Článek
Zábavný pořad Inkognito by svou koncepcí zaujal, je tam pasáž k přemýšlení, úvahám, disponuje hravostí, ale to by ji nesměl opanovat Jakub Prachař, který dostává nepřiměřeně prostoru. A co víc, sám si jej usurpuje svými hláškami, které si s Liborem Boučkem navzájem pinkají až je to trapné. Nikoho to už nezajímá.
Máme rádi Česko víc táhne
Jsou tam zajímaví lidé ve dvou družstvech, výběr pro každého. Ke škodě je, že tam opět exceluje J. Prachař, který se opírá o podporu L. Boučka. Je už nepříjemné se dívat na ta jeho extempore a navíc je tam hádavý, sebestředný, nerad prohrává. Když se mu chvíli nedaří, dává to okázale najevo. Většinou vyhrává, ale nepoctivě. Jen naivně by si mohl někdo myslet, že nějaké indicie od kamaráda Libora Boučka nedostane.
Toč se, toč se kolotoči
Nikdy by mě nenapadlo, že se s kolem manipuluje, když má být soutěž férová. Nedávno jsem sledovala reprízovaný pořad Máme rádi Česko, kdy paní Jiřina Bohdalová slavila významné kulatiny, devadesáté narozeniny, s názvem „Máme rádi Jiřinku“. Byla součástí družstva Vojty Kotka, který měl točit a s řádnou vervou se do toho opřel. Všichni upírali oči jen na točící se kolo, které definitivně zastavilo na nule. A nejednou, jakoby zázrakem se dalo kolo do pomalého pohybu a s jistotou se sunulo k sousednímu políčku, kde byla připravena číslovka 90. Vítězství patřilo zejména paní Bohdalové a družstvu Vojty Kotka. To bylo fajn. Ta soutěž byla pořádána pro slavnou herečku.
Ale ta představa, že točení s kolem je manipulovatelné a vyhraje vždy ten vyvolený, tak je celá soutěž k ničemu.
Vojto Kotku, točte z druhé strany a nedejte se.
Soutěžní pořad Na lovu
Je divné, že kamera na pultík lovce nikdy nenahlédne. Budí to dojem, že tam žádnou klávesnici nemá. Každý lovec tam něco zakrývá sevřenou rukou. Že by jeho klávesnice by tak miniaturní? Nevěřím tomu, to by se snadno každý překlepl.
Vysocí soutěžící nevyhovují zejména panu doktorovi Vševědovi (Jiřímu Martínkovi), vždy má připomínku, že je má až v úrovni očí. Je ve hře nějaký účel, že lovec musí sedět tak vysoko?
Když moderátor Ondřej Sokol se ptá, pro jakou odpověď se soutěžící rozhodl, měl by se také zeptat lovce, jinak je lovec ve výhodnější pozici a má možnost svoji odpověď ještě opravit.
Proč lovec odchází, když začíná štvanice a není po celou dobu přítomný? Pak dostane od moderátora otázku, jestli odpovědi soutěžících sledoval. Každý lovec odpovídá stejně, že sledoval a vždy přidá nějaký dovětek.
Jaký to má význam, že je někde v zákulisí, co si má divák, který to prožívá a většinou fandí soutěžícím (já vždy držím pěsti), o tom myslet. To se v rychlosti lovec seznamuje s otázkami, alespoň s těmi náročnějšími?
Všechny připomínky by byly stejně zbytečné, je to pod pravidly licence, která se musí dodržovat a nějaké nuance nikoho nezajímají. Televize má vždy svá zdůvodnění.
Pro nějaké nepatřičnosti se stejně na soutěžní pořady dívám ráda. Jsou zábavné, mísí se tam vědomosti, napětí, dobrá nálada i zklamaní, když se soutěžícím nedaří.
Zažili jsme mnoho soutěžních pořadů, a všude, kde šlo o peníze, také různých podvodů.
Chce opravdu televize Nova podpořit charitu?
Hvězdné speciály jsou vysílány o nedělích a soutěžícími jsou známé osobnosti. Když pak nejčastěji před ně přichází pan Vševěd, který je obávaným lovcem proto, že je nabitý vědomostmi a předpokladem, že jej soutěžící nepřehrají, právě proto by tam měl být co nejméně. Vždyť jde o charitu.
A také nelze přehlédnout, že otázky jsou těžké, přesto velmi často překvapují umělci, herci z televizních seriálů, jaké výborné mají znalosti. Dovedou často nahrát finanční částku v součtu i nad 500 tisíc, a následná štvanice to všechno shodí. Charita tak získá almužnu. Televize Nova je velký subjekt a mohl by charitě prospět víc. Doufejme, že se to zlepší.
A stačilo by tak málo: OTÁZKY se zřetelem PRO CHARITU
