Článek
Ta odpověď byla stejná každý rok. Co nám vlastně měla říct? Že nestojí o naši návštěvu a bude radši sám koukat na televizi a hladit svého psa? Jeden rok jsme to zkusili, ale volal a ptal se, proč jsme nepřijeli. Hryzalo mě celý Štědrý den svědomí a 25. 12. jsme za ním stejně vyrazili.
Jestli někdo potřeboval klid, byla jsem to já. Měla jsem rodinu. Děti. Práci v obchodě. Úklid. Pečení cukroví. Přípravu svátečního jídla. Celý advent bylo jen lítání, shánění, fronty, často odpolední směny v obchodě do večera.
Táta se vracel z práce nejpozději ve tři odpoledne, vyvenčil psa nebo posekal trávu, otevřel si pivo a pustil televizi. Proč on chtěl klid a né teplé ponožky? Čepici. Nebo termoprádlo. Celé dny byl venku. Nedalo se s ním na dárku domluvit. Jako by mu radost nedělalo v životě už nic. O hodně přišel. Řešili jsme to každoročně lahví tvrdého alkoholu. Ten přijímal aspoň s úsměvem.
Najednou ty roky někam zmizely a jsem v jeho věku. Odstěhovala jsem se do malého městečka, těšila se na ticho. Už předtím jsem bydlela v malé bytovce. Tenhle byt je ale mnohem hezčí. Jsem po operaci a hodně času trávím v ložnici. V ložnici hned u dveří. Můžu se zbláznit jen z toho, jak sousedi chodí po schodech. Dupou. Mluví. Tečou mi z toho nervy. Nemůžu si pomoct. To jediné, co pomáhá, jsou špunty do uší.
Mám pubertální dceru. Zpívá. Prý krásně. Tohle je období, kdy prakticky neustále někde vystupuje. Pořád na to něco potřebuje. Sehnat se to často dá na internetu. Naštěstí. Chtěla by, aby k nám chodila rodina na velké rodinné návštěvy. Vidět se se všemi, pohostit je. Přitom vstane od stolu, drobky neuklidí. Zašpiní nádobí, do myčky ho nestrčí. Zapomíná. Pořád abych byla na stráži a kontrolovala, jestli to po sobě uklidila. A když to udělá, vypadne do školy a na záchodě zjistím, že se jí vysypaly obaly od bonbonů z kapsy. Nebo v koupelně nalila a nadělala vlasy. Sakra! Sprostě nadávám pokaždé, když najdu nějaké takové překvapení.
I kurýr vezoucí k nám zboží je pro mě stres. Pošťačka, co zazvoní u vchodových dveří. I firmy, co se chtějí jen přátelsky pobavit po telefonu. Když si něco koupím, okamžitě chtějí firmy hodnocení do e-mailu. Ani to dělat nechci. Je toho moc.
Vlastně měl ten táta pravdu, dneska to vím.
Je fuk, co si dáme za dárky, vždycky je můžeme vyměnit za něco jiného. Důležité je, chovat se hezky ke svým blízkým. Nekřičet kvůli hloupostem. To zvládnou jen lidi, kteří mají na pečení, uklízení a zdobení dost klidu. Na svoje myšlenky. Na adventní rozjímání.
Všem vám ho ze srdce přeju. Klid v duši.
Já jsem ho našla! Včera. Při hledání světýlek jsem našla ozdobičky, které jsem hezkých pár let zpátky háčkovala. To není možné, to jsem nemohla dělat já… Taková titěrná práce… Přesto mi to nedalo. Našla jsem si nejmenší háček, tenkou přízi, návod… Pustila jsem si oblíbený komediální seriál, který jsem viděla už nejmíň třikrát. A začala s tou jemňoučkou prací. A bylo mi báječně… Ať je i vám.
