25 000 proti 100 000: bitva, ve které menší armáda zaútočila místo ústupu

Bylo 22. září 1789 a ve Valašsku se schylovalo k jedné z nejpozoruhodnějších bitev rusko-turecké války. Proti přibližně 25 000 spojeneckých vojáků stála obrovská osmanská armáda. Prameny se v přesných číslech rozcházejí, často se však uvádí kolem 100 000 mužů. Velkovezír Hasan Paša měl tedy na své straně nejen obrovskou početní převahu, ale také výhodné postavení mezi řekami Rymna a Rymnik. Jenže právě obrovská armáda se měla stát jeho problémem.

Hasan Paša rozmístil své vojáky do několika táborů. Opevnění, řeky, rokle a bažinatý terén vytvářely obranné postavení, které rozhodně nevypadalo jako místo, kam by se měl početně slabší protivník bezhlavě vrhat. Osmané mohli čekat. Mohli nechat spojence přijít k jejich postavením. Mohli využít svou početní převahu.

Suvorov jim však takovou možnost nechtěl dát.

Suvorov měl před sebou 100 kilometrů

Celá bitva navíc začala ještě předtím, než padl jediný výstřel. Osmané se nejprve pokusili zničit rakouský sbor prince Josiaše Sasko-Koburského. Rakušanů bylo přibližně 18 000 a proti obrovské osmanské armádě měli jen malou šanci. Koburg proto požádal o pomoc Rusy.

Suvorov měl k dispozici pouze asi 7 000 mužů.

Rozhodnutí však přišlo rychle. Rusové vyrazili na pochod a během přibližně dvou a půl dne urazili kolem 100 kilometrů. Museli se dostat ke Koburgovým jednotkám dříve, než je Osmané stačí rozdrtit. Dne 21. září se Suvorovovi vojáci konečně spojili s Rakušany.

Jenže na odpočinek nebyl čas. Před spojeneckou armádou stál nepřítel, který ji několikanásobně převyšoval. Její vojáci byli po dlouhém pochodu vyčerpaní a před nimi ležely osmanské pozice chráněné řekami a opevněnými tábory.

Suvorov přesto nečekal. Nařídil noční pochod a chtěl zaútočit hned za úsvitu.

Přes řeku potmě

Spojenecká armáda se dala do pohybu večer 21. září. Rusové a Rakušané postupovali ve dvou kolonách a chtěli využít tmy, aby se co nejvíce přiblížili k osmanským pozicím. Jenže před Rusy stála Rymna. Řeka představovala problém. Vojáci ji museli překonat společně s děly a dalším materiálem. Pokud by Osmané jejich pohyb odhalili ve chvíli, kdy byla část ruského vojska na jednom břehu a část na druhém, mohlo se celé tažení změnit v katastrofu.

Spojenci proto hledali vhodné místo k překročení. Nakonec se Rusům podařilo dostat přes řeku a zformovat jednotky na druhém břehu. Přístup k vodě bylo nutné upravit tak, aby přes řeku mohly projít celé jednotky.

Nakonec se to podařilo.

Ruská pěchota se dostala na druhý břeh a zformovala se do pěchotních čtverců. Za nimi následovala kavalerie. Děla byla připravena podporovat postup. A pak se spojenecká armáda vydala přímo proti prvnímu osmanskému táboru.

Osmané konečně zjistili, co se děje

Když se Rusové přiblížili přibližně na jeden a půl kilometru, Osmané je spatřili. Překvapení bylo pryč. Z tábora Tyrgo-Kukuli začala pálit děla. Ruské dělostřelectvo odpovědělo a pěchota pokračovala vpřed.

Proti postupujícím Rusům však nestála jen děla. Osmané vyslali do útoku také svou jízdu. Jejím cílem bylo rozbít ruské pěchotní formace dříve, než se dostanou k opevnění. Jenže právě tady se ukázala síla čtverců. Ruská pěchota se nezhroutila. Vojáci zůstali sevření ve formacích a dokázali soustředit palbu proti útočící jízdě. Osmanští jezdci se nedokázali přes ruské řady probít.

Útok selhal. Ruská pěchota pokračovala dál.

Dělostřelectvo umlčelo část osmanských baterií a vojáci se dostali až k samotnému táboru Tyrgo-Kukuli. Osmané nakonec ustoupili.

První část Suvorovova plánu vyšla.

Jenže před spojenci stále stála hlavní část obrovské osmanské armády. A Hasan Paša právě dostal možnost udeřit tam, kde mohl celou spojeneckou armádu rozdělit.

Patnáct tisíc jezdců proti Rakušanům

Zatímco Rusové bojovali u Tyrgo-Kukuli, Osmané se pokusili oddělit Suvorovovy jednotky od Rakušanů. Proti Koburgovu sboru vyrazilo přibližně 15 000 osmanských jezdců. Pokud by útok uspěl, spojenecká armáda by se rozdělila. Rakušané by byli zatlačeni stranou a Suvorov by zůstal se svými několika tisíci Rusů sám proti mnohonásobně početnějšímu protivníkovi. Rakušané se připravili do čtverců. Osmané zaútočili.

A narazili na stejný problém jako předtím u Rusů.

Rakouské jednotky udržely své formace a odrazily útok. Osmanská kavalerie se začala stahovat a při ústupu dokonce vrazila do vlastních pěších jednotek a způsobila další zmatek. To byl jeden z okamžiků, kdy se začala obrovská početní převaha měnit v něco úplně jiného.

Osmané měli stále obrovskou armádu. Na bojišti však její jednotlivé části nedokázaly udeřit společně. Suvorov měl mnohem méně vojáků, ale jeho jednotky postupovaly proti osmanským pozicím postupně a ve vzájemné součinnosti.

