Článek
Právě jsem se vrátila z třídenního výletu za svou dcerou a jejím malinkým synem. A řeknu Vám: to miminko je poklad. Uzlíček plný lásky a úsměvů. Dá najevo, když má hlad a když ho něco zabolí. Ale jinak je zlatý. V modrých očkách mu svítí zvědavost na celý svět. Miluju ho celým svým srdcem a každičkou buňkou svého těla. Stejně jako svoje dcery. Děti jsou to nejlepší v životě. Opravdu. Ač to někomu může znít jako klišé, je to čistá pravda.
Přesto, když dcera začne mluvit o druhém miminku, prosím ji, ať si váží toho, co teď má. Drobeček se narodil malinký, ale naštěstí je zdravý. Maminka, naštěstí taky. Má partnera, se kterým se sice naživo vcelku špičkujeme, ale i za něj jsem ráda, protože dcera je do něj pořád blázen a maličký má úplnou rodinu. Je chtěné a milované dítě. Okouzlující pro celé široké okolí. Jenomže život už je takový, že se všechno může v okamžiku změnit.
Jistota neexistuje. Nerada vzpomínám na chvíle svého svobodného mateřství se starší dcerou. Na nutnost volby, jestli jít do práce, která by mě víc bavila a dala mi víc času, který bych mohla strávit s dcerou, nebo do továrny, která dávala vyšší plat, ale fyzicky mě vyčerpávala. O hlídání jsem často musela prosit kamarádky, protože hlídací babičku jsme měly daleko. Ne vždy byly ochotné, já neměla moc co nabídnout, a život byl skoro každodenní boj. Div jsem se nedala na modlení, aby byla dcera zdravá. A každé kýchnutí ve mně vyvolávalo úzkost. Výživné? To stálo hodně přemlouvání, trestních oznámení, hodně času stráveného na policejních stanicích, kde jsem musela ovládnout své nutkání postaršímu unavenému policistovi píšícímu hlášení rychle jako blesk - ten taky občas někde uhodí - říct:„ Proboha, dejte to sem, já to radši napíšu sama!" Neméně času v soudních síních, kam dítě nesmělo, tedy ho opět měly kamarádky nebo babička. Aby se nakonec ukázalo, že dceřin otec se raději nechá zavřít do vězení než do nějaké firmy. Chudák. Dokonce mu ani nevadilo, že se chvíli neuvidí se všemi svými láskami, kterým ( tak jako kdysi mně ) sliboval věrnost až za hrob. Vydržela mu jen za první roh. Na monogamii byl dle vlastního názoru příliš atraktivní.
Mnohem horší ale bylo žít ve vztahu s typickým manipulátorem, který svou oběť nejdřív namotá láskyplnými řečmi i činy, má to vlastní název:„ Lovebombing", a když je dostatečně závislá, nejlíp těhotná, začne jí ukazovat, kdo je doma pánem. S takovým člověkem mám druhou dceru. Tady bylo nejtěžší rozhodování: Zůstat, nebo odejít? Musela jsem zůstat. Z ekonomických důvodů. A život s manipulátorem je jako život s nemocí. Vysaje z Vás životní energii. Když ji neseberete, nepochlapíte se a nezdrhnete, skoro žádná Vám nezbyde. Dítěti navíc dáváte špatný příklad a ono jej může následovat. Na stará kolena se budete dívat, jak se Vaše dítě trápí v nekvalitním vztahu a budete si vyčítat, že za to můžete Vy, protože jste prostě špatně vybrali.
Ano, jsem marná. Odjakživa jsem finančně negramotná a nejede přes to vlak. Možná by se našlo i nějaké „dys“, protože jsem vždycky byla mnohem víc chaotická, zapomínající a myslí kdovíkde se toulající než ostatní. Lámali nade mnou hůl. Žádná vyšetření, žádné láskyplné pochopení. Moje původní rodina držela pohromadě jen díky strachu obou mých rodičů ze změny, ze statusu ROZVEDENÁ/ ROZVEDENÝ. Táta se nakonec odstěhoval a upil. Máma zůstala sama. Z navazování nových vztahů měla hrozný strach. ( Jako teď já ).
Viděno rozumem: vlastně jsem neměla mít nejlíp žádné děti. Majetek žádný, psychická stabilita žádná… Kdybych se rozhodovala dnes, možná bych si místo randění koupila dvě kočičky nebo dva pejsky. A svůj život bych věnovala jim. Dnes to jde. Nebo bych dělala rodině ostudu na internetu na streamovacích platformách. Dnes se dají vydělat peníze i takhle. A čím divnější jste, tím větší úspěch máte, zdá se.
Občas slýchám, že se jako občan naší republiky můžete spolehnout na záchrannou síť sociální pomoci. Nejrůznějších dávek. Pokud pochopíte, jak to funguje, poperete se se systémem na internetu a vše doložíte, nebo si uděláte pár zastávek na úřadě, kde Vám vše ochotně vysvětlí, na dno určitě nepadnete. Letos. Co jsem tak četla na sítích, dávky se příští jaro rapidně sníží. A říkám-li rapidně, myslím tím v tisících korun.
No, mít děti si ještě rozmyslete, máte jiné možnosti. Můžete třeba cestovat. Nějak se realizovat. Investovat. Koupit si kočku. Adoptovat si v Zoo kapybaru…
Přeju Vám, ať svého rozhodnutí později nelitujete.
Jdu se mrknout, jak se stahuje ten Tik Tok. Ať si aspoň trochu přivydělám.
Zdroje:https://cnn.iprima.cz/v-cesku-byla-vloni-historicky-nejmensi-porodnost-jak-zabranit-dalsimu-zestarnuti-spolecnosti-470970#utm_content=freshnews&utm_term=v%20%C4%8Desku%20kles%C3%A1%20p
https://www.echo24.cz/a/Hy5Gk/zpravy-domaci-rekordne-nizka-porodnost-dopady-starnuti-populace
