Článek
Mít byt samozřejmě není to stejné jako mít dům. Dům s malým dvorkem v řadové zástavbě není to stejné jako samostatně stojící dům se zahradou. Všude ale umí ego českého člověka tvrdě narazit.
Majitelé bytu na dotaz, jestli touží bydlet v domě, obvykle říkají, že jsou spokojení, že dům znamená starosti, zahrada taktéž. S bytem toho nemusejí tolik řešit a více si užívají mimo něj. Možná to někteří myslí upřímně, možná si prostě jen dům nemohou dovolit. To stejné platí pro nájemce. Jsou ale i tací, kteří by se rádi z náručí bytových domů vymanili a přestěhovali se do domu. Přece tam nebudou každé ráno poslouchat chrchlajícího souseda o dvě patra níže, nepoleze k nim nelibé aroma z veganské polévky z otevřeného okna pod nimi, neprásknou každou chvíli dveře od výtahu a pes nahoře už nebude uštěkanou potíží. Budou si jednoduše moct dělat, co chtějí, a nikdo a nic je nebude omezovat.
Jaká mýlka. Dělat si, co chci, by znamenalo, že moje ego nemá hranice. Že výrazy jako pokora a úcta podle mě patří do knih z antikvariátu. Možná vnímám nějaké zákony a předpisy o nočním klidu, možná i je mám na háku. Pokud se nepřestěhuji na samotu u lesa, kde budu se svým děláním si, co chci, obtěžovat maximálně lesní zvířenu, tak zcela určitě moje ego narazí na sousedy. A je to vzájemný vztah, protože i já jsem sousedem. Dobrým nebo špatným sousedem? To záleží na více faktorech. Nejdůležitějším z nich je uvědomění, že tam moje ego není samo a umí celkem dost překračovat hranice mého domu a mého pozemku.
Když se štěstěna mile usměje, možná dostanu souseda, který bude fajn, poklábosíme přes plot, pozvu ho na návštěvu a soused mi třeba vyvenčí psa nebo zalije zahradu, když odjedu na víkend. Jenže štěstěna se směje málokdy a málo na koho. Ona se totiž neusmívá skoro nikdy. Soused má obvykle svoje vlastní představy, jak by to mělo u něho doma a okolo domu vypadat. A velice často se ty představy mezi sousedy nepotkávají. Jde o lidi z různých poměrů, s rozdílnými příjmy, rodinnou situací atd. Ke střetu všech eg dojde dříve či později.
Soused založí rodinu nebo se s rodinou už přestěhuje. Aby měly děti zábavu, koupí jim trampolínu, co největší, aby s nimi mohly skákat i kamarádi z ulice. To bude srandy kopec! Pak se rozhodne vykopat bazén, ale protože už na něj není nikde místo, strčí ho co nejblíže k plotu, odkud odstraní všechny keře a stromy. Vždyť jeho manželka vypadá v plavkách tak sexy a výskot jeho dětí kvůli protiproudu si určitě užijí i sousedi přes tři zahrady! Děti chtějí psa. Tak určitě, musí se už učit o něco živého starat. Aby se to rentovalo, koupíme rovnou tři feny a založíme chovnou stanici. Děcka se pomazlí co chvíli se štěnaty a pravidelně z toho kápne do rodinného příjmu. Feny dá do sklepa, protože v domě by dělaly hluk a nepořádek. Občas ve dne, někdy i v noci si fenky zaštěkají nebo zakňučí, ale to musí každý pochopit, že psi prostě štěkají. No, málem by zapomněl, na všechny novinky se musí přijet podívat rodina a přátelé, kteří, chudáci, zůstali v bytech. Musí se to pořádně zapít a oslavit přes celý víkend. Protože štěkající feny ve sklepě slyší až v domě, hlavně v noci se mu špatně spí, raději je vypustí na zahradu. Třeba se pravidelným štěkotem venku uklidní. Zanedbanou zahradu, o kterou se nestíhá kvůli pracovní vytíženosti postarat ani on ani sexy manželka v plavkách, zkusí přebudovat na vyvýšené záhony. Sice zničí další zeleň, ale stejně se tam těm keřům nedařilo, protože si o nich zapomněl přečíst, že nesnesou přímé slunce. Pod záhony bude muset přijet bagr vykopat velkou retenční nádrž na vodu. Aby bylo z čeho zalévat. Teď ještě vymyslet, co s fenkami, které svým štěkáním venku v noci občas vzbudí děti. Tam, kde to bagr sjezdil, by se dal postavit velký kotec…
To by bylo všechno lidsky asi v pořádku, kdyby žil soused na kilometru čtverečním úplně sám. Jenže okolo něj bydlí lidé, kteří musejí všechno pojmout jako houby. Hluk, hluk a zase ten hluk. Kdy už soused pochopí, že toho bylo prostě dost? Dokud jeho ego nenarazí. Dokud ze sebe nevymáčkne alespoň jeden z těch archaických výrazů - pokoru nebo úctu. Aspoň žbibeček.
Jinak je to totiž soused docela špatný. Soused, který si dělá, co chce, i když to vlastně byla jeho motivace se odstěhovat z bytu do domu, nikdy nebude dobrým sousedem. Bude to člověk, jehož činy v jeho domě a na jeho pozemku budou vstřebávat lidé okolo něj a pravděpodobně se jednou ozvou a trefí jeho ego přímo na hlavičku. Ostatním lidem je jeho motivace docela jedno. A co by teprve náš hlučný soused řekl na souseda, který by konal ve svém domě a na svém pozemku podobně? Padli by si do náruče a sexy manželky v plavkách by spolu svorně ležely v liché dny u jednoho bazénu a v sudé dny u druhého? Děti by si spolu výskaly na trampolíně a další sousedi ob zahradu by jim radostně tleskali? Snad v pohádce by tomu tak bylo. Jejich reality se ve skutečnosti nesejdou a soused bude prostě vadit. Pak je na jeho sousedech, jak se zachovají a jestli jeho ego nechají narazit. Nechají, jen to někdy dlouho trvá. A jak se stát dobrým sousedem? Odpověď je právě v těch slovech pokora a úcta a potlačení svého ega.
