Článek
V srpnu 1942 vešel nejmocnější muž českého filmu do Úřadu říšského protektora, aby se pokusil zachránit herečku. Šéf kulturněpolitického oddělení, SS-Sturmbannführer Martin Wolf, mu dal jasně najevo, že je to marné, a poradil mu, aby od toho dal raději ruce pryč.
Miloš Havel odešel s jediným, co se dalo získat: se souhlasem z Berlína, aby se film Přijdu hned mohl dotočit. Anna Letenská byla o dva měsíce později zastřelena v Mauthausenu, film šel na Vánoce do kin a diváci se v Lucerně dobře bavili.
Zachránit film uměl. Zachránit člověka ne. A po válce mu spočítali obojí.
Ředitel v sedmnácti
Narodil se 3. listopadu 1899 do rodiny stavitele Lucerny. Rodinnou společnost Lucernafilm založil v roce 1912 jeho otec Vácslav Havel; zpočátku dělala krátké aktuality a mladý Miloš v ní měl na starosti hlavně vyjednávání souhlasů s filmováním u rakouských úřadů.
V létě 1917 ho otec pověřil, aby se staral o provoz biografu, a z ani ne osmnáctiletého Miloše se stal ředitel Bia Lucerna. Dařilo se mu natolik, že na něj matka Emilie převedla svůj podíl v Lucernafilmu a on převzal i řízení celé společnosti.
Zatímco jeho bratr Václav M. Havel budoval na skále nad Vltavou vilovou čtvrť, Miloš tam nechal na začátku třicátých let postavit filmové ateliéry. Barrandov patřil k největším v Evropě a byl to podnik, kterému se dá bez nadsázky říkat český Hollywood, s večírky, o nichž se dodnes čtou zápisy v pamětních knihách, a s bezvadně oblečeným hostitelem, u něhož byly dveře vždycky otevřené. V roce 1937 obnovil jako spolumajitel také činnost Lucernafilmu.
Byl to zároveň nelítostně tvrdý obchodník a vyjednavač. To se mu za dva roky bude hodit a ještě za dalších osm ho to zničí.
Březen 1939
Hned po okupaci se ateliéry pokusili převzít čeští fašisté. Havel jejich tlaku odolal, a odolal mu tak, že propustil režiséry a členy správní rady židovského původu.
Není na tom nic, co by se dalo obhájit. Je to obrana podniku, kterou zaplatili konkrétní lidé, a je to moment, kvůli kterému Havlův příběh nikdy nebude čistý.
V červnu 1939 ho stejně zatkli. Odvezli ho do Petschkova paláce, kde ho několik týdnů věznili a šikanovali, dokud neustoupil a nevzdal se ve firmě majority. Za akciové podíly dostal finanční náhradu, což je detail, kterým se po válce bude argumentovat proti němu. Němci pak k dvěma existujícím ateliérům přistavěli další tři a komplex přežil válku i květnové povstání bez větší újmy. Svým majitelům se už nikdy nevrátil.
Muž jménem Thümmel
Nejpodivnější kapitola Havlova válečného života se týká abwehrského důstojníka Paula Thümmela, tedy nejcennějšího agenta, jakého československá rozvědka v Německu měla.
Thümmel měl při prodeji ateliérů hájit Havlovy zájmy. Havel mu na oplátku půjčoval peníze a svůj vůz s řidičem, když chtěl dvojitý agent posílat tajné zprávy do Londýna, a Thümmel za to vymohl například propuštění básníka a divadelníka Jaroslava Kvapila z vězení. V březnu 1942 byl Thümmel zatčen a Havel se vyděsil, protože si dovedl spočítat, co všechno může vyjít najevo.
Historička Krystyna Wanatowiczová, autorka jediné pořádné monografie o Havlovi, popisuje tuhle část jeho života jako pasáže o tajemných mužích z abwehru a gestapa a o nevysvětlitelných úmrtích v jeho okolí, které knize dodávají příchuť špionážního románu.
Co se dělo v ateliérech
Sám to shrnul tak, že s Němci se muselo bojovat téměř o každý metr filmu, který vyjadřoval českou myšlenku. Zastavení české filmové výroby považoval za cíl okupantů a český film za natolik významný projev národní kultury, že ho musel zachránit za každou cenu — a to podle něj nešlo jinak než vhodnou taktikou a stykem s Němci, protože český film byl Němcům přímo podřízen. Dodával, že s jinými Němci než filmovými za války nepromluvil.
