Článek
Praha, říjen 1944. Na shromaždiště Hagibor přichází muž v dokonale padnoucím obleku. Kolem něj jen přestrašení lidé s batožinami. On má jen cigaretu a hůl. „To je přece ten herec z Kristiána,“ šeptá někdo. Oldřich Nový se usmívá, jako by místo do sběrného tábora nastupoval na představení.
Několik dní předtím přišlo gestapo. Požadovali rozvod. Nebo oba budou odvlečeni. Alice Wienerová byla Židovka a podle norimberských zákonů měla následovat tisíce dalších. Nový měl šanci. Byl hvězdou. Nacisté potřebovali český film jako opium pro lid. Stačilo podepsat.
„Nikdy,“ odpověděl bez váhání. Alice zůstane jeho ženou až do konce.
Milovník, který byl věrný
Oldřich Nový se narodil 7. srpna 1899 na pražském Žižkově. Vyučil se na otcovo přání typografem, ale divadlo bylo jeho osudem. Strýc Miloš Nový, herec Národního divadla, ho brával na představení. Už jako dítě opakoval věty z paměti.
V roce 1919 začínal v ostravském divadle. Pak přišlo šestnáct let v Brně, kde se z něj stal režisér, pak šéf operety. V roce 1935 otevřel v Praze vlastní Nové divadlo. Chtěl vytvořit žánr, který by spojil špičkovou kulturu s lehkou zábavou.
„Opereta pro vzdělané lidi,“ říkal mu kritik Eduard Bass.
Osudové setkání s Alicí Wienerovou přišlo na konci dvacátých let. Byla to vzdělaná žena z bohatých kruhů - dcera ředitele pražské banky, umělecká fotografka, překladatelka. Oldřich s ní chodil osm let.
Svatbu v červnu 1936 inicioval její otec. „Pomůžu ti s divadlem,“ slíbil. A slovo dodržel.
Alice se stala duší Nového divadla. Vedla finance, překládala hry z němčiny, francouzštiny, angličtiny. Vybírala mu oblečení. Nový bez ní byl jako lodička bez vesla.
V roce 1937 přišel film. Režisér Martin Frič hledal typ - elegantní, šarmantní, trochu ironický. Našel Nového. V roce 1939 přišel Kristián.
„Zavřete oči, odcházím…“
Ta jediná věta ho udělala nesmrtelným.
Když přišli nacisté
15. března 1939 vjely do Prahy německé tanky. Pro většinu herců nastalo dilema: odejít do exilu, nebo zůstat? Někteří volili Londýn. Jiní věřili, že je třeba udržet českou kulturu naživu.
Nový zůstal. „Nemohu opustit své diváky,“ říkal.
Pro protektorátní správu byl film klíčový. Měl odvádět pozornost od teroru. Lehké komedie, romantické příběhy, muzikály - to bylo povoleno. Propaganda ne, ale odvedení pozornosti ano.
Oldřich Nový točil. Hotel Modrá hvězda, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý. Vždy stejný typ - elegán, svůdník, gentleman. Nikdy nepřijal nabídku na německý propagandistický film.
Ale za kulisami ho čekal jiný boj.
Alice byla Židovka. To znamenalo postupné odnímání práv, označení žlutou hvězdou, zákazy. Nový ji chránil jak mohl. Využíval známosti, platil úplatky, žádal výjimky.
V roce 1943 začaly tlaky na rozvod. „Zachraň se,“ říkali mu přátelé. „Máš před sebou ještě kariéru.“
Odmítl pokaždé.
Antisemitský tisk ho napadal. „Židománie,“ psali. „Herec, který si vybral špatnou stranu.“
Nový mlčel a hrál dál.
Sběrné místo Hagibor
Koncem roku 1944 došla trpělivost gestapa. Jeden podzimní večer je oba zatkli.
Dceru Janu, tehdy sedmiletou, stihli odvézt k přátelům. Než zmizela za dveřmi, Nový jí řekl: „Buď hodná. Vrátíme se.“
Alice odvezli do Terezína. Oldřicha poslali na shromaždiště Hagibor. Tam čekali stovky lidí na transport.
Spisovatel Ondřej Sekora, který tam byl s ním, později vzpomínal na scénu, která vypadala absurdně: „Šel mezi námi jako na promenádě. Dokonale upravený, s cigaretou v ruce, klidný úsměv. Jako by šel na premiéru.“
V lednu 1945, během krutého mrazu, naložili transporty do dobytčích vagónů. Cíl: koncentrační tábor Osterode v Sasku.
V pekle s noblesou
Osterode nebyl vyhlazovací tábor. Byl to pracovní tábor - hlad, mrazy, tvrdá práce, bití. Průměrná délka přežití několik měsíců.
Oldřich Nový nastoupil v elegantním obleku. Nedostal o nic víc než ostatní. Dřel v kamenolomu. Jedl zbytky polévky. Spal na palandě mezi umírajícími.
