Článek
Co z toho publikum mělo
V živém vysílání ČT skákala Patriku Nacherovi do řeči, reagovala útočně, nerespektovala ani moderátora Daniela Takáče, kterému nezbývalo nic jiného, než opustit téma. Její styl byl značně rušivý a vyvolával oprávněnou naštvanost diváka, posluchače, který má právo poslouchat kultivovanou diskusi.
Před volbami by se možná našla do jisté míry tolerance, ale nyní toho bylo příliš. Je již rozhodnuto, výsledek voleb je jasný a předpoklad určitého respektu by byl namístě. Její nevyžádané výkřiky byly založené spíš na emocích než na faktech.
I když je Olga Richterová známá jako angažovaná politička a zabývá se významně sociálními tématy, nemůže být její emotivní projev tolerován, jak si zamane.
Považuji to za legitimní kritiku, protože ve veřejných debatách je důležitá nejen obsahová stránka, ale i způsob prezentace, tedy i respekt vůči ostatním diskutujícím i moderátorovi.
Odchodem z koalice se poučila
Paní Richterová říká, že obecně získali spoustu zkušeností a z toho vyplývá být hlasitější, a to, co vyjednávali v zákulisí, musí důrazněji prezentovat i veřejně, aby se jim podařilo všechny věci prosadit. Otázkou je, jestli tu hlasitost nepojala po svém.
Nadávají mně i na ulici, a před dětmi
Děti své mamince doma opakují slova, kterými ji počastovali sprosťárnami zaujatí lidé na ulici. Tak to je odsouzeníhodné. A podobné jsou útočné řeči vůči její osobě na sociálních sítích. Nemělo by se to stávat normou, ale veřejně činná osoba se tomu, bohužel, nevyhne. Je na každém, zda chce sociální sítě používat.
Hlas lidem a co se skrývá za politikou
Nejsou jen zákony, rozpočty, čísla, ale to je také hlas pro životy lidí. A právě proto působení Olgy Richterové v oblasti rodinné a sociální politiky rezonuje dost silně. Její práce spočívá mimo jiné, v oblasti rodinám s malými dětmi, lidem se zdravotním postižením, samoživitelkám, seniorům.
Zásluhy jsou viditelné
Pomohla prosadit, aby bylo prodloužení otcovské dovolené. Díky tomu mohou tatínkové strávit více času se svými dětmi hned po narození. Je to krok k rovnějšímu rozdělení péče, ale i k silnějším rodinným vztahům. V době, kdy je tlak na rodiče velký, jde o jasný vzkaz, že čas s rodinou je důležitý a že si ho zaslouží oba rodiče.
Prioritou není systém, ale dítě
Podobně zásadní byla její práce na transformaci kojeneckých ústavů. Paní Richterová usilovala o to, aby děti vyrůstaly v rodinách, ne v ústavech a různých institucích. Podporou terénních služeb a rodinné péče přispěla k tomu, aby se Česko vydalo cestou, kde je prioritou dítě, jeho bezpečí, stabilita a láska. Tím skončily kojenecké ústavy.
Dokazovala mluvit jazykem legislativy, ale i jazykem obyčejných lidí
Nezapomněla ani na ty, kteří o své blízké pečují. Prosazovala možnost střídání rodičů při ošetřovném, podporovala vznik pátého stupně příspěvku na péči, a především opakovaně upozorňovala na to, že péče je práce. Často vyčerpávající, neviditelná, ale naprosto nezbytná. I díky jejím návrhům se začalo více mluvit o tom, že pečující osoby si zaslouží podporu, nejen slova uznání.
Ve chvílích, kdy společnost procházela krizí, během pandemie, byla to právě Olga Richterová, kdo ve Sněmovně upozorňoval na mezery v podpoře rodin. Snažila se zajistit, aby ošetřovné bylo dostupné pro všechny, kdo se doma starali o děti, a aby nikdo nebyl trestán za to, že se rozhodl pečovat.
Výrazně se zapojila i v otázkách dostupného bydlení, sociálního podnikání a zachování příspěvku na mobilitu pro zdravotně postižené. Vždy přitom spojovala odborné argumenty s lidským přístupem.
Mezi paragrafy a zákony byl hlas empatie
Její působení je důkazem, že i v politice může existovat opravdová lidskost, kde lidé nejsou trestáni za to, že jsou zranitelní. Kde péče není přehlížená, ale vážená.
