Zlaté hodinky za 1360 vražd: Obludná soutěž v Jasenovaci

Srpnová noc roku 1942. V koncentračním táboře Jasenovac se chystá jedna z nejhorších epizod holokaustu v Evropě. Ustašovští dozorci se sází, kdo dokáže za jednu noc zabít více vězňů. Výherce dostane zlaté hodinky, stříbrný servis, pečené sele a víno. Zatímco se v hlavním táboře Ciglana odehrává krvavá soutěž, ve vzdálené Staré Gradišce probíhají experimenty s plynem na děti.

V srpnu 1942 funguje komplex Jasenovac jako dobře promazaný stroj smrti. Z pěti původních táborů zůstávají tři v provozu: hlavní tábor Ciglana pro mužské vězně, Kozara jako přestupní stanice a Stará Gradiška - místo určené speciálně pro ženy a děti srbské, židovské a romské národnosti.

Doba není náhodně zvolená. Masové deportace Romů probíhaly od května do konce července, tábory praskají ve švech. Většina židovských vězňů už byla povražděna nebo deportována do Auschwitz. Čas vyřešit „problém“ s přeplněnými baráky nastal.

29. srpna večer začíná v Ciglaně bizarní soutěž. Dozorci se utkají v tom, kdo za noc zabije více vězňů. Hlavním nástrojem se stal srbosjek - speciálně upravený, srpovitě zahnutý nůž, původně používaný k přeřezávání provazů u snopů obilí.

„Vítězem“ se stal Petar „Pero“ Brzica, chorvatský františkán z Řádu bratří menších, který se stal masovým vrahem. Podle různých zdrojů podřezal mezi 670 až 1360 vězňů za jednu noc. Odměnou mu byly zlaté hodinky, stříbrný servis, pečené sele a víno.

Brzica nebyl obyčejný sadista, ale vzdělaný muž - student práv a člen katolické organizace Křižáků. Po válce utekl do Ameriky, kde v klidu dožil. Nikdy nebyl souzen.

Zatímco se v Ciglaně řádilo srpky, Stará Gradiška zažívala vlastní hrůzy. V bývalé rakousko-uherské pevnosti probíhaly experimenty s otravným plynem. Nejdříve na veterinárních stájích, kde byli otráveni koně a poté lidé pomocí oxidu siřičitého a Zyklonu B.

Plynování se testovalo přímo na dětech na nádvoří tábora. Velitel Ante Vrban osobně pozoroval účinky. Nejvíce úmrtí se odehralo na půdách „nechvalně známé věže“, kde bylo v květnu a červnu 1942 zabito několik tisíc dětí z kozarského regionu.

Svědkyně Cijordana Friedlender popsala, jak Vrban nařídil oddělit děti od matek: „Když se místnost zaplnila, Vrban přinesl jedovatý plyn a všechny je zabil.“

V květnu 1942, těsně před vrcholem vraždění, přišel do systému Miroslav Filipović - františkánský mnich, kterého Němci uvěznili za účast na masakru 2300 srbských civilistů včetně celé třídy školních dětí. V říjnu se stal velitelem Staré Gradisky.

Vězni ho nazývali „Bratr Satan“. Svědci potvrzovali, že osobně zabil řadu vězňů včetně dětí. Jeho příchod ještě více zradikalizoval brutální podmínky v táborech.

Mezi nejkrutější personál patřila také Nada Luburić, sestra hlavního velitele komplexu a manželka pozdějšího velitele. Ministr vnitra NDH Andrija Artuković nařídil přidávat hydroxid sodný do jídla dětí - vražda dětí byla prioritou, protože srbské děti viděli jako „semena bestie“.

Už během léta 1942 si ustašovské vedení uvědomovalo nutnost mazat stopy. Oficiální záznamy z táborů byly spáleny nejdříve začátkem 1943 a znovu při evakuaci v roce 1945.

Ale čísla mluví jasně: v Jasenovci zahynulo během války mezi 56 000 až 97 000 obětí. Ze Staré Gradisky pochází podle seznamu obětí jména 12 790 zabitých, ale skutečný počet byl pravděpodobně vyšší - řada vězňů byla zabíjena plynem už v roce 1942, aniž by byli řádně evidováni.

Noc z 29. na 30. srpna 1942 ukázala, jak daleko může zajít zlo, když se stane systémem. Obludná soutěž nebyla výstřelkem jednotlivců, ale logickým vyústěním ideologie, která z vraždy udělala sport a z genocidy vlastenecký akt.

Petar Brzica dostal zlaté hodinky za 1360 vražd. Miroslav Filipović řádil jako „Bratr Satan“ ve jménu víry. Ante Vrban experimentoval s plynem na dětech. Každý z nich reprezentoval jiný aspekt stejného systémového zla - toho, co se stane, když se lidskost vzdá bez boje.

Spravedlnost po válce byla neúplná. Brzica utekl přes americké zajetí do Spojených států, kde v klidu dožil kolem roku 2010 - nikdy nebyl souzen. Miroslav Filipović byl zajat jugoslávskými partyzány, postaven před soud a popraven v roce 1946. Ante Vrban svědčil na poválečných procesech a potvrdil používání Zyklonu B, ale jeho konečný osud zůstává nejasný.

Jen málokdo z pachatelů zaplatil za své činy. Většina si odnесla tajemství srpnové noci 1942 do hrobu.

Zdroje:

Odborná literatura:

Webové zdroje: