Článek
Pracuju v diskontním řetězci víc let, než by mi bylo milé. Je mi přes padesát, na pracovním trhu nejsem horkým zbožím. A jsem si toho vědomá.
Navíc mám poruchu pozornosti.
To, co vy, zákazníci, vidíte jako nepřítomný výraz, je úporná snaha udržet pozornost na tom, co právě teď dělám. Pracuji v rychlém tempu s penězi a mám hmotnou odpověnost.
Vnímám, co mi říkáte i to, co si říkáte mezi sebou i to, co říká kolegyně na další pokladně zákazníkovi, i to, že se venku zatáhlo, mám spočítané ty čtyři housky v průhledném sáčku, slyším, že mi mluvíte do zad, protože si na samoobslužných pokladnách nevíte rady a potřebujete pomoc, nejlépe okamžitě.
Mám tu práci ráda. Vlastně ráda pomáhám lidem. Když přijdu k samoobslužným pokladnám, vy tam stojíte „bezradní“, mně dělá radost použít svoje zkušenosti k tomu, abych vám pomohla. Často tam stojí inteligentní a příjemní lidé, kteří mají tendence se omlouvat za to, že mě vyrušili a děkovat. Tam ani není čas jim to říct, tak to musím říct tady: Jsem tady pro to, abych vám pomohla, když to potřebujete. Nejen to. Doopravdy mě to těší a baví.
Zkrátka ráda pomůžu. I vedoucím. Tedy takhle to bylo dřív. Naposledy jsem to udělala před tou chybou. Vzala jsem směnu navíc.
Jenomže, když máte poruchu pozornosti, potřebujete dost času a klidu na odpočinek, jinak hrozí, že se vaše porucha v práci projeví. Bohužel jsem soutěživý typ a baví mě, když mi jde práce rychle od ruky.
Zaměstnavatel rychlost skenování vyžaduje a kontroluje. Když se snažíte být rychlí, chyby se stávají.
Možná i vám se stalo, že jste měli namarkované zboží navíc. Zkontrolujete účet, zjistíte chybu a jdete to s pokladní vyřešit. Ta se vám omluví a peníze vám vrátí.
Za tuto chybu pokladní žádný postih od řetězce nedostává. Dostává se jí jen nepříjemných poznámek od zákazníků. Ne od všech. Chodí k nám i rozumní lidé, většinou spíš ti v produktivním věku, kteří nejspíš z vlastní práce vědí, že v práci, kde je tlak na výkon, se chyba stát opravdu může a dá se napravit. Naštvaní, vzteklí a často i sprostí jsou častěji lidé, kterým svou prací vydělávám na důchod. Ti snad už předem počítají s tím, že je chce každý okrást. Možná mají dokonce pravdu, svět je kruté místo.
Pokud se chyba stane opačně, tedy pokladní udělá chybu ve prospěch zákazníka, a vedení to zjistí, pokladní dostává vytýkací dopis, kde jí je velmi přísným tónem sděleno, že to vypadá, jako by se snažila firmu okrást, protože jí způsobila škodu. V mém případě se jednalo o škodu ve výši jednoho sta korun. Řetězec v naší republice v loňském roce vydělal svým zahraničním majitelům miliardu korun. Určitě ne na chybně nastavených cenovkách, chybách pokladních vzniklých při vysoké rychlosti skenování v neprospěch zákazníka a podseknutých cenách mléka, vajec a dalších produktů, kterými vás láká k nákupu právě v jeho prodejnách a proto si toho levného mlíčka nemůžete koupit víc krabic než jednu na osobu.
Vytýkací dopisy stačí dva a můžete dostat výpověď. V mém věku? To nechcete. Proto jsem si ho vzala k srdci. Na dotaz vedoucí, jestli bych mohla vzít směnu navíc, jsem musela odpovědět, že ne. Firma chce, abych se chovala tak, abych chyby nedělala. To v mém případě znamená: žádné přesčasy, odpočívat!
Ještě si musím zjistit, jestli je vytýkací dopis platný, když je adresovaný někomu, kdo bydlí na úřední adrese, kterou v občance už několik nemám a firmě je tato skutečnost známa, protože na adresu bydliště už mi víckrát něco posílala poštou.
Firma mi tak vytýká chybu dopisem, který výraznou chybou začíná. Vlastně rovnou dvěma, adresa je napsaná gramaticky špatně. To je učivo základní školy!
Chtěli byste pracovat pro takovou firmu? Těšili byste se do práce? Nebo byste se ze všech sil snažili najít jinou, protože máte alespoň nějakou lidskou důstojnost?
