když to nebude povstání občanů, ale puč SS?“ vysvětloval spiklencům. „Co když se Himmler pokusí sesadit Hitlera? Vrchní velení by nemělo jinou možnost než vyhlásit vojenský stav nouze a spustit Valkýru.“
„Hitlerova vlastní záložní armáda, podle Hitlerova vlastního plánu, bude muset převzít moc v Berlíně, aby zabránila převratu SS,“ dodal s ironickým úsměvem.
Plán byl dokonalý. Ale měl jednu zásadní podmínku.
„Funguje to jen pokud je Hitler mrtvý,“ řekl Beck. „Jak jinak přesvědčíte lidi, že SS se pokouší o puč?“
„Musíme Hitlera zabít,“ odpověděl Stauffenberg bez váhání.
Muž s aktovkou
Do roku 1944 se Stauffenberg stal motorem spiknutí. Jeho funkce náčelníka štábu záložní armády mu umožnila přístup k nejutajovanějším poradám ve Vlčím doupěti - Hitlerově hlavním stanu ve východním Prusku.
Dvakrát už tam přijel s bombou. 11. července čekal, až přijdou Himmler a Göring - chtěl zabít všechny tři najednou. Nepřišli. 15. července zase čekal na Himmlera. Opět marně.
Spiklenci začínali být nervózní. Fronty se hroutily, Rudá armáda postupovala k německým hranicím, na západě se vylodili spojenci. Čas se krátil.
„Příště ho zabijeme bez ohledu na to, kdo tam bude nebo nebude,“ rozhodl Beck.
20. července 1944 v 8 hodin ráno startovalo z letiště Rangsdorf kurýrní letadlo. V kabině seděl plukovník von Stauffenberg s aktovkou v podpaží. Vedle něj jeho pobočník, nadporučík Werner von Haeften.
V aktovce bylo dva kilogramy plastické trhaviny.
Den, kdy se dějiny rozhodovaly
Ve Vlčím doupěti panoval obvyklý shon. Situace na frontách byla kritická a Hitler svolal poradu se svými generály. Původně se měla konat v betonovém bunkru, ale vedro přimělo vůdce k přesunu do lehkého dřevěného domku s okny.
Stauffenberg s Haeftenem připravovali bombu v Haeftenově ubikaci. Časovač nastavili na deset minut. Ale pak se stalo něco neočekávaného - někdo zaklepal na dveře.
„Plukovníku, porada začíná!“
V panice stihli aktivovat jen jednu z bomb. Druhou nechali v aktovce. Stauffenberg věděl, že polovina výbušniny nemusí stačit, ale už neměl čas.
Ve 12:37 vešel do poradní místnosti. Pětadvacet mužů se shromáždilo kolem masivního dubového stolu. Hitler stál zády k němu a sledoval mapu východní fronty.
Stauffenberg položil aktovku pod stůl, co nejblíž k Hitlerovi. Pak se omluvil - prý má naléhavý telefonát - a vyšel ven.
Ve 12:42 otřásl Vlčím doupětem výbuch.
Pět minut, které rozhodly o dějinách
Stauffenberg s Haeftenem sledovali explozi z povzdálí. Vypadala dostatečně masivní na to, aby uvěřili, že Hitler je mrtev. Naskočili do vozu a jeli na letiště.
Ale Hitler nebyl mrtev. Masivní dubová deska stolu absorbovala většinu tlakové vlny. Diktátor vyvázl jen s proraženým ušním bubínkem a několika oděrkami.
Stauffenberg o tom nevěděl. Když ve 13:15 startoval z Rastenburgu, byl přesvědčen, že je Hitler mrtev a Německo konečně svobodné.
Ale v Berlíně mezitím selhávala jedna část plánu za druhou. Generál Fromm, velitel záložní armády, odmítl spustit Valkýru bez potvrzení Hitlerovy smrti. Spiklenci váhali, ztráceli drahocenný čas.
A v Praze si ministr propagandy Josef Goebbels - kterého spiklenci nechali trestuhodně na svobodě - zatelefonoval do Vlčího doupěte. „Můžu mluvit s vůdcem?“ zeptal se.
„Samozřejmě,“ odpověděl Hitlerův hlas na druhém konci linky.
Hra byla u konce.
Poslední hodiny
Když Stauffenberg dorazil do Berlína v 15:45, našel město stále v rukou nacistů. Převrat selhal dříve, než začal.
„Hitler je mrtev!“ křičel na spiklence. „Viděl jsem explozi! Nikdo takový výbuch nemohl přežít!“
Ale bylo pozdě. Jednotky věrné režimu obklopily budovu ministerstva války na Bendlerstraße, kde se spiklenci ukrývali.
Generál Fromm, který celou dobu lavíroval mezi stranami, se rozhodl zachránit si krk radikálním gestem. Ve 22:30 nechal postavit Stauffenberga a další spiklence před improvizovaný popravčí tým.
„Dlouho žije svaté Německo!“ zvolal Stauffenberg před salvou.
Byly to jeho poslední slova.
Krvavá odplata
Hitler zuřil. Když se dozvěděl, že Fromm nechal hlavní spiklence zastřílet, byl vzteklý - chtěl je mučit, chtěl se od nich dovědět jména všech spolupracovníků.
„Chci, aby byli pověšeni jako dobytek na jatkách,“ nařídil katu. A požadoval, aby byly popravy natáčeny, aby si je mohl prohlížet.
Začal hon na všechny, kteří měli se spiknutím cokoliv společného. Bylo popraveno přes 200 lidí. Dalších téměř 5000 skončilo v koncentračních táborech nebo věznicích.
