Článek
V nové práci mám kolegyni. Říkejme jí třeba… Růžena.
Od začátku byla vstřícná, milá, nic pro ni nebyl problém, všechno bylo fajn a se vším mi ráda pomohla. Dvacet mi dávno není, na téhle pozici mám docela dlouhou praxi, přesto jsem jí byla za její přijetí zpočátku vděčná.
Navíc mám velmi vyvinutý smysl pro humor a byla jsem vděčná, že se v práci spolu můžeme zasmát. Růžena to ale začala z mého pohledu trochu přehánět: Kdykoliv jsme se v práci potkaly, říkala věci jako “ To je láska" “ My jsme se hledaly, až jsme se našly…" Usmívala se a mávala na mě už zdálky. Jak říkám: jsem pro každou legraci. Chvilku mě ta hra i bavila. Pak ale Růžena překročila hranici, když mě před lidmi praštila vší silou po zadku. Nejen, že jsem šla zamyšlená a opravdu jsem se jí lekla. Loni jsem byla na operaci a pořád ještě nemám dělat prudké pohyby, dřepy apod. Mohla bych mít zdravotní problémy. V životě jsem po zadku nikoho nikdy nepraštila. A když už si to někdo ( v mládí ) dovolil, riskoval, že mu přistane na tváři taky jedna dobře mířená.
Nakonec jsme si to nějak vysvětlily. Dnes jsem se ale dozvěděla, že Růženu nemám ráda, přesto, že je dle svých slov„ opravdu hodná “. Chová se k lidem mile a oni jí to v dobrém oplácejí. Také zvířata a děti ji prý milují. Poznají totiž dobrého člověka. Sama Růžena zvířata taky miluje. Ovšem kromě koček. Na jejich adresu se vyjadřovala až nenávistně. Vypadá takhle milovník zvířat?
Zažila jsem v životě mnohé. Také pár toxických vztahů. Začínaly tak, že se dotyčný choval jako velmi hodný a jemný člověk. Měla jsem k němu nějaké výhrady, něco v jeho chování mi nesedělo, občas nějak prosáklo, že vše nebude tak, jak on o sobě vypráví, ale přemluvila jsem samu sebe, že přece JE tak hodný. Následky byly velmi bolestivé. A jizvy na duši mi nejspíš zůstaly dodnes. Jakmile mi o sobě někdo, byť v legraci, vykládá, jak je hodný člověk, rozsvítí se mi v mozku tisíce kontrolek, které říkají, ať si dávám pozor. A začnu se chovat tak, abych dokázala, že se tvrzení nezakládá na pravdě.
Doopravdy hodného člověka totiž poznám sama. Většinou o sobě moc nemluví. Mně zajímají lidi, kteří mají určitý nadhled, něčemu doopravdy rozumí, mají v sobě jistý vnitřní klid.. Nikoliv ti, kteří jsou hodní„ v sebeobraně". Takové si musím držet od těla. Energeticky mě totiž vysávají. A to už ve svém věku nemíním dovolit nikomu.
Ani Růženě ne.
