Článek
To je zas venku tma. Mám nejen depresi, ale možná i revma. Budím se do tmavého dne a bolí mě snad každá část těla. Vím, že to budu muset rozhýbat, ale jen dojít do kuchyně pro ranní kafe je pro mě trochu výzva. Nevím, jak vás, ale mě z postele přes všechnu bolest zvedají závislosti. Takže voda na kafíčko se už vaří a obrazovka počítače, moje „světlo v tmách “
Je za oknem hnusně? Na internetu jsou obrázky krásně zasněžených hor i lesů. Je mi mizerně a nemám na nic chuť? Kouknu na videa roztomilých domácích mazlíčků. A chat se starší dcerou a s kamarádkou. Dcera posílá provokativně fotky vymazleného vánočního cukroví. Když byla malá, taky mě pečení bavilo. A letos… Já nevím, toho uklízení potom… Stejně není cukr zdravej…
Na svátky přijedou, něco bych „spáchat“ měla. Jenže když si představím všechno to uklízení… Mohla bych pečení nechat na patnáctileté dceři, je šikovná, recept na internetu vyhledá za pár vteřin… Ale ta pak vypadne někam ven a na mně zbyde zase to uklízení…
Ve chvíli, kdy na sítích všichni postovali fotky dokonalého cukroví, jsem se donutila vytáhnout pečicí papír a plech. „Perníčky ihned měkké “, zadala jsem do vyhledávače. „Co děláš"? Přistihla mě dcera. „Zkusím perníčky“. „Jo! A já vosí hnízda!“, nadchla se. Dávala jsem pozor, abychom nevytvářely moc nepořádku. Až pedanticky jsem otírala stůl, smetala drobečky… A na závěr naplnila myčku. Nejlepší vynález lidstva.
Když bylo těsto hotové, zjistila jsem, že mi představa úklidu ani trochu nevadí, že se s dcerou úplně uvolněně smějeme, vyprávíme si a kolem nás je pohoda, jako dlouho ne. Zkušební vzorky prošly testem chuti a provoněly byt. Vánoční atmosféra se dostavila.
Prý je to perníkovým kořením. Vůní skořice, medu… tohle všechno prý má antidepresivní účinky. Na sobě jsem ověřila, že je to pravda.
Není vám do smíchu? Pečte!
