Článek
Zaujala ho zajímavá koncepce pořadu, kdy část programu byla tvořena z výstupů tanečníků, zpěváků, kouzelníků i artistů a další byla pouze o jediném umělci. Vladimíra okamžitě napadla myšlenka, jak by takový podobný pořad mohl zpracovat ve vlastní režii. Nápadů měl přehršle.
Zklamání. Nikdo si z toho nesedl na zadek
Byl tak nadšený, jeho myšlenky a představivost mu v hlavě šrotovaly, že když se vrátil domů, ihned začal vymýšlet scénář. Po jeho dobře promyšleném a domněle úžasném, nápaditém zpracování zamířil rovnou do Československé televize. Jak se rychle vyhoupl nahoru, tak stejně rychle spadl dolů. Nikdo nebyl z jeho scénáře nadšený a formát ležel v ústraní celých sedm let. Až do doby, kdy se Dvořák stal šéfem Hlavní redakce zábavních pořadů. Teď konečně mohl své nadšení uvést do života a dle představy zrealizovat.
Problém byl, jak najít vhodné místo, kde by se natáčelo. Muselo být dostatečně velké jeviště se zázemím a divadlo, které by bylo ochotno poskytnout prostor. V úvahu přišlo město Mělník, kde byl natočen první díl. Po krátkém čase nastala změna a dějištěm natáčení byla Kutná Hora. Vystupovali zde hvězdní zpěváci, herci, umělci, hudební doprovod zajišťoval skvělý orchestr Karla Vlacha. Po nějaké době nastala situace, kdy se vyčerpalo v podstatě všechno, co tehdy dokázala československá zábavní scéna nabídnout. Nadšení a sledovanost diváků nabíraly tendenci klesající.
Jako chudý příbuzný
Tehdejší šéfredaktor televizní zábavy začal koketovat s myšlenkou o zrušení pořadu, protože silnou konkurencí se stala východoněmecká revue Ein Kessel Buntes, bohatě dotovaná. To bylo soupeření nerovné. A tak se stalo, že po pěti letech přišel konec. Vladimír Dvořák se s tím nehodlal smířit, a myšlenka nevzdávat se ho posouvala opět k vysněným cílům.
Bil se jako lev
Usilovně na novém programu pracoval, věnoval veškerou pozornost inovaci, a jak scénář co nejvíc obohatit. A vyplatilo se. Zakomponoval tam více humoru, který by prolínal hudebními vystoupeními s varietní složkou těch nejlepších a nejpopulárnějších hvězd nejen z Československa, ale i ze zahraničí. A také konferování programu postavil na nové a přitažlivé strategii. Muž a Žena.
A ejhle, koncept prošel
Když se tu radostnou zprávu Vladimír Dvořák dozvěděl, i při své postavě by nejraději vyskočil do výšky. A aby té radosti bylo ještě víc, dostal doporučení pořad moderovat ve své režii a vybrat si k sobě nějakou dámu. Vladimír měl okamžitě jasno. Byla to skvělá herečka a improvizátorka Jiřina Bohdalová, a dokázal společně s ní velké terno. Byla majitelkou všech uměleckých atributů, které si jen mohl představit a také realizovat. Skvěle se doplňovali a jeli na stejné vlně humoru.
Paní Jiřina Bohdalová byla dáma s velkým „D“. Vždy dokonale upravená a celkově půvabná, příjemná, veselá, vtipná, herecky talentovaná. K jejímu image patřil nažehlený kapesníček korespondující vždy s dekorem šatů. Sice drobná okázalost, ale bez kapesníčku ani ránu.
Velký talent Vladimíra
Natáčení se přesunulo do Hudebního divadla Karlín v Praze a začínalo se nově a bezpochyby slibně. Komediální scénky, které sehrál se svou hereckou partnerkou a měly vždy vtip, švih a nápaditost, psal Vladimír Dvořák vždy sám. Neodradilo ho, aby do textů dovedně a zábavně zakamufloval narážky na aktuální režim (bylo těžké v té době odhadnout, co projde), což publikum vždycky odměnilo bouřlivým potleskem.
Národ se bavil víc než dvě desetiletí, což bylo ve srovnání s jinými zábavními pořady nepřekonatelné. Poslední díl byl natočen v roce 1998, to už byl Vladimír Dvořák vážně nemocen. Dříve než do roku zemřel. Odešel populární bavič, konferenciér, dramaturg, scénárista a v neposlední řadě skvělý textař.
