Článek
Vláda stále fňuká, že na penze již peníze nemá, a tak vymýšlí stále varianty, jak a kde ušetřit, koho o část peněz obrat, ale žádný efekt to nemá, spíš naopak. Statisticky u nás pobírá důchod asi 2,3 milionů lidí. Že prý důchodců přibývá příliš rychle na to, aby se s tím vláda a penzijní systém dokázaly vyrovnat. Vlivem rostoucí inflace se důchody musí častěji valorizovat, a naše vláda si na to půjčuje.
Hospodaří vláda dobře?
Vůbec ne, šetřit neumí. Problémy svádí na minulou vládu i na konkrétní osoby. Vykrucuje se z viny, všechno jsou jen povídačky a chlubení, co dokázali a udělali dobře. Při tom sobecky si v nedávné době chtěli odsouhlasit zvýšení platů, členové vlády podnikají bezmyšlenkovitě zbytečné cesty do zahraničí, založili kdysi zbytečná ministerstva navíc. Vláda podporuje enormní množství neziskovek (jasně, že některé z nich jsou potřebné, ale viděla jsem výčet několika dlouhých sloupců všech možných neziskovek, co všechno a koho vláda podporuje), a zatočila se mně až hlava. Zrušit žádnou nechce, aby si to u někoho nerozházela, naopak, tato vláda vytvořila k tomu dlouhému seznamu ještě nové neziskovky. Petr Fiala údajně vytvořil jednu novou neziskovku pro svého syna, kde mu v nejvyšší pozici (jak jinak?), zabezpečil královský plat. No a obrovská pomoc a podpora Ukrajiny? Čeho je moc, toho je příliš. A na úkor vlastních lidí. Pomoct ano, ale vše má své limity.
Kde domov můj?
Moje maminka se narodila na Ukrajině, do školy chodila do Užhorodu, kde se vyučovalo polsky. Začátkem 2.svět. války, po ruské invazi na Polsko, se ve škole pak muselo mluvit už jen rusky. Oba jazyky ovládla tak dobře, že když se pak po válce, to jí bylo 15 roků, přistěhovali s rodinou do českého pohraničí, jazyky nikdy nezapomněla a do konce svého života jimi dovedla plynule mluvit. Na svou rodnou zemi ale brzy zanevřela, když jejího otce, mého dědu, i s rodinou vykázali z obce. Museli se vystěhovat jen proto, že otec maminky v hospodě u piva veřejně prohlásil něco nelichotivého o ruské zemi. Místní „kamarádi“ ho udali. Komunistický režim u nás byl tenkrát nekompromisní. To by dnes maminka koukala, kdyby se toho dožila, co se u nás i ve světě děje. Na důchod si nikdy nestěžovala, byla skromná, a uměla i z mála ušetřit.
Pracovat byla povinnost, odpočinek jen v neděli
Naši rodiče dříve v zaměstnání pracovali šest dní v týdnu. Byly volné jen neděle, pracovalo se od pondělka do soboty. Nikomu to nepřišlo divné, tak se prostě žilo. Velmi časně se muselo vstávat, provozovny, podniky zahajovaly práci již o šesté hodiny ranní. Pracovní soboty byly zrušeny až kolem roku 1970, ale nevím to načasování přesně.
V současnosti rezonují slova, že důchodci se mají lépe, než některé mladé rodiny s dětmi. Je dobře, že těmto rodinám stát pomáhá. A důchodci zase argumentují tím, že naši zemi budovali a celý život poctivě pracovali. Sociální fond býval vždy plný. Kdo ho v současné době vyšacoval, že není nic?
Většinově, čím starší důchodci, tím zůstávají bez partnerů. A z jednoho důchodu poplatit režii bydlení, léky a živobytí je někdy těžké. A také zdraví seniorům nedovolí si k důchodu přivydělat.
V letošním roce došlo opět k růstu inflace, a tedy k valorizaci důchodů a částka průměrného důchodového příjmu prý měla přesáhnout hranici 20 tis. korun. S pýchou to vláda vždy hlásá do světa, aby se vědělo, jak se u nás žije dobře. A kdo je má? Z mého okolí vím, že na ně nikdo z důchodců nedosáhne.
