Článek
Kdo jsi a ke komu patříš
Tak tohle se někdy stane, když se společnost dlouhodobě dělí na dva nebo více nesmiřitelných táborů. A tlak se často přenáší i do rodin a s tím i, bohužel, nepřátelství. Politika pak přestává být debatou o názorech a stává se otázkou moci.
A tak je to i ve veřejném prostoru. V situacích, kdy politický boj graduje, a to jsme zažívali nyní v předvolebních debatách, narůstal sklon k osobním útokům. I když za normálních okolností by politici nejspíš zachovali zdrženlivost, podléhali v takové atmosféře pocitu, že je nutnost zaujmout jasné stanovisko, a to i za cenu takovou, že tím někoho osobně zraní. Současné předvolební debaty byly toho důkazem.
Případ, kdy bratr veřejně kritizuje bratra – navíc před volbou do tak významné funkce ukazuje, jak hluboko může politická polarizace zasáhnout do osobních vztahů. Lidé často ztrácí schopnost oddělit osobní rovinu od té veřejné. A také ztrácí zábrany. Výroky, které by dříve zazněly jen v soukromí, se dnes běžně říkají na mikrofon a před kamerami.
Spor je důležitější než vzájemný respekt
To zraňuje nejen jednotlivce, ale i společenskou důvěru. Přesto je třeba respektovat demokratický výsledek. Tato slova zaznívají, ale často vyvolávají v lidech pochybnost, jestli jsou myšlena vážně. Volba Tomia Okamury proběhla podle pravidel a odráží vůli lidí. Demokracie neznamená jednotu názorů, ale schopnost snést i volbu, s kterou nesouhlasíme a že je možné zachovat lidskost.
Podívej, i bratři se kvůli politice hádají
Když spor zasáhne rodinu veřejně známých osobností, působí to jako symbol širšího rozdělení společnosti a společenský dopad je vlastně dvojnásobný. Možná, a je to dost pravděpodobné, že hodně lidí se s tím ztotožní: Tak jak se máme domluvit my, když se kvůli politice drsně pourážejí, o to hůř, i ve veřejném prostoru, i vlastní bratři.
Kdysi, a není to tak dávno, jsem slyšela v nějaké debatě, kdy Tomio Okamura řekl, že i když mají různé politické názory, má svého bratra rád. Ať už to myslel doopravdy nebo ne, faktem zůstává, že svého staršího bratra nikdy za jeho politický postoj nekritizoval ani neurážel veřejně jako člověka.
Nyní v poslanecké Sněmovně seděli vedle sebe a pak to přišlo jako blesk z jasného nebe. Hayato Okamura obsadil pozici za řečnickým pultem a začala sršet slova, že je Tomio vážnou hrozbou v případě zvolení jeho osoby předsedou Sněmovny, něco o labilním člověku a že jeho prioritou jsou jen obchodní zájmy, nikoliv politické.
Je zarážející, že tato nelichotivá slova zazněla od nejbližšího člověka, svého bratra. A není se čemu divit, když Tomio zůstal jako opařený. Možná si pomyslel, a nyní parafrázuji: „Já do tebe chlebem, a ty do mě kamenem.“
Jak křehká je hranice mezi osobní loajalitou a politikou
I když taková slova rezonují ve veřejností a vyvolávají vyhrocené názory a debaty, rozhodující je, že Tomio Okamura byl zvolen demokraticky. A v demokracii platí, a tento případ je toho důkazem, že i výrazně polarizující osobnosti mají právo být zvoleny, pokud získají podporu většiny. A to se stalo.
Společnost se nezhojí tím, že jedna strana vyhraje, ale tím, že se obě naučí znovu mluvit bez osobní nenávisti.
Zdroj: Sledování médií a televizních politických debat
