Článek
Kdo se zúčastnil mnohých vypjatých situací s důchodci, ví dobře, že často je s nimi těžké pořízení. Předbíhají u doktora, spěchají, aby stihli slevové akce, bývají protivní, nedá se s nimi domluvit, nepoužívají tak dobře moderní technologie, často si stěžují, mívají bolesti, dávají nám nevyžádané rady, chtějí pustit sednout, nechtějí si nechat poradit, protože ví všechno nejlépe… Ten výčet by mohl pokračovat. Samozřejmě ne úplně všichni senioři zmíněné věci dělají a mnohé z toho se rozhodně netýká jen starších ročníků. Obecně lze říci, že výše uvedené rozpaluje debaty nad stářím a starými lidmi. Stáří ale nemá monopol nad těmito složitostmi. Co je tedy podstatou, že mladším vadí neurvalé chování, protivnost či stížnosti?
Lidské tělo se může dožít klidně 120 let (1). Za ideálních podmínek, které však má málokdo. U většiny lidí se s přibývajícími lety objevují méně či více závažné nemoci, které souvisejí s genetickou výbavou, životním prostředím, stravou, prací atp. A co teprve psychický stav, ten může haprovat už v raném (dětském) věku (2). Jak jednou přijde nemoc, která člověku výrazně sníží kvalitu života, bezpečně se začne cítit starý. Nemůže dělat to, co by chtěl, omezuje ho bolest, nevolnost, blok, křeč, deprese, úzkost atd. A co teď. Když přijde nemoc, vážná nebo méně vážná, člověk nemusí být nutně v důchodovém věku, může mu být klidně 30, 40. I méně. A najednou je více či méně omezen na své osobní svobodě. Stává se nepotřebným. Buď se uzdraví anebo se neuzdraví a žije se svou nemocí dál. Pak musí zaujmout postoj, aby obstál v očích druhých. Se svou nemocí se smíří nebo nesmíří. Může se léčit nebo může rezignovat a neléčit se. Záleží, jak dokáže fungovat. S každou další nemocí nebo zhoršením zdraví se člověk začne ocitat víc a víc mezi starými a nepotřebnými. Stáří totiž v lidech vyvolává dojem, že to je konečná. No, je. Už nic dalšího v tomhle životě nebude, žádné další pokračování. Je samozřejmé, že i poslední životní etapa se dá prožít kvalitně, byť stáří je na fyzickém a psychickém těle prostě znát víc jak dost.
Dovolím si volnou citaci ze seriálu Frasier (3). Frasierova asistentka Roz nezaplatí pár pokut za rychlou jízdu a musí vykonávat veřejně prospěšné práce. Jde do domova důchodců dělat společnost seniorům. Jedna starší paní jménem Moira jí vykládá, jaký prožila naplněný a zajímavý život. Roz je unešená. Pak Moira pokračuje: „A víte, co si řeknu, když ráno vstanu, jdu do koupelny a podívám se na sebe do zrcadla?“ Roz vyčkává a Moira zařve. Roz na to: „Co to sakra je?“ Moira: „Jo, to si řeknu hned potom.“ Roz se rozpačitě usměje. Moira jí řekne: „A co ode mě čekáte, že vám řeknu, jak se život s přibývajícím věkem zlepšuje? Ne, všechno je už jen horší a horší.“
Kdo si kdy popovídal s důchodci, ví, že prožili rozličné a všelijak naplněné životy. Mají svoje poznatky, svoje dojmy, o které se neváhají podělit. Ale jsou už staří a nepotřební, tak je nikdo poslouchat nechce. To je gró mnoha diskuzí o stáří. Jsou na konci své cesty, mají tudíž jen sedět, mlčet a počkat si na ten svůj konec? A proč mladším lidem stáří tak vadí? Vidí v něm svůj vlastní konec. Svou bolest, nemoc, svoje omezení, svoje ztráty. Ti staří jsou živoucím důkazem, že všichni jsme na cestě, která dříve či později skončí. A mnozí z nás už teď prožívají bolesti, strasti, nemoci, které je k tomu stáří mílovými kroky posouvají. Ještě asi mají naději na zlepšení a na vyléčení, protože zatím nejsou zcela fyzicky staří. Ale blíží se to a často si do té staroby a nepotřebnosti sami pomáháme. A oni nám to nevědomky dávají na odiv. Taky skončíme.
Takže, co ty bábiny a dědové, ještě budou vířit nenávistné debaty? A co takhle trochu respektu k nim a tím pádem i ke svému vlastnímu konci?
Zdroje:
(1) 100 + 1 zahraniční zajímavost (https://www.stoplusjednicka.cz/vedci-spocitali-jakeho-nejvyssiho-veku-se-mohou-lide-dozit)
(2) iROZHLAS (https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/psycholog-dusevni-zdravi-deti-mladez-sebeposkozovani-deprese_2212250945_kth)
(3) seriál Frasier, volný přepis z epizody Rozin Krantz a Goldenstein jsou mrtví (https://m.imdb.com/title/tt0582486/)
