Článek
Požitky jsou náplní našeho času. Cestování, hobby, sport, peníze či majetek, poznávání, zábavné zážitky, adrenalin, restaurace/kluby/bary, sociální sítě aj. Vyhledáváme je a chceme je nejen pro sebe, ale i pro svoje potomky nebo přátele. Když byla doba covidová, mnoho z nás o svoje požitky přišlo. Najednou nešlo trávit čas úplně kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. Požitky zmizely. Kdo neměl nějakou kličku, jak se k nim dostat, přišel o velkou část požitků a nezbylo mu nic jiného, než je zkusit nahradit alternativami nebo s požitky úplně přestat. Mnoho z nás se utápělo ve smutku, protože nejenže jsme nevěděli, co vlastně bude, ale to, co dělalo naše životy příjemnými, se ztratilo v nedohlednu. Ti největší požitkáři měli skutečné deprese.
Když se požitky stanou ústřední součástí života, život se zdá být naplněný. Jen zdá. Ve skutečnosti je prázdný, protože požitky přijdou a zase odejdou. Zůstane po nich pozitivní emoce, pocit, který se jednou přetvoří v mlhavou vzpomínku „jó, pamatuješ, jak jsme byli tam, jak to bylo super?“. Pro ty z nás, kteří pochopili, že požitky jen zdánlivě naplňují životy, jsou mnohem důležitější prožitky. Po nich totiž zůstane „něco“. Nejen status, foto nebo krátké video, prostě vyčpělá příjemná vzpomínka.
Můžeme si říct, že požitky silně prožíváme. Ano, mnozí z nás se dokáží do požitků zcela ponořit. Jenže každý požitek jednou skončí. Podstata požitku je v tom, že nás poblouzní jen dočasně. Oproti tomu prožitek je realita a nemusí být vždy skvělá. U prožitku jde o to, že trvá a nekončí. Prožitek je cesta. Životní cesta. Součástí prožitku je naše bolest, ale především radost z té cesty. Požitky do prožitku nezapadají, jen od něj odvádějí pozornost. Požitky umějí velice dobře odvádět pozornost od skutečného bytí.
Jestli si myslíme, že jsme na světě proto, abychom si svůj život naplnili co nejvíce požitky, pak si to bez obav mysleme dál. Požitky nás dokáží pohltit a omámit tak, že se můžeme domnívat, že to je skutečný život. Že pro ně stojí za to žít. Prožitky však máme všichni uvnitř sebe. Není nikdo další, kdo by nám je mohl poskytnout. Když zkusíme mezi tím, co skončí jeden požitek a začne druhý, do sebe nahlédnout, můžeme objevit pusto prázdno. Tak, jako se nám to stalo před ne zcela dávnou dobou. Jistě, může nás to zaskočit a vyvést z míry. Každý z nás v této pohodlné době dostal možnost si svůj život naplnit tak, jak uzná za vhodné. Pokud jsme požitky doposud trávili většinu času, je prázdno uvnitř nás pochopitelné.
K prožitkům se však lze dobrat. Na začátku stojí probuzení. Následuje odpuštění. A to nám samým i ostatním okolo nás, kteří ještě „spí“. Součástí odpuštění je láska - k sobě samému i svému okolí. Do třetice přijde hledání a nalezení svých prožitků. Prožitky nejsou nikomu odepřeny, pokud se k nim opravdu snaží dopracovat. Prožitky jsou uměním, kdy dokážeme najít něco dobrého i na docela negativní události. A pokud je okolo nás opravdu zle, umíme se těšit z toho, co zlé není. Když jsme naladěni na prožitek, bez obav si příležitostně nějaký ten požitek dopřejeme. Ale stále si uvědomujeme, že jde o chvilkovou záležitost, která nás neodvede pryč od prožitku.
Láska je součástí odpuštění. Bez odpuštění se k prožitkům nedopracujeme.
A co si vlastně pod těmi prožitky máme představit? To je to kouzlo. Úplně všechno. Ta cesta je pro každého z nás jiná. Je to především o uvědomění vlastního já a všeho okolo. O změně, která je v naší moci. O změně, kterou uděláme vlastníma rukama, slovy nebo myšlenkami. Mnoho z nás zažilo situaci, kdy jsme ze sebe vydali energii a něco vytvořili. Náhle jsme se cítili tak skvěle. To je nádech prožitku. Protože ale prožitek není o „jednou a dost“, je to skutečně jen drobný závan. K prožitkům si musíme dojít přes probuzení - odpuštění - hledání.
Hodně z nás raději zůstane u požitků. Jsou pozitivní a zahánějí chmury. Od jednoho požitku ke druhému se zdá být taky cestou. Jenže není. Prožitky život skutečně naplní. Požitky si nenápadně od svého nositele berou. Energii, čas, zdraví. Nic moc toho za to všechno nedávají. Největším benefitem požitků je, že si myslíme, že skutečně žijeme dobrý a kvalitní život. Pohltí nás a nepustí. Když se ale snažíme vystoupit z jejich zajetí, objevíme sílu prožitků. Prožitky do našeho života přinesou nejen pozitivní emoce, které trvají, ale celkově nás zaplní silnou energií. Uvědomíme si, že to je to, co jsme celý život hledali. Když nastoupíme na cestu prožitků, ihned poznáme, že jsme na správné cestě. Začnou k totiž nám náhle proudit dobré zprávy a začnou se nám a okolo nás dít pozitivní události. Nebudeme rozhodně jako na obláčku, budeme stále vnímat realitu. Ale ta bude v našem prožitku snesitelná a pochopitelná. Možná nás i s prožitky čas od času potrápí negativní emoce, jako je smutek, strach či závist, ale nesmíme se v nich utápět. Pokud by trvaly dlouho, mohou nás vrátit zpět mezi požitky. Protože ty jsou velkým lákadlem. Jako čokoládové zákusky ve výkladní skříni cukrárny.
Pokud ani teď není zcela jasné, co jsou prožitky, a jak je odlišit od požitků, nezoufejme. V žádném věku není na prožitky pozdě. A pokud nepřijdou, tak se také nic neděje. Někteří z nás na prožitky zkrátka nejsou. To se může stát. Chceme-li opovrhovat těmi, kdo prožitky mají, tak je to také naše věc. A jestli už své prožitky máme pevně v rukou, teď víme, jak bylo složité je najít, a jak je báječné být na té správné cestě.
