Článek
„No to byste ale měla znát, jaké cigarety mi prodáváte, když jste prodavačka,“ oznámil mi včera zákazník, když jsem mu ukázala cigarety, o které si řekl, jestli jsou to opravdu ony. Ze slušnosti to tak dělám u každého. „Opravdu?“ zeptala jsem se ironicky. „Taky pracujete v obchodě?“ byla jsem zvědavá. Pán totiž vypadal (odpusťte mi předsudky), že nepracuje delší čas nikde. Odpovědi jsem se nedočkala. Alespoň teď vím, že mám mít znalost sortimentu.
To mi kdysi sdělila i paní v důchodovém věku na jiné pobočce, kterou velmi rozčílilo, že nevím, kolik stojí zboží, které si zamýšlela koupit. „Když mi to přinesete na pokladnu, namarkuju to a cenu zjistím,“ snažila jsem se být smířlivá. „Jak můžete dělat prodavačku, když nevíte, co co stojí?“ divila se ta dobrá žena v našem supermarketu. O tu myšlenku jsem se musela podělit s kolegyněmi a smály jsme se jí celkem dlouho.
A nebyla sama. Když si lidé přinesou na pokladnu zboží bez čárového kódu, snaží se mi pomoct ho namarkovat slovy: „Stálo to, myslím, třicet dva korun,“ říká jeden ze dvojice. Druhý ho jemně opraví: „Třicet jedna devadesát.“ Tohle se nejčastěji stává, když přijde nakoupit pár. Ehm, děkuji, ale my jsme supermarket a ceny zboží načítáme z čárových kódů. Uvádění ceny ani v nejmenším nepomůže. Usmívám se. Falešně, ale to nepoznáte, zatímco čekám, až mi kolegyně najde správný tovar a nadiktuje jeho číslo. Dřív jsme měli bruslaře, který dovezl na pokladnu správné zboží s čárovým kódem. To bylo o něco zábavnější, mělo to určitý drive. (A byli to sexy kluci).
Někdy se neusmívám. Vstávám brzy, když se k tomu přidá nespavost, starosti s dětmi nebo druhý den prší, bývám ospalá. Zákazníci mi oznamují, že se neusmívám. A oni si pro ten úsměv přeci přišli! Už dvakrát se mi stalo, že mi zákaznice začala tohle říkat, můj úsměv se vyloženě snažila vydolovat. Protože prodavačka přece obsluhuje s úsměvem. K té profesi to patří. A následně dotyčná dáma zůstala bez úsměvu sama, protože pohřešila peněženku. V jednom případě to dobře dopadlo, jiný zákazník peněženku někde našel a donesl ji na pokladnu. V tom druhém nevím, snad byla v autě.
Vám, co mi chcete radit, jak mám dělat svou práci, třeba proto, že svou práci sami nemáte, víte všechno líp, myslíte si, že práce prodavačky je nejjednodušší na světě, můžu poradit já: Jak vidíte, Vaše dobře míněné rady u mě nepadají na úrodnou půdu, jsem odmalička trochu umíněná. Navíc tu práci dělám léta, není mi už ani třicet, jsem nepoučitelná. Ale! Náš obchod má něco přesně pro vás: Samoobslužné pokladny.
K mé nemalé radosti je mám dost blízko na to, abych vás slyšela, jak se s nimi snažíte domluvit, jak jim vysvětlujete, že tohle jste tam už dali… A jsem to já, za kým si přijdete pro radu či pomoc.
Tak se k nim vrhněte. A s úsměvem. Nemáte zač.
Užívejte léto a netrapte se drobnostmi.
