Článek
Pustila jsem si to jako podcast k uklízení. Po chvíli jsem toho ( uklízení), musela nechat. Slzy se mi draly do očí a pěsti se mi chvílemi zatínaly vzteky. Zažila jsem totiž před lety něco podobného.
Příběh vykresluje boj rodičů o malého Bertíka. Jak boj začal, kdo se přidal na čí stranu a jaká byla reakce úřadů, soudů a dalších složek.
Já osobně bych chtěla vědět mnohem víc o jejich začátcích. O tom, nakolik poznali do hloubky jeden druhého. O tom, čím si jejich vztah prošel a s jakými problémy si společně poradili.
Tenhle příběh je hodně podobný mému. Bohužel. Tedy ten boj, který činí gró podcastu.
Myslím, že i ty začátky byly podobné (a opravte mě, jestli se pletu): V pětatřiceti se mi zdálo, že mi pomalu ujíždí vlak. Na dítě bude za chvíli pozdě a ten správný muž v nedohlednu. Probíraly jsme to s kamarádkou u lahvinky vína, pesimisticky zhodnotily situaci jako bezútěšnou a když jsme otevíraly druhou lahev, ona nadhodila možnost porozhlédnout se po seznamkách. Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna tam by se dal najít spolehlivý chlap, ochránce rodinného krbu. Chtěla jsem muže spíš nesmělého a věrného než lva salónů a navrhla jsem proto, že bude lepší, když si napíšeme inzerát samy.
Nejdřív nic moc. Ale pak se jeden přece objevil: Tedy žádný princ na bílém koni (i když jezdit prý umí), chlapík tichý, nenápadný. Ale s modrýma očima. Vysoký tak akorát. Rozumný se zdál. ( i když rozumnější než já je každý druhý, jsem třeštidlo střelené, když na to přijde). Nejdřív jsme si psali. A já bych u toho možná zůstala, bavilo mě to. Ale naléhal, že půjdeme aspoň jednou na kafe… A já chtěla být hodná holka. Tak jsem šla.
A zázrak! Výborně jsme si rozuměli. Já mluvila a mluvila a on naslouchal. Přikyvoval. A pokud už něco řekl, byl jeho názor naprosto v souladu s mým. Tak jsme šli do kavárny znovu. Do kina. A pak ke mně domů. Pořád spíš mlčel a já mluvila. LÁSKA! Spřízněné duše. Byli jsme stvořeni jeden pro druhého. Možná i pro někoho dalšího. Někoho malinkého, roztomilého, kdo by měl něco z něho a něco ze mně. Přece jsem vždycky chtěla děti.
A tak jsme se půl roku po seznámení (!!!) dívali na pozitivní těhotenský test. S nadšením. Ale pak mi bylo zle. A on místo toho, aby se mnou trávil čas, trajdal kdoví s kým a kdovíkde. Po týdnu, kdy jsem ho marně sháněla, mi napsal, že by bylo lepší, kdybych šla na potrat. Bylo to jako náraz do zdi. Kam se poděla ta LÁSKA?
Nikam. Nikdy mezi námi nebyla. Bylo tam hodně naivity. Trochu zrcadlení a zbytečně moc lichotek. ( S těmi to hodně přeháněl, nebylo nám patnáct, přiznejme si, něco jsme už znali a něčemu se věřit prostě nedalo).
Pak přišlo usmíření. Dítě se nám narodilo a dokud nevyrostlo z plen, starala jsem se jen já. Tatínek se ve společném bydlišti vyskytoval sporadicky. Na otázky typu: „Kde jsi dneska byl a s kým“, odpovídal mávnutím ruky. Přece vím, že podniká, jezdí za zakázkami po okolí. Pátek nebo svátek, všechno bylo jedno, pořád byl pryč. Ráno zmizel, v noci se vracel. V luxusu jsme si ovšem nežili. Jsem prý mizerná hospodářka. S penězi, co mi dával na domácnost, jsem stěží vyšla. Jeho maminka by to dokázala mnohem líp. ( Slýchala jsem často).
Ke štěstí naše soužití mělo daleko. A to jsem ještě netušila, že mě čeká tvrdý boj o dítě. S ním a jeho rodinou. Jak naivní jsem byla v začátcích, kdy jsem mu říkala všechno o své minulosti, o práci… Tak jsem byla překvapená, jak si dokázal zapamatovat vše, co jsem řekla a jak to dokázal otočit, takže to vyznělo jako něco úplně jiného( pro mě dehonestujícího). Pes by si ode mně kůrku nevzal. Kolik mě to stálo slz a probdělých nocí? Nepočítám. ( Kojící matku!!!)
A to pořád nebylo to nejhorší. Dítě vyrostlo z plen a začal o něj lítý boj. Válka, kde municí byly paragrafy a ten slabší, co ronil slzy, to měl na první dobrou prohrané, protože “ nebuďte hysterická, matko, nebo vás nechám vyvést ze soudní síně" - ano, to jsou slova soudkyně.
A tak vás prosím holky nezadané: Zapomeňte pocit, že jste nežádané a naučte se naslouchat samy sobě. Najděte, co je ve vás originální a krásné, v čem jste dobré, co vás baví a bavit by mohlo. Studujte a věnujte se sobě a rozvíjejte kamarádské vztahy. Pomáhejte třeba zvířátkům. Jen nevěřte na pohádky. Láska váš život nenaplní. Láska přijde, když ho máte naplněný. Když jste samy sebou. Když máte co nabídnout. Když nehledáte, ale jste ta nejlepší verze sebe sama.
Vezměte si příklad ze mně. Nebo od Bertíka. Dejte na sebe pozor a nechoďte do rizika. Ať takových příběhů je co nejmíň!
Dík!
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/porady-ve-stinu-bertik-uprostred-valky-rodicu-otevirame-pripad-ve-kterem-stat-nepomohl-289976
