Článek
Byla hluboká noc ze 16. na 17. července 1918, když se v přízemí Ipaťjevova domu ozvaly kroky. Car Mikuláš II. se podle vyšetřovací zprávy bělogvardějského soudce Nikolaje Sokolova zvedl ze židle a držel v ruce ikonu. Carevna Alexandra se pokusila posadit nemocného careviče Alexeje na židli, dcery se objímaly. Do místnosti vstoupil velitel popravčí čety Jakov Jurovskij a oznámil rozsudek. „Vaše příbuzní se pokusili o váš útěk. V této chvíli jste odsouzeni k smrti,“ měl říci podle Sokolovovy rekonstrukce. O chvíli později výstřely a bodáky ukončily životy carské rodiny i čtyř jejich věrných služebníků. V dusném sklepě skončila tři století trvající vláda dynastie Romanovců.
Cesta legií k Uralu
Československá legie, složená z bývalých zajatců rakousko-uherské armády, se po revoluci v roce 1917 stala významnou silou na Transsibiřské magistrále. V létě 1918 kontrolovala tisíce kilometrů železnice od Volhy až po Sibiř. Jejím cílem bylo dostat se k Vladivostoku a odtud domů, ale politické turbulence je vtáhly do víru občanské války.
Postup legií na Uralu nebyl jednoduchý. Musely zajišťovat železnici, aby mohly zásobovat své jednotky. Když v červenci dosáhly oblastí u Jekatěrinburgu, byly jejich oddíly vyčerpané, ale stále disciplinované a bojeschopné.
Obrana Jekatěrinburgu
Město bylo pro bolševiky strategicky významné – šlo o průmyslové centrum a dopravní uzel na cestě na Sibiř. Obranu tvořilo přibližně dva tisíce mužů složených z rudých gard, dělnických oddílů a menší skupiny bývalých carských vojáků, kteří přešli na stranu revoluce. Jejich výzbroj byla různorodá, od pušek Mosin po několik kulometů Maxim a několik děl.
Proti nim stáli českoslovenští legionáři, podporovaní bílými oddíly. Celkem asi 1 800 až 2 000 mužů. Disponovali lepší výzbrojí, a také obrněnými vlaky, které představovaly mocnou zbraň.
25. července 1918: útok na město
Samotné dobývání Jekatěrinburgu neprobíhalo tři dny, jak bývá někdy mylně líčeno v pozdější literární stylizaci, ale rozhodující střet se odehrál během jediného dne – 25. července 1918. Už v ranních hodinách zahájilo československé dělostřelectvo mohutnou palbu na předměstí. Ostřelovány byly zejména železniční sklady a obranné pozice rudých gard, které chránily přístupy k centru.
Pod krytím palby se obrněný vlak legionářů, tehdy jedna z nejúčinnějších zbraní, přiblížil k železniční stanici. Jeho kanony umlčovaly kulometná hnízda, která by jinak mohla zablokovat postup pěchoty. Obrněné vlaky byly symbolem ruské občanské války – pojízdné pevnosti schopné rychle se přesunout a pálit na dálku. Československé jednotky jich měly několik a jejich přítomnost byla pro obránce zdrcující.
Současně z opačné strany útočily bílé oddíly. Jejich úkolem bylo obejít obránce a narušit jejich postavení. Ve městě se bojovalo dům od domu, především v průmyslových čtvrtích a u železničního uzlu. Rudí gardisté, složení z dělníků a místních příznivců revoluce, se opevnili v továrních halách, skladech a improvizovaných barikádách. Jejich odpor byl tvrdohlavý, ale nedostatek zkušeností i výcviku se brzy projevil.
Podle pamětí legionáře Rudolfa Medka šlo o střet rychlý, avšak intenzivní: „Nebylo to obléhání ani dlouhý boj. Byl to náraz dvou sil, kdy naše disciplína a zkušenost z fronty převážily nad jejich improvizovanou obranou.“ Večer už bylo jasné, že rudá obrana se hroutí. Část gard ustoupila směrem na Tjumeň, jiní se vzdali. Krátce poté legionáři vstoupili do centra a na radnici zavlála československá trikolóra. Město padlo.
Ztráty a důsledky vítězství
Na rozdíl od dramatických legend, které se kolem bitvy později vytvořily, nebyly ztráty nijak mimořádně vysoké. Odhaduje se, že rudí měli kolem stovky padlých a raněných, zatímco legionáři a jejich spojenci několik desítek. Vojensky šlo o jasné vítězství – československé jednotky prokázaly vysokou úroveň organizace a schopnost dobýt během jediného dne strategické město, jehož obrana čítala více než dva tisíce mužů.
Význam byl především symbolický a politický. Legiím se otevřela cesta dále na východ a posílilo postavení bělogvardějců v oblasti. Ale tragédie se už odehrála – o osm dní dříve byla v Ipaťjevově domě popravena celá carská rodina.
Když bělogvardějská vyšetřovací komise vedená soudcem Nikolajem Sokolovem vstoupila do domu, našla stopy krve na zdech, kulky v omítce a prázdné nábojnice na podlaze. Fotografie a protokoly se staly mrazivým důkazem popravčí akce. Legionáři, kteří dorazili do města 25. července, už nemohli zasáhnout – osud Romanovců byl zpečetěn.
Mohli zasáhnout dříve?
Otázka, zda by legie mohly carskou rodinu zachránit, je dodnes předmětem spekulací. Vojenská realita byla však neúprosná. Legionáři museli postupovat opatrně a chránit železniční trať, bez níž by jejich celé tažení zkolabovalo. Útoky do hloubky území bez zajištěného týlu by znamenaly katastrofu.
I kdyby dorazili o několik dní dříve, město by pravděpodobně neudrželi – a samotná přítomnost legií u Jekatěrinburgu byla právě tím důvodem, proč bolševici popravili cara a jeho rodinu v takové spěšnosti.
Ironie osudu tak spočívá v tom, že československý postup, který ukázal sílu a odhodlání legií, zároveň nepřímo přispěl k tragickému konci Romanovců. Bitva o Jekatěrinburg tak zůstává symbolem vítězství vojáků, kteří dorazili příliš pozdě – a přesto změnili dějiny.
Seznam použité literatury
1. Encyclopaedia Britannica. Russian Civil War: Foreign intervention [online]. 2025 [cit. 2025-09-05]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Russian-Civil-War/Foreign-intervention
2. CAVENDISH, Richard. The Murders at Ekaterinburg. History Today [online]. 07/2008 [cit. 2025-09-05]. Dostupné z: https://www.historytoday.com/archive/months-past/murders-ekaterinburg
3. VOLKOV, Evgenii V. Czechoslovak Legions (Russian Empire). In: 1914–1918 Online: International Encyclopedia of the First World War [online]. [cit. 2025-09-05]. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/article/czechoslovak-legions-russian-empire/
4. Russian Civil War: Czechoslovak Legion fighting on the outskirts of Ekaterinburg, 1918. In: 1914–1918 Online: International Encyclopedia of the First World War [online]. [cit. 2025-09-05]. Dostupné z: https://encyclopedia.1914-1918-online.net/article/russian_civil_war/
1. The URR, The Ekaterinburg Government, and the Allies. In: The Origins of the Russian Civil War [online]. [cit. 2025-09-05]. Dostupné z: https://erenow.org/ww/the-origins-of-the-russian-civil-war/8.php
