Článek
Chata u přehrady
Léto 1942, Kníničská přehrada u Brna. Stanislav Živný se tu ukrývá už rok a půl, ale čas se krátí. Každý den může být poslední.
Ještě 10. března 1941 seděl v kancelářích gestapa, s pouty na rukou a bolestí v ústech. Gestapáci ho vezli na zubní kliniku na Šilingrově náměstí. Živný celou cestu simuloval nesnesitelné bolesti. Když ho pustili z pout, vyskočil z okna a zmizel. Od té doby žije na chatě u přehrady, odkud řídí protinacistickou činnost. Ale je sám. Potřebuje jídlo, zbraně, spojení. Potřebuje lidi, kterým může důvěřovat.
V létě 1942 takové lidi najde. Alois Králík, obchodník. A Richard Mácha, mladý právník z Brna. Má ženu, malého syna, celý život před sebou. Měl by říct ne. Místo toho řekne ano. Pětkrát, šestkrát přináší Živnému jídlo. Obstarává zbraně. Někdy ho doprovází Králík. Oba vědí, co riskují. Za pomoc hledanému odbojáři je trest smrti, přesto pomáhají dál.
Poslední léto
5. září 1942, časné ráno u přehrady. Tentokrát gestapo Živného našlo. Následuje krátká, zoufalá přestřelka. Živný zasáhne příslušníka gestapa Ernsta Floriana do nohy, sám je zraněn a dopaden. Florian později zemře na tuberkulózu - zranění z odbojářovy zbraně mu pomohlo zkrátit život.
Za deset dní, 15. září 1942, začne mašinérie teroru. Živný pod mučením prozradil jména svých pomocníků. Nemohl jinak. Koncem září přichází gestapo i pro Richarda Máchu. Manželka dlouho neví, kde se nachází. Až těsně před Vánocemi 1942 dostane povolení ke krátkému rozhovoru v Kounicových kolejích, které nacisté proměnili ve věznici. Pár slov, pár minut. Pak Richarda odvezou do Breslau k dalšímu vyšetřování.
Rozsudek
Jaro 1943. Mácha je zpět v Brně, kde ho čeká soud. 18. června 1943 stojí před II. komorou Zvláštního soudu při Německém zemském soudu spolu s dalšími šesti obviněnými. Obstarání zbraní, přechovávání hledané osoby, pomoc odboji - to vše nacisté nazývají velezradou proti říši.
Rozsudek: smrt. Richard Mácha. Alois Králík. Alois Hlavička - ten později dosáhne obnovení procesu a 12. ledna 1944 mu trest změní na pět let káznice. Pro Máchu a Králíka žádná milost nepřijde. Rodinní příslušníci píšou žádosti, Králíkovi zaměstnanci se obracejí na dr. Nüssleina, vrchního státního návladního. Prosí, doufají, připomínají, že oba muži mají malé syny. Marně. Nacistická mašinérie nepopustí.
292 dní čekání
Pankrác, Praha. Richard Mácha postupně projde třemi celami oddělení II A - číslo 41, 46 a nakonec 35. Za okny pracují dělníci. Staví gilotinu. Z bývalého oddělení ženské káznice se stává popraviště, kterému vězni říkají sekyrárna. Čeká tu na smrt stovky lidí. Richard je jedním z nich.
Ale i tady, v pekle, si Richard zachovává lidskost. Dokonale ovládá němčinu, učí se rusky, zpívá a hraje na kytaru. Věnuje se sportu, jak jen to v cele jde. Píše, kreslí. Spoluvězni ho nazývají „věčným snílkem a sluníčkem Pankráce“.
V cele číslo 41 vzniká něco naprosto neslýchaného - ilegální časopis „Sekyrář“, který tajně koluje mezi odsouzenými. „Řídí redakční rada a koho napadne,“ stojí v záhlaví. Richard Mácha k němu přispívá. Píše také motáky - tajné vzkazy na útržcích papíru, které se riskantně propašují ven. Na těch zaschlých, pomačkaných papírcích stojí život, naděje, vzpomínky, láska. Stanislav Motl později nazve kapitolu věnovanou Máchovi „Novinářem na prahu smrti“. I uprostřed temnoty Richard tvoří, píše, prozařuje beznaděj kolem sebe.
