Pianista přežil díky Chopinovi. Německý důstojník v ruinách Varšavy slyšel hudbu. A zachránil Žida

„Wer sind Sie?“ zeptá se ostře.

„Ich bin polnischer Jude,“ odpovídá vyděšený muž. Jsem polský žid.

Důstojník by měl vytáhnout zbraň. Místo toho ukáže na rozbitý klavír v rohu místnosti a řekne: „Spielen Sie etwas.“ Zahraj něco.

A tak Władysław Szpilman, kdysi nejslavnější pianista v Polsku, posadí své vyhladovělé tělo ke klávesám a začne hrát Chopinovu Nokturno cis moll – stejnou skladbu, kterou hrál v září 1939, když nacistické bomby umlčely polský rozhlas.

Wilm Hosenfeld se posadí a zavře oči. A v té chvíli se v ruinách Varšavy rozhodne nezabít, ale zachránit.

Władysław Szpilman se narodil 5. prosince 1911 v Sosnowci do židovské rodiny s hudebními tradicemi. Studoval klavír nejprve ve Varšavě, pak v Berlíně na prestižní Hochschule für Musik u Artura Schnabela. Byl virtuózem, který už ve dvaceti letech ohromoval berlínské publikum.

V roce 1933, když Hitler přišel k moci, se Szpilman vrátil do Varšavy. O dva roky později dostal vysněnou práci – stal se domovským pianistou Polského rozhlasu. Hrál klasiku i jazz, komponoval písně, které zpívalo celé Polsko. Byl celebrity, byl mladý, byl úspěšný.

1. září 1939 Německo zaútočilo na Polsko. 23. září Szpilman seděl v rozhlasovém studiu a hrál živě na klavír. Právě dokončoval Chopinovo Nokturno, když německá střela zasáhla vysílač. Rozhlas ztichl.

„Myslel jsem si, že je to konec,“ vzpomínal později. „Netušil jsem, že to byl jen začátek.“

V říjnu 1940 nacisté uzavřeli varšavské ghetto. Do čtverce ulic o rozloze necelých 4 kilometrů čtverečních nacpali přes 400 000 Židů. Szpilman tam žil se svou rodinou – rodiči, bratrem Henrykem a dvěma sestrami.

Aby rodinu uživil, hrál večer v kavárně Nowaczesna. Zatímco němečtí důstojníci a kolaboranti jedli a pili, Szpilman hrál na klavír. Cítil, jak se dívají na jeho prsty, jako by byl cirkusové zvíře.

Ve dne chodil po ghettu a viděl ty, kteří nestačili. Děti žebrající o jídlo. Mrtvé těla na ulicích. Šílenství hladu. Jednou pomáhal malému chlapci, který se zasekl v díře ve zdi při pašování jídla. Německý četník chlapce chytil a před Szpilmanovýma očima mu rozdrtil páteř kopem do zad.

„Ten den jsem poprvé věřil, že peklo existuje,“ napsal později.

V létě 1942 začala velká deportace. Židé byli posíláni do Treblinky. Szpilman obstaral pro celou rodinu pracovní certifikáty – jedinou naději na přežití. 16. srpna i přesto přišli nacisté.

Celá rodina stála na Umschlagplatzu a čekala na transport. V poslední chvíli jeden z židovských policistů poznal Szpilmana z jeho koncertů. Vytrhl ho z řady a odstrčil zpět. Szpilman viděl, jak jeho rodiče, bratr a dvě sestry nastupují do vagonu.

Nikdy je už neviděl.

Szpilman zůstal v ghettu, kde pomáhal odboji pašovat zbraně. V únoru 1943 se mu podařilo uprchnout na „árijskou“ stranu Varšavy. Polští přátelé – herci Janina Godlewska, Andrzej Bogucki a dirigent Czesław Lewicki – ho skrývali, riskujíc svůj život.

V srpnu 1944 vypuklo Varšavské povstání. Po jeho potlačení vyhostili nacisté všechny Poláky z města. Szpilman zůstal úplně sám v troskách města, které Hitler nařídil systematicky zničit.