Ludwig Beck spáchal sebevraždu ještě 20. července večer - ale když ho první kulka nezabila, na jeho žádost ho dorazil esesák kontrolním výstřelem.
Henning von Tresckow, mozek celého spiknutí, se dozvěděl o neúspěchu 21. července na východní frontě. „Hitler je zlý génius Německa a světa,“ řekl svému pobočníkovi. „Možná Bůh jednou vysvětlí lidem, proč musel existovat.“ Pak si prostřelil hlavu a pro jistotu nechal vybuchnout granát.
Carl Goerdeler se skrýval několik týdnů, než byl dopaden. Před popravou napsal: „Věřím, že Bůh odpustí německému národu, ale jen pokud národ najde cestu zpět k Bohu.“
Dokonce i polní maršál Erwin Rommel - „Pouštní liška“ - musel zaplatit za své spojení se spiklenci. Hitler mu nabídl na výběr: buď soud a jistou popravu, nebo sebevraždu a státní pohřeb. Rommel zvolil kyanidovou kapsli.
Dědicové odvahy
Nacisté si mysleli, že krvavými represemi zastraší každého, kdo by ještě uvažoval o odporu. Ale spletli se. Stauffenbergovo spiknutí se stalo symbolem toho, že ne všichni Němci byli jako Hitler.
Po válce byli spiklenci nejprve zapomenuti nebo dokonce považováni za zrádce. Ale postupně se západní Německo začalo hlásit k jejich odkazu. Dnes jsou považováni za hrdiny a zakladatele demokratických tradic.
Stauffenbergův syn Berthold, kterému bylo v době atentátu deset let, řekl mnoho let poté: „Všichni o něm říkali, že to byl nesmírně hezký muž - tmavé, lehce zvlněné vlasy, modré oči, byl vysoký… Ale nejdůležitější bylo, že se rozhodl jednat.“
Ulice v Berlíně, kde stávalo ministerstvo války a kde byl Stauffenberg popraven, se dnes jmenuje Stauffenbergstraße. V budově je památník německého odboje.
Na pamětní desce stojí Tresckowa slova: „Morální hodnota člověka začíná teprve tam, kde je ochoten obětovat život pro své přesvědčení.“
Otázka, která zůstává
Sedmdesát let po Valkýře se historici stále ptají: Co kdyby se atentát povedl? Změnil by úspěch spiknutí běh dějin?
Spojenci už v roce 1944 jasně deklarovali, že přijmou jen bezpodmínečnou kapitulaci Německa. Je málo pravděpodobné, že by jednali s jakoukoliv německou vládou - i kdyby vedl generál Beck.
Ale možná v tom nebyl hlavní smysl Stauffenbergova činu. Možná šlo skutečně o to, co říkal Tresckow: „Ukázat světu, že ne všichni Němci jsou jako Hitler.“
V tom spiklenci uspěli. Jejich oběť dokázala, že i v nejčernějších časech existují lidé ochotní obětovat život za to, čemu věří. Že odvaha má smysl i tehdy, když šance na úspěch je minimální.
Hrabě s bombou možná nezachránil Německo před vojenskou porážkou. Ale zachránil něco jiného - možná ještě důležitějšího. Zachránil čest německého jména.
Ve Vlčím doupěti dnes rostou stromy na místě, kde kdysi stála Hitlerova pevnost. Turisté si prohlížejí ruiny betonových bunkrů a čtou pamětní tabulky. Jedna z nich připomíná 20. červenec 1944 - den, kdy se pár odvážných mužů pokusilo změnit dějiny. Možná se jim to povedlo víc, než si mysleli.
Zdroje:
Operace Valkýra: Pokazilo se, co mohlo. Plán zabít Hitlera se hroutil postupně
Deník.cz, 20. července 2024
Dostupné z: https://www.denik.cz/historie/operace-valkyra-atentat-adolf-hitler-vlci-doupe-claus-schenk-von-stauffenberg.html
Zmrzačený atentátník: Plukovník Hrabě Claus Schenk von Stauffenberg
Armyweb.cz, 23. července 2024
Dostupné z: https://www.armyweb.cz/clanek/zmrzaceny-atentatnik-plukovnik-hrabe-claus-schenk-von-stauffenberg
Atentát na Hitlera: Neuvěřitelná náhoda mu pomohla přežít. Co se stalo s viníky?
Dotyk.cz, 30. září 2021
Dostupné z: https://www.dotyk.cz/magazin/atentat-na-hitlera-30000930.html
The July 20, 1944, Plot to Assassinate Adolf Hitler
Holocaust Encyclopedia
Dostupné z: https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/the-july-20-1944-plot-to-assassinate-adolf-hitler
Voják z dobré rodiny, který chtěl zabít Hitlera. Šedá eminence Henning von Tresckow se narodil před 120 lety
Reflex.cz, 10. ledna 2021
Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/historie/104888/vojak-z-dobre-rodiny-ktery-chtel-zabit-hitlera-seda-eminence-henning-von-tresckow-se-narodil-pred-120-lety.html
Atentát na Adolfa Hitlera z 20. července 1944
Moderní-Dějiny.cz
Dostupné z: https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/atentat-na-adolfa-hitlera-z-20-cervence-1944/
Stauffenbergův pokus o převrat - operace Valkýra
Epochtimes.cz
Dostupné z: https://archiv.epochtimes.cz/200902047015/Stauffenberguv-pokus-o-prevrat-operace-Valkyra.html