V praxi to znamenalo tohle. Zmařil natáčení proněmeckého velkofilmu Kníže Václav, který měl svatého Václava předvést v duchu nacistického výkladu dějin. Prosadil produkci vlastenecky laděných snímků, mezi nimi Čápovy Babičky. Díky němu se oba vůdčí režiséři Lucernafilmu, Otakar Vávra a František Čáp, mohli vyhnout spolupráci s německým filmem. Lucernafilm natáčel snímek Jenom krok s Oldřichem Novým jen proto, aby herec nemusel do pracovního tábora. V říjnu 1944 za Havlem přišli spisovatelé Václav Řezáč a Jan Drda s prosbou, aby zaměstnal literáty, kterým hrozilo nasazení, a on jim vyhověl. V posledním období války angažoval podstatně víc herců, než bylo doopravdy třeba.
Vznikaly tak filmy, jejichž jediným skutečným účelem bylo, aby lidé, kteří na nich pracovali, nemuseli na nucené práce do Německa. A sám Havel pobíral za války v Lucernafilmu mnohem nižší měsíční gáži než jeho špičkoví zaměstnanci.
To všechno znamenalo i večeře s okupanty, o kterých se v Praze vědělo. Obojí je pravda současně a v tom je celý problém jeho případu.
Osmkrát před radu
Dekret o znárodnění kinematografie ze srpna 1945 znamenal konec: Lucernafilm musel ukončit činnost a barrandovské ateliéry byly zestátněny.
V říjnu 1945 ho disciplinární rada Svazu českých filmových pracovníků vyloučila z veškeré činnosti v československém filmu. Odůvodnění znělo, že udržoval styky s Němci v rozsahu přesahujícím míru nezbytně nutnou, že je uplácel a že dal vyrobit film Jan Cimbura s antisemitským vyzněním. Rozsudek o vyloučení mu přednesl režisér Elmar Klos. Před radou vypovídal osmkrát a převážná většina jeho bývalých spolupracovníků a zaměstnanců svědčila v jeho prospěch.
Na podzim 1946 stanul před Mimořádným lidovým soudem v Praze.
Tři žaloby
Státní zástupce Jaroslav Morávek si vyžádal všechny jeho spisy a připravoval postup na tři způsoby najednou. Primárně žalobu podle velkého retribučního dekretu. Vedle toho stíhání před řádným trestním soudem za provinění proti mravopočestnosti, tedy za Havlovu homosexualitu. A pro případ, že by ho lidový soud osvobodil nebo že by žaloba podle velkého dekretu nebyla průchodná, se mělo pokračovat podle malého retribučního dekretu.
Nešlo ani jedno. V prosinci 1947 bylo trestní řízení pro nedostatek důkazů zastaveno.
Po únorovém převratu ho obnovili.
V roce 1948 dostal Havel nabídku od izraelského vyslance, aby pomohl s výstavbou filmových studií v Izraeli. Povolení opustit republiku nedostal.
Vydíratelný
Wanatowiczová uvádí, že v Havlově životě jsou tři sporná a nejasnostmi opředená témata: údajná kolaborace, okolnosti života v emigraci a homosexualita.
To poslední není v jeho příběhu pikanterie, ale mechanismus, a nejlépe je to vidět právě na Morávkově plánu. V době, kdy byla společnost nesrovnatelně méně tolerantní než dnes, znamenala odlišná orientace snadnou vydíratelnost, a ta podle Wanatowiczové mohla spolupůsobit jako motivace některých činů, které se tehdy i dnes vnímají jako kontroverzní. Nacistický režim potlačoval jakoukoli odchylku brutálně a v Havlově případě to mohlo znamenat zatčení nebo koncentrační tábor; ochránilo ho jen to, že byl pro německé úřady důležitou osobou ve vysoce ceněném oboru.
Byl tedy postupně pohodlný pro gestapo, pro poválečnou prokuraturu i pro Státní bezpečnost. Pokaždé ze stejného důvodu a pokaždé to na něj někdo zkusil.
Bory
V létě 1949 se pokusil s přítelem Dušanem Hubáčkem odejít do Rakouska. Zadrželi je rakouští četníci v sovětské zóně, předali ho zpátky a československý soud ho odsoudil ke dvěma letům vězení a ke ztrátě majetku, který stát zkonfiskoval celý. Seděl na Borech v Plzni a propustili ho před Vánocemi 1951.
