Článek
Božena Kršáková se narodila v únoru 1936 jako nejmladší z deseti dětí. Rodina Tomáše a Františky Vařákových žila na Vařákových pasekách nad Pozděchovem – deset chalup na loukách mezi vrchy Láz a Bařinka. Otec byl kovář a kolář, staral se o osm hektarů polí, v zimě dělal dětem saně a lyže. Díky polnostem a dobytku byli pasekáři téměř soběstační – do obchodu v Pozděchově to bylo tři kilometry a v zimě přes závěje.
Do konce roku 1944 měla Božena šťastné dětství. „Žili jsme i tehdy obyčejně, sem tam letadlo přeletělo, tož jsme sa hrůzou třepali, co kdyby spadlo. To jsme ještě nevěděli, že se nějaká hrůza bude dít.“
Pak přišli Rusové.
Tři muži, kteří smrděli
Byli tři. Jmenovali se Saša, Nikolaj a Alex. Prosili, jestli by se mohli ohřát.
„Smrděli zapařeninú,“ vzpomínala Božena. „A maminka hned, že ano, když viděla, jak vypadajú. Tož jim nahřívala vody a potom sa vykúpali a maminka jim aj prádla oprala – to smrdělo hrozně. A usušila na kamnách… a pak aj vyžehlila. Tož oni měli vši, té šatové vši. Maminka tady pod tú pažú hodně dlouho žehlila, pálila to tú žehličkú, aby zničila ty vši. Byli zavšivavení a hladní… Hodní byli. Ne, že bychom jich nutně museli vzít, ale tož jsme jich přijali, když jsme viděli, jací sú chudáci.“
A potom přišli další a další. Až jich byla plná chalupa.
Partyzánů bylo přes dvacet – spávali v síni na slámě a peřinách, přes den odcházeli na akce. Přepadali kolony, ničili vedení, přinášeli zpět zbraně. Co chystali, to neprozradili. Občas přivedli prase, jednou krávu na zabití. Děti z pasek přestaly chodit do školy, aby se neprořekly.
Osm domovních prohlídek
Od jara 1945 přicházeli vojáci a policisté stále častěji. Vařákovi prošli osmi domovními prohlídkami. „Jednou našli opasek vojenský, jednou čepicu, pokaždé něco. Partyzáni vždycky, když přišla zpráva, že idú Němci, sa honem klidili do hor. Tož v té rychlosti vždycky něco zůstalo.“
Tomáše Vařáka i syna Karla odvedlo gestapo do Valašských Klobouk na výslech. Karel se vrátil. „Tož čelem ke zdi sa mosel otočit a gatě dolů vysléct. A po holém zadku řetězami ich mlátili. Ale neprozradili ani jeden. A pak je pustili, když z nich nic nedostali. Maminka sa zhrozila, jak mu maso viselo na hýžďách, a on se čtrnáct dní nemohl posadit na ten zadek. Tak byl dobitý.“
23. dubna 1945 někdo přiletěl se zprávou, že hoří Prlov. Nad vesnicí byl vidět hustý černý dým. Malé Vlastu a Božku rodiče posílali v předchozích dnech do Prlova k příbuzným, aby byly v bezpečí. Tomáš Vařák vyběhl na dvůr. Chtěl pro ně utíkat. Daleko nedoběhl. Padl ještě u vlastní branky a té noci zemřel. Mrtvice.
Děvčata přežila. Dostala je z Prlova ven sousedka, která je schovala ve sklepě.
2. května 1945
Partyzáni oslavili První máj ve Valašských Kloboukách. Z nedalekého údolí zněla muzika. Druhého května ráno přišli na paseky čtyři němečtí radisté z dělostřelecké divize – chtěli postavit vysílač pro navádění palby. Františka Vařáková jim nemohla bránit. Dva začali pracovat na dvoře, dva odešli na kopec.