Další tábor

Rusové se po dobytí Tyrgo-Kukuli nezastavili. Zamířili k dalšímu osmanskému postavení u Bogzy. Právě v tom spočívala podstata Suvorovova plánu. Nechtěl se pokusit jediným úderem prorazit celou osmanskou obranu. Chtěl jednotlivé části obrovské armády donutit bojovat odděleně. Jeden tábor. Potom další. A potom hlavní postavení.

Každá ztracená pozice Osmanům zmenšovala prostor, ve kterém mohli využít svou početní převahu. Kolem půl třetí odpoledne se Rusové a Rakušané znovu spojili. Teď už Suvorov nestál proti několika odděleným osmanským jednotkám.

Před spojenci byla hlavní část Hasanovy armády.

Poslední tábor

Hlavní osmanské postavení se nacházelo v prostoru Kryngu-Majlor. Hasan Paša zde stále disponoval obrovským množstvím vojáků. Jenže situace se během jediného dne změnila. První tábor padl, druhý byl obsazen. Osmanská jízda nedokázala spojence rozdělit. A nyní se proti hlavnímu postavení spojily obě spojenecké armády.

Kolem třetí hodiny odpoledne začal všeobecný útok. Rakušané udeřili proti středu. Suvorov mezitím objevil slabší místo na osmanském křídle, kde opevnění nebylo dokončeno. Právě tam soustředil útok. Spojenecká kavalerie vtrhla do prostoru opevnění a za ní postupovala pěchota.

Osmanská obrana se začala hroutit. A potom se stalo něco, co změnilo celou bitvu. Osmanská armáda přestala ustupovat.

Začala utíkat.

Stotisícová armáda hledá cestu ven

Ještě ráno měl Hasan Paša jednu z největších armád na bojišti. Teď se desetitisíce jeho mužů snažily dostat pryč. Ustupující vojáci mířili k řece Rymnik a hledali místa, kde by mohli přebrodit vodu. Obrovské množství lidí se začalo tlačit do stejného prostoru.

Vznikl chaos.

Muži se snažili dostat přes řeku, zatímco další vojáci přicházeli zezadu. Někteří byli strženi davem, jiní se při pokusu o únik utopili. Spojenci začali prchající Osmany pronásledovat. Bojiště, na kterém ještě ráno stála obrovská osmanská armáda, zůstalo spojencům.

Přesné ztráty nejsou jisté a dobové údaje se liší. Často se uvádí, že spojenci přišli o méně než 1 000 mužů, zatímco osmanské ztráty dosáhly přibližně 20 000 mužů. Část osmanských ztrát navíc vznikla během útěku. Rozdíl byl obrovský.

Proč Hasan Paša nedokázal svou převahu využít?

Hasan Paša měl všechno. Více vojáků. Výhodný terén. Opevněné tábory. Dělostřelectvo. Jízdu. Čas.

Přesto prohrál.

Jeho problém spočíval v tom, že obrovská armáda byla rozmístěna v několika pozicích. Suvorov proti ní nemusel bojovat najednou. Mohl udeřit na jednu část, obsadit ji, přesunout se dál a postupně vytvářet situaci, v níž se jednotlivé části osmanského vojska dostávaly pod tlak jedna po druhé. Hasan Paša měl více mužů, než mohl v daném okamžiku účinně použít. Suvorov jich měl méně, ale dokázal je soustředit tam, kde je právě potřeboval.

To je důvod, proč Rymnik není jednoduše příběhem o „geniálním generálovi, který s 7 000 Rusy porazil 100 000 Turků“. Rakušané tvořili většinu spojenecké armády a jejich role byla zásadní. Odrazili obrovský útok osmanské jízdy a společně s Rusy se podíleli na útoku proti hlavnímu táboru.

Byla to bitva rychlosti, koordinace a správného načasování.

Ráno 22. září 1789 stála proti přibližně 25 000 spojenců obrovská osmanská armáda. Odpoledne už spojenci útočili na její hlavní postavení. A večer se desetitisíce Osmanů snažily najít cestu přes řeku.

Suvorov za vítězství získal od Kateřiny II. titul hraběte Rymnikského. Ještě důležitější však bylo samotné vítězství. U Rymniku totiž nevyhrál ten, kdo měl více vojáků.

Vyhrál ten, kdo dokázal rozhodnout, kde a kdy se bude bojovat.

Seznam použitých zdrojů:

1. Alexander Suvorov – The Great Generalissimo Who Never Lost a Battle. War History Online [online]. 10. května 2016 [cit. 22. 8. 2026].

https://www.warhistoryonline.com/history/alexander-suvorov-great-generalissimo-never-lost-battle.html

2. Battle of Rymnik. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 22. 8. 2026].

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Rymnik

3. Battle of Rymnik 1789 | How 25,000 Russo-Austrian Crushed 100,000 Ottomans in Hours. GREAT HISTORY EN [online]. YouTube, 2026 [cit. 22. 8. 2026].

https://www.youtube.com/watch?v=JtOPvcH2Nj0

4. Battle of Rymnik – Russo-Turkish War. Rebellion Research [online]. 22. září 2022 [cit. 22. 8. 2026].

https://www.rebellionresearch.com/battle-of-rymnik-russo-turkish-war

5. Battle of Rymnik 1789: Suvorov’s Greatest Victory | Russo-Turkish War Part 2/3. Cannons Fire [online]. YouTube, 2026 [cit. 22. 8. 2026].

https://www.youtube.com/watch?v=VMXhJKzHEGs