Článek
Na světě asi není nic obyčejnějšího a automatizovanějšího, než nošení obuvi. Když si vybírám novou, samozřejmě znám svou vlastní velikost. Tu bych vám řekl i o půlnoci, kdybyste mě vzbudili. Je to velikost 43.
Mám ji v botách, které aktuálně nosím, měl jsem ji v těch předchozích a prakticky ji mám od té doby, co mi po pubertě dorostly nohy. Číslo boty je něco, nad čím se nepozastavuji – je to jistota. Velikost mám ověřenou, a při výběru obuvi jdu rovnou po svém čísle.
Každá bota si najde svého nositele, ale nezáleží jen na její velikosti
Proč? Protože mám ověřené, že když si nasadím prakticky jakoukoli botu ve velikosti 42 nebo 42,5, tlačí mě. Nižší velikosti samozřejmě ani nezkouším – to by byla ztráta času. Poslední dobou jsem si ale u svých bot všiml, že je úplně jedno, jakou mají „hyper-super“ podrážku, protože vždy po pár měsících prošlápnu patu levé boty.
Ať už jsou to „betonové“ vložky u některých sportovních značek, nebo vložky s paměťovou pěnou, které se údajně ideálně přizpůsobí mému chodidlu – nepomáhá nic. A já z peněženky pravidelně vytahuji tisíce za nové boty, které stejně dlouho (ne)vydrží jako ty předchozí. Přičemž na jejich značce prakticky vůbec nezáleží.
Boty se vyrábí v různých velikostech, ale v univerzální šířce, která by měla sednout všem. Samozřejmě to ale není pravda
Když jsem u ortopeda řešil trable s kolenem, kvůli nimž mě poslal na magnetickou rezonanci (to byl zážitek sám o sobě), nechal jsem si rovnou napsat i vložky do bot. Děti je mají také a i já bych po letech mohl s prošlapováním bot něco udělat.
S elektronickým poukazem jsem za pár dní vyrazil do prodejny s ortopedickými pomůckami, kde jsem žádal o vložky, neboť mám podle pana ortopeda ploché nohy.
Paní mě krátce vyzpovídala, nechal jsem se postavit na světelnou lavici, kde viděla má chodidla zespodu, a poté jsem si stoupl do měřicí sady, ve které tlak nohou vytvořil základní otisk – paní mi chodidla ještě obkreslila. Pak mi změřila velikost chodidla, pro které se bude vložka vyrábět, a dodnes si vzpomínám na větu: „Víte, že máte boty o čtyři čísla větší?“ a moje reakce: „Hmm, cože? To určitě ne – vždyť velikost 43 mám odjakživa, to musí být nějaký omyl. Určitě.“
To musí být omyl. Nebyl
„No tak si vytáhněte vložku z boty.“ V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Měl jsem tušení, že vložka je v mých botách pevnou součástí, ale byl jsem připravený ji klidně vyrvat násilím, jen abych paní mohl potvrdit, že se opravdu mýlí. Vložka z boty nakonec šla relativně snadno. Položil jsem ji na zem, postavil se na ni – patu na patu – a nestačil jsem se divit.
Vytáhl jsem vložku z botu a nestačil jsem se divit. Šířka nohy ve vložce sedí, ale délka rozhodně ne. Mám chodilo příliš široké
To, co mi tato jednoduchá zkouška ukázala, je, že špička mé boty je skutečně prázdnější a že asi opravdu nosím boty o několik čísel větší. Paní mi naměřila velikost 39, a při troše benevolence 39,5. V tu chvíli jsem opravdu ztratil řeč. Asi si také říkáte: „To jsi opravdu nevěděl, že nosíš příliš velké boty?“
Ne, nevěděl – protože když si boty zkoušíte v obchodě, vnímáte pouze to, zda vás tlačí, nebo ne. Zkoušel jsem různé boty a velikost 42 mě vždy tlačila. Pokud vám bota jinak vyhovuje – barvou, šněrováním, designem, podrážkou – sáhnete prostě po nejbližší větší velikosti. A tou byla třiačtyřicítka. Ano, bota byla ve špičce volnější, ale konečně netlačila. Ale ani ve snu by mě ale nenapadlo, že nosím boty o čtyři čísla větší – a to dlouhodobě.
Ukázalo se, že celý problém je vlastně zcela prostý. Vyčnívám totiž z běžných tabulek a mám příliš široké chodidlo. Díky tomu volím větší čísla obuvi, která mě po stranách netlačí, ale zároveň tak upřednostňuji zbytečně velké velikosti.
Obuv vybírejte i podle šířky
Málokdo to ví, ale délka boty není jediným parametrem při výběru obuvi. Důležitá je také šířka, která se označuje písmeny – byť ji výrobci obuvi ne vždy uvádějí. Nezávisí ani na tělesné stavbě, ale jednoduše na tom, jak vám nohy narostly.
Obuv má různé zpracování a velikosti. Při jejich výběru se zaměřte i na šířku, abyste nedopadli tak, jako já
Výrobci bot nejčastěji vyrábějí pro co nejširší spektrum zákazníků, tedy univerzální boty se šířkou G – aby to nebylo tak jednoduché, někteří výrobci mohou šířku označovat úplně jinými písmeny. Tyto boty jsou navrženy pro standardní chodidla, která nejsou ani široká, ani úzká, a netlačí po stranách ani v oblasti nártu.
Šířka F označuje boty pro úzkou nohu. Pokud se „géčka“ zouvají nebo odstávají, je právě „efko“ tím nejlepším řešením. Pro mě je naopak určena obuv se šířkou H – a to bez nadváhy či jiných zdravotních komplikací, mám prostě jen o něco širší chodidlo. Teoreticky bych se mohl vejít i do „géček“ některých značek, o nichž je známo, že vyrábějí širší boty.
Jak jste na tom vy, zjistíte stejně snadno jako já. Stačí ze stávající obuvi vytáhnout vložku, nebo chcete-li stélku (pokud to jde), položit na ni svou nohu a v tu ránu uvidíte, zda i vy náhodou nenosíte boty o pár čísel větší.
A já už po letech vím, že si příště budu muset vybírat výrazně širší obuv. Vložky mám vyrobené na velikost 42, takže zřejmě začnu s postupným „zmenšováním“. A to po více než deseti letech, kdy jsem byl pevně přesvědčen, že mám velikost nohy 43…
Zdroj:
https://blog.eobuv.cz/co-je-to-sirka-bot-a-jak-ji-zmerit/
vlastní zážitky