Devítiletá Božena si hrála pod chalupou s úlomky kamenů. „Naráz od spodu takové ššššt… Já jsem sa tam ohlédla a jeden partyzán kýval, abych šla dolů k lesu. A co že tam ti Němci dělají? A já, že stavijá vysílačku na dvoře. Tož že dobře.“
Vrátila se ke hře. Partyzáni se přibližovali. „Včil začala ta střelba a my se sestrú jsme nevěděly, co dělat, chtěly jsme se do chalupy dostat za maminkú. Mezi chalupú a stodolú byl takový průchod, tož jsme letěly, a jak jsme sa dostaly na tu náspu, jenom kulky lítaly kolem nás.“
Přestřelka skončila rychle. Jeden radista padl, jeden byl zraněn a zajat a v lese zastřelen, dva uprchli do údolí. Jeden partyzán padl – nejspíš přátelskou palbou. Karel Vařák je pohřbil v lese.
Partyzáni odešli na kopec Barák, kde je čekaly tuhé boje. Nařídili pasekářům, aby se ukryli. Vařákovi naložili věci na žebřiňáky a odjeli. Bylo chladno, foukal vítr, snad i sněžilo. K večeru se vrátili domů.
Vpodvečer dorazila německá trestná výprava.
Eternit
Vojáků bylo ani ne dvacet. Vyhnali dobytek ze stájí a osm domů zapálili pancéřovými pěstmi. Zbývající dvě stavení ušetřili – stála stranou, zakrývala je hustá mlha.
„Začali vypúšťat dobytek, nás vyhnali ven, všecky nás dali do jednoho místa a už začali zapalovat chalupy.“
Pak začaly hořící střechy z eternitu praskat a explodovat.
„A jak hořela naša stodola, my jsme ju měli pokrytú eternitem a tým žárem eternit tak pléskal, jak kdyby střílal. A hned tý Němci: ‚Partyzáni, munice střílá.‘ A už nás do ohňa házat chtěli.“
Františka Vařáková a sousedka začaly prosit. Vysvětlovaly, že to nejsou granáty – je to eternit, střešní materiál. Velitel jim uvěřil. Rozkaz zrušil.
Ale čtyři lidi z pasek – Karla Vařáka, Františka Žáka, Jana Polčáka a dvaadvacetiletou Růženu Šopovou – vzali s sebou.
Zbytek pasekářů nahnali do průvodu a vedli přes hory. „Přes Trubiska nás vedli,“ vzpomínala Božena.
Hošťálková, 4. května 1945
Čtyři zajatci seděli ve chlévě u Jaroslava Vaňka v Hošťálkové. Dívka byla ve světnici. Před devátou hodinou ráno začala dělostřelecká palba ke Vsetínu.
Vojáci vykopali nedaleko potůčku dva hroby.
Přivedli zajatce.
„Sami si museli hroby kopat, dobití od Němců, dotýraní… Vždycky spadl do tej jamy a ti druzí ho museli zahrňat,“ zaznamenala kronika Vařáků slova Františky Vařákové. „Až po toho čtvrtého, ta cerka to byla dvaadvacetiletá, tož tu už neměl kdo zahrnúť, ta zůstala jen tak na vrchu.“
Tělo Růženy Šopové hodili k nedalekému potoku a zaházeli větvemi.
Byl 4. května 1945.
7. května přijela pro těla Tereza Šopová, matka Růženy, s příbuznými Jana Polčáka. Umyli je v brodu u potůčku a odvezli do Pozděchova.
Co zbylo
Vařákovy paseky jako osada přestaly existovat. Osm domů shořelo. Rodina Vařáků žila ještě dva roky po příbuzných. Pak dostali od československých úřadů dům po odsunutých Němcích na jižní Moravě.
Přijali.
Božena Kršáková-Vařáková žila dlouho po válce. Svým dětem a vnoučatům vyprávěla. Vnučka Věra Švadleňáková to zapsala do Kroniky Vařáků.
Na paměť budoucím…
Zdroje:
Vypálené Vařákovy paseky – Příběhy 20. století, Rozhlas Plus
Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/vypalene-varakovy-paseky-pribeh-z-konce-valky-ve-vzpominkach-bozeny-krsakove-8741095
Vařákovy paseky – Juříčkův mlýn
Dostupné z: https://www.jurickuvmlyn.cz/varakovy-paseky/
Vařákovy paseky. Masakr na konci války – Valašský deník
Dostupné z: https://valassky.denik.cz/zpravy_region/varakovy-paseky-masakr-na-konci-valky-30150502.html
Vařákovy Paseky – Wikipedia
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Va%C5%99%C3%A1kovy_Paseky