Konec
Březen 1944. Nacisté rozhodli provést výkon trestu. 6. dubna 1944 odpoledne, přesně v 16:22, končí život Richarda Máchy. O dvě minuty později gilotina popraví Aloise Králíka. Dva přátelé, dva otcové, dva muži, kteří nosili jídlo k chatě u přehrady. Kat Alois Weiss pracuje přesně a chladně. Je to milovník králíků - těm by nezkřivil ani chlup. Lidi popravuje bez zaváhání. Do května 1945 stihne na Pankráci popravit 1075 mužů a žen. Richard Mácha je jedním z nich.
Motáky, které přežily
Po válce vychází kniha „Žaluji, Pankrácká kalvárie“, která obsahuje několik tajně vynesených dopisů Richarda Máchy a Aloise Králíka. O desetiletí později se k nim vrací reportér a historik Stanislav Motl, který publikuje unikátní materiály z cely smrti včetně stránek ilegálního časopisu „Sekyrář“. Mácha tak zůstává v paměti. Věčný snílek. Sluníčko Pankráce. Muž, který čekal na smrt 292 dní a přesto neztrácel lidskost.
Duch Pankráce
Podzim 2025. Spisovatelka Petra Klabouchová vydává román „Duch Pankráce“, příběh vycházející ze skutečných motáků psaných v celách smrti pankrácké sekyrárny. Anna a Robert, dva vězni odsouzení k smrti, se nikdy nesetkali, ale pojí je pouto vytvořené z útržků papíru, tužky a odvahy. Milují se slovy. A umírají.
„Tahla kniha je pro mě prequelem románu U severní zdi,“ vysvětluje autorka. „Nespojují ji s ním stejné postavy, ale osudy jednoho místa - pankrácké sekyrárny, která mi zůstala v hlavě i se všemi příběhy, co už se do předchozí knihy nevešly. Proto jsem se k nim rozhodla vrátit a vyprávět je. V mnoha z těch stovek motáků psaných jen pár minut před smrtí, bylo i přání, abychom nezapomněli. A poslední přání se musí plnit.“
Postava Roberta je inspirována právě Richardem Máchou. Věčným snílkem. Sluníčkem Pankráce. Mužem, který hrál na kytaru mezi stěnami cely smrti a vydával ilegální časopis v předsíni popraviště.
Co zbylo
Richard Mácha nebyl generál. Nebyl příslušník výsadku. Nebyl slavný odbojář. Byl právník z Brna s ženou, malým synem a kytarou. Pak poznal Stanislava Živného, muže na útěku, muže, který potřeboval pomoc. Donesl mu jídlo. Obstaral zbraně. Za to zaplatil životem.
Na pomníku obětí druhé světové války v Mikulově stojí jeho jméno. V Encyklopedii dějin Brna má svůj profil. V románu „Duch Pankráce“ žije dál jako Robert. Ale nejvíc žije v motácích - v tajných vzkazech z cel smrti, v časopise „Sekyrář“, který vycházel uprostřed pekla.
„Věčný snílek a sluníčko Pankráce.“ I tma má své hvězdy.
Zdroje:
Richard Mácha – Profil osobnosti
Encyklopedie dějin Brna
Dostupné z: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=4849
Alois Králík byl za účast v odboji popraven na Pankráci
MěKS Kojetín
Dostupné z: https://mekskojetin.cz/zajimavosti-z-historie/215/alois-kralik-byl-za-ucast-v-odboji-popraven-na-pankraci
Mácha Richard
Hrdinové války (Skautský institut)
Dostupné z: https://www.hrdinovevalky.cz/person/macha-richard/
Kalendárium osobností od 1. 4. do 7. 4.
Domažlický deník, 8. dubna 2019
Dostupné z: https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/kalendarium-osobnosti-od-1-4-do-7-4-20190408.html
Václav Adamec: Securitas imperii – studie
Ústav pro studium totalitních režimů
Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2009/12/SI_28_s60-95.pdf
Zlikvidovaní příslušníci gestapa na území protektorátu
HistorieBlog.cz, listopad 2017
Dostupné z: https://www.historieblog.cz/2017/11/zlikvidovani-prislusnici-gestapa-na-uzemi-protektoratu/
Pankrácká „sekyrárna“ – oddělení II A
Ústav pro studium totalitních režimů
Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/pankracka-sekyrarna/
Duch Pankráce – Petra Klabouchová
Nakladatelství Host, 2025
Dostupné z: https://www.hostbrno.cz/duch-pankrace/
MOTL, Stanislav: Svědek z cely smrti. Češi před soudy třetí říše a poválečné osudy jejich soudců a katů
Rybka Publisher, Praha 2011