Spoluvězni dodnes říkají totéž: „Nikdy nezlomil hůl. Chodil vzpřímeně. Usmíval se.“
Ondřej Sekora to později popsal: „Měl šarm v genech. Vězeňské hadry na něm vypadaly jak frak.“
Někdy v březnu nebo dubnu 1945 - přesné datum neznáme - se Nový rozhodl. Transporty umírajících šly ven z tábora. Nový se mezi ně vmísil.
Utekl.
Schovaný hlas
Jak se dostal do Prahy, to nikdo přesně neví. Rodina mlčela. Příliš nebezpečné vzpomínky.
Známo je jen, že přátelé ho ukryli v Nemocnici Na Bulovce. Lékaři mu zabandážovali celý obličej. Ruce, nohy, všechno. Vypadal jako zraněný z bombardování.
Nesmí mluvit, řekli mu. Ten hlas pozná každý.
Týdny ležel v tichosti. Nemohl mluvit. Nemohl zpívat. Muž, který celý život žil slovem, byl němý.
8. května 1945 ráno vyšel ven.
Po válce
Alice přežila Terezín. Vrátila se zlomená. Polovina rodiny zahynula včetně otce. Nikdy se s tím nevyrovnala. V padesátých letech u ní propukla schizofrenie.
Oldřich se vrátil k divadlu. Nové divadlo znovu otevřeli. Ale doba se změnila.
Po válce většina hvězd stála před lidovými soudy. Obvinění z kolaborace. Motivem byla často závist - diváci, kteří jim včera tleskali, dnes ukázali prstem.
Nový nebyl obviněn. Jeho příběh byl příliš jasný. Gestapo. Tábor. Útěk. Nebyla na něm špína.
Ale komunistům se nelíbil. Byl symbolem buržoazie. Elegance. Starých časů.
V roce 1948 mu divadlo „dobrovolně“ sebrali. Předal ho státu. Neměl na výběr.
Film už pro něj neměl místo. Doba potřebovala dělníky, ne milovníky. V roce 1949 ještě zahrál v parodii Pytlákova schovanka - rozloučení s tím starým světem. Pak už jen občasné role.
Učil na konzervatoři. Režíroval v Brně. Hrál v menších divadlech.
Alice zemřela v roce 1967. Oldřich to neunesl. Zavřel se do bytu na Starém Městě. Odmítal návštěvy. Nesnesl, aby ho lidé viděli starého.
Když přišli přátelé, mluvil s nimi skrytý za zástěnou. Nechtěl, aby vzpomínali na starce. Chtěl, aby v paměti zůstal Kristián.
Odkaz
Oldřich Nový zemřel 15. března 1983. Byl to přesně čtyřicet čtyři let po okupaci Československa.
V roce 1957 dostal titul Zasloužilý umělec. Komunistický režim mu to nemohl upřít.
Jeho hrob je na Olšanských hřbitovech v Praze. Vedle něj odpočívá Alice. Později přibyla i dcera Jana.
Dnes už málokdo ví, že hvězda prvorepublikového plátna prošla koncentračním táborem. Že riskoval život pro lásku. Že útěk z Osterode bylo sebevražedné riziko.
Většina lidí zná jen tu větu: „Zavřete oči, odcházím…“
Zdroje:
Oldřich Nový
Wikipedia
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Oldřich_Nový
Oldřich Nový – Filmový přehled
Filmový přehled
Dostupné z: https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/12009/oldrich-novy
Těžké časy československých hvězd. Oldřich Nový se zachoval jako hrdina, ale mnozí kolaborovali
ČtiDoma.cz
Dostupné z: https://www.ctidoma.cz/clanek/historie/tezke-casy-ceskoslovenskych-hvezd-oldrich-novy-se-zachoval-jako-hrdina-ale-mnozi-kolaborovali-58198
Oldřich Nový nesnesl, aby ho lidé viděli starého. Kvůli manželce prošel lágrem
Deník.cz, 13. ledna 2025
Dostupné z: https://www.denik.cz/spolecnost/oldrich-novy-milovnik.html
Statečný elegán Oldřich Nový: Osudová láska ho dostala do koncentračního tábora
Dotyk.cz, 30. září 2020
Dostupné z: https://www.dotyk.cz/magazin/oldrich-novy-zachranil-zidovskou-manzelku-30000930.html
Poctivý gentleman a hrdina. Oldřich Nový musel do transportu, aby bránil svoji ženu
ČtiDoma.cz, 7. června 2018
Dostupné z: https://www.ctidoma.cz/osobnosti/2018-06-07-poctivy-gentleman-hrdina-oldrich-novy-musel-do-transportu-aby-branil-svoji-zenu
Kteří herci kolaborovali s nacisty a komunisty? Od…
FORUM 24, 2. března 2017
Dostupné z: https://www.forum24.cz/kteri-herci-kolaborovali-s-nacisty-a-komunisty-odpovedet-chce-serial
Německá okupace a vyhlášení protektorátu
Paměť národa
Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/specialy/nemecka-okupace-vyhlaseni-protektoratu