Pět měsíců žil jako Robinson Crusoe mezi ruinami. Žádné jídlo, žádná voda, žádné teplo. Žádný člověk. Jen trosky, myši a ticho. Udržoval svou mysl při životu tím, že si nota po notě vybavoval každou skladbu, kterou kdy hrál.

„Klavír ve mně hrál dál,“ řekl později. „I když tam žádný nebyl.“

Wilm Hosenfeld nebyl typický německý důstojník. Narodil se v roce 1895 v katolické rodině v Hesensku. Po první světové válce se stal učitelem. V roce 1935 vstoupil do nacistické strany – jako mnoho Němců doufal, že Hitler obnoví ekonomiku.

Brzy toho litoval.

Když byl v roce 1939 odvelen do Polska, viděl zločiny na vlastní oči. V jeho deníku, který si vedl celou válku, se objevují věty plné odporu: „Nemáme právo na soucit ani milost. Všichni máme podíl na vině. Stydím se chodit po městě.“

Hosenfeld tajně začal pomáhat. Najímal Židy do práce na stadionu. Pašoval falešné doklady. V roce 1942 dal práci a falešnou identitu Leonu Warmovi, který uprchl z vlaku do Treblinky.

V listopadu 1944 dostal Hosenfeld za úkol připravit vilu na Aleja Niepodległości jako velitelství pro armádní štáb. A tam našel Szpilmana.

Po Chopinově nočním kusu následovalo ticho.

„Sind Sie Jude?“ zeptal se Hosenfeld. Vy jste Žid?

„Ja.“

Měl by ho zabít. Jeho povinností bylo ho zabít. Místo toho řekl: „Bleiben Sie hier.“ Zůstaňte tady.

Hosenfeld zařídil Szpilmanovi lepší úkryt v podkroví budovy. Přinesl mu svůj vlastní kabát. Několik týdnů mu nosil jídlo – chleb, marmeládu, vše, co mohl ukrást. A mluvili spolu. O hudbě. O válce. O vině.

„Řekl mi, že to, co Němci dělají, je zločin proti lidskosti,“ vzpomínal Szpilman. „Byl to jediný člověk v německé uniformě, kterého jsem kdy poznal.“

V polovině prosince musel Hosenfeld odejít. Sovětská armáda byla blízko. Při posledním setkání řekl Szpilmanovi: „Za žádnou cenu neztrácejte naději. Že jsme oba přežili víc než pět let tohohle pekla, to jasně znamená, že to je Boží vůle. Musíte tomu věřit.“

Szpilman se zeptal: „A jak podle vás přežiju bitvu o ulice?“

„Musíte,“ odpověděl Hosenfeld a odešel.

17. ledna 1945 Sověti osvobodili Varšavu. Szpilman přežil. Žádné pouliční boje se nekonaly.

Téhož dne zajali Sověti Wilma Hosenfelda nedaleko Warszawy. Obvinili ho ze špionáže. V roce 1950 ho vojenský tribunál v Minsku odsoudil k 25 letům nucených prací. Jeho pomoc Židům nikoho nezajímala.

Szpilman se snažil o jeho propuštění. Leon Warm také. Napsali dopisy, žádali o milost. Marně. Sověti věřili, že Hosenfeld páchal válečné zločiny.

13. srpna 1952 Hosenfeld zemřel v sovětském lágrů ve Stalingradu. Bylo mu 57 let. Pravděpodobně zemřel kvůli mučení. Jeho tělo vyděšilo i ostatní vězně – zlomený muž, který pomáhal Židům a zemřel jako zločinec.

Szpilman se po válce vrátil do Polského rozhlasu. Jako poctu muži, který mu zachránil život, zahájil své první poválečné vysílání 17. listopadu 1945 přesně tou skladbou, kterou hrál Hosenfeldovi – Chopinovým Nokturnem cis moll. Stejnou skladbou, kterou hrál v září 1939, když válka začala.

Kruh se uzavřel.