Ve vězení ho získala ke spolupráci Státní bezpečnost, ovšem se záznamem, že úkoly řádně neplnil. U člověka, který doufal v dřívější propuštění, to není podpis, který by se dal číst jako přesvědčení.
Podle Wanatowiczové byl za kolaboraci nakonec skutečně odsouzen, a to až napotřetí, bez vyšetřování a bez soudu, poté co si už ty dva roky za nepovedený přechod hranic odseděl. Co dvakrát neprošlo řádnou cestou, prošlo nakonec bez ní.
Mnichov
V září 1952 se o útěk pokusil znovu, tentokrát s režisérem J. A. Holmanem, a tentokrát mu vyšel. Usadil se nejprve ve vídeňském hotelu Roter Hahn a ještě téhož měsíce odjel do Mnichova, kde zůstal do konce života.
Znovu založil obchodní společnost Lucernafilm. Zkoušel podnikat v pohostinství, v letech 1961 až 1962 byl spolumajitelem restaurace Goldene Stadt a v letech 1963 až 1967 měl vlastní podnik Zur Stadt Prag. Ani jednou se to nevydařilo. V prosinci 1957 si se svým přítelem zřídil květinářství.
V šedesátých letech za ním do Mnichova jezdili Češi, kteří se dostali na Západ, a někteří ho navštěvovali potají. Muž, který kdysi otevíral dveře celému českému filmu, teď čekal, kdo mu na ně zaklepe.
Zemřel koncem února 1968 v Mnichově, v osamělosti a v hmotné nouzi, jako majitel obchodu s květinami. Telegrafická zpráva došla jeho bratrovi 25. února. Pražského jara se nedožil o několik týdnů. Do rodné země se vrátil až po smrti a jeho ostatky jsou dnes v rodinné hrobce Havlů na Vinohradském hřbitově.
Po komunistickém převzetí moci mělo být jeho jméno z dějin vymazáno a povedlo se to tak dobře, že první pořádná monografie o něm vyšla teprve v roce 2013. Jeho synovec se mezitím stal prezidentem.
Co zbylo
Ateliéry, které postavil, stojí a fungují dodnes. Nenesou jeho jméno.
Film Přijdu hned se dochoval celý, včetně role hubaté domovnice, kterou hrála žena, pro niž Miloš Havel u Martina Wolfa vyjednal jedinou věc, jakou se vyjednat dalo — aby ho směla dotočit.
Zdroje
HAVEL Miloš 1899–1968 Biografický slovník českých zemí (Historický ústav AV ČR) Dostupné z: https://biography.hiu.cas.cz/wiki/HAVEL_Miloš_1899–1968
WANATOWICZOVÁ, Krystyna: Miloš Havel. Český filmový magnát. Praha: Knihovna Václava Havla, 2013, 552 s. ISBN 978-80-87490-18-1.
HAVEL, Václav M.: Mé vzpomínky. Kniha II — Bohatýrský život Miloše Havla. (samizdat 1976, souborné vydání 1993)
Vzestup a pád filmového magnáta (recenze monografie K. Wanatowiczové) iLiteratura.cz, 1. května 2013 Dostupné z: https://www.iliteratura.cz/clanek/31545-wanatowiczova-krystyna-milos-havel
Miloš Havel (k přípravě retribuční žaloby státním zástupcem Jaroslavem Morávkem) Reflex.cz Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/causy/73906/milos-havel.html
Miloš Havel — biografie ČSFD.cz Dostupné z: https://www.csfd.cz/tvurce/27961-milos-havel/biografie/
Milovaný i zatracovaný podnikatel Miloš Havel Euro.cz Dostupné z: https://www.euro.cz/clanky/milovany-i-zatracovany-podnikatel-milos-havel-898846/
Bohém posedlý filmem: Charismatický Miloš Havel doplatil na své styky s Němci 100+1 zahraniční zajímavost Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/bohem-posedly-filmem-charismaticky-milos-havel-doplatil-na-sve-styky-s-nemci
Lucernafilm Wikipedie Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucernafilm
Česká kinematografie v letech 1938–1948 a Miloš Havel (diplomová práce, FF MU) Dostupné z: https://is.muni.cz/th/398497/ff_m/Diplomka.pdf
KLIMEŠ, Ivan: Prag-Film AG (1941–1945). 2009.
FROMMER, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha, 2010.
ČVANČARA, Jaroslav: Z jeviště na popraviště. Příběh herečky Anny Čalounové-Letenské. Paměť a dějiny, 2009, č. 2, s. 101–115. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0902/101-115.pdf