V roce 1946 vydal knihu Śmierć miasta (Smrt města) o svých zkušenostech. Komunistický režim ji ale cenzuroval – nebylo přijatelné ukázat Němce jako hrdinu. Hosenfelda v knize změnili na Rakušana.

Teprve v roce 2000 vyšla necenzurovaná verze knihy pod názvem Pianista. Týž rok Szpilman zemřel ve věku 88 let.

V roce 2002 natočil Roman Polanski – sám přeživší holocaustu – film Pianista podle Szpilmanovy knihy. Adrien Brody získal Oscara za roli Szpilmana a při předávání ceny řekl: „Tento film by nebyl možný bez příběhu, který poskytl Władysław Szpilman. Je to pocta jeho přežití.“

V roce 1998 požádal Szpilman, aby Yad Vashem uznal Hosenfelda za Spravedlivého mezi národy. Trvalo to deset let – komise musela ověřit, že Hosenfeld nepáchal válečné zločiny.

16. února 2009 byl Wilm Hosenfeld posmrtně uznán za Spravedlivého mezi národy. Je to vzácná pocta pro německého důstojníka Wehrmachtu.

„Velmi málo důstojníků nacistické armády dostává toto uznání,“ uvedlo Yad Vashem. „Německá armáda byla intimně spojena s Hitlerovým ‚konečným řešením‘. Wilm Hosenfeld je jedním z těch vzácných lidí, kteří nosili německou uniformu a byli uznáni jako spravedliví.“

V roce 2011 byla na budově na Aleja Niepodległości 223 ve Varšavě odhalena pamětní deska. Syn Szpilmana Andrzej a dcera Hosenfelda Jorinde Krejci-Hosenfeld stáli společně a vzpomínali na dva muže, které spojila hudba v době, kdy ostatní rozdělovala válka.

Příběh Szpilmana a Hosenfelda je příběhem o síle umění v nelidské době. O tom, jak může melodie přemoci nenávist. O tom, že i v pekle existují lidé, kteří si zachovají svědomí.

Leon Warm, další muž zachráněný Hosenfeldem, řekl: „Wilm nám dal více než život. Dal nám naději, že lidskost může přežít i v nejhorších časech.“

Szpilman nikdy nezapomněl na muže, který ho zachránil. V posledních letech svého života říkal: „Hosenfeld zemřel v sovětském vězení jako válečný zločinec. Ale já vím pravdu. Byl to světec.“

Dnes na budově ve Varšavě pamětní deska připomíná místo, kde se setkali pianista a důstojník. Kde Chopin přemohl Hitlera. Kde hudba zachránila život.

A každý rok v listopadu, ve výročí toho dne, když Szpilman hrál v ruinách Varšavy, zaznívá v polském rozhlase Nokturno cis moll. Pro muže, který přežil. A pro muže, který mu pomohl přežít.

Zdroje:

Władysław Szpilman
Wikipedia, 2025
 https://en.wikipedia.org/wiki/Władysław_Szpilman

Wilm Hosenfeld
Wikipedia, 2025
 https://en.wikipedia.org/wiki/Wilm_Hosenfeld

Wladyslaw Szpilman
Music and the Holocaust
https://holocaustmusic.ort.org/places/ghettos/warsaw/wladyslaw-szpilman/

Wilhelm (Wilm) Hosenfeld
Yad Vashem, The Righteous Among the Nations
https://www.yadvashem.org/righteous/stories/hosenfeld.html

How A Jewish Pianist Played His Way Through The Holocaust And Survived
All That's Interesting, 25. března 2024
 https://allthatsinteresting.com/wladyslaw-szpilman

The story of Captain Wilhelm Hosenfeld: a German catholic who helped save Poles
Outono.net
https://www.outono.net/elentir/2018/08/13/the-story-of-captain-wilhelm-hosenfeld-a-german-catholic-who-helped-save-poles/

German Officer who Helped „The Pianist“ Recognized as Righteous Among the Nations
Yad Vashem, 16. února 2009
 https://www.yadvashem.org/press-release/16-february-2009-11-22.html