Článek
Bylo odpoledne 29. října 1806 a před Štětínem se objevili francouzští jezdci. Město na Odře bylo důležitou pruskou pevností a jeho hradby chránila početná posádka. Uvnitř se nacházely tisíce vojáků, stovky děl a zásoby, které umožňovaly obranu po dlouhou dobu.
Na první pohled proto vypadala situace jednoznačně. Pokud chtěl francouzský velitel Štětín dobýt, čekal ho útok na opevněné město. Jenže Antoine Lasalle neměl armádu, která by takový útok mohla provést.
Měl jen několik stovek mužů.
Nejčastěji uváděný počet je 800 jezdců 5. a 7. husarského pluku a dvě děla. Některé prameny uvádějí ještě menší počet, kolem 500 mužů. Ať už byl skutečný počet přesně jakýkoli, rozdíl mezi Lasallovou jednotkou a posádkou byl obrovský. Proti němu stálo přibližně 5 300 Prusů a 281 děl.
Lasalle ale nepřijel proto, aby se nechal rozstřílet pod hradbami.
Muž, který věděl, že nemá dost vojáků
Antoine-Charles-Louis de Lasalle byl přesně ten typ velitele, kterému podobná situace vyhovovala. Byl odvážný, agresivní a proslulý tím, že se dokázal pohybovat rychleji, než jeho protivníci stačili reagovat.
Tentokrát však rychlost sama nestačila.
Před ním byla pevnost. Za jejími zdmi čekaly tisíce vojáků. Kdyby pruská posádka otevřela palbu a rozhodla se bojovat, několik stovek francouzských husarů by nemělo šanci.
Lasalle proto použil jinou zbraň. Strach z toho, co mohlo být za obzorem.
Francouzský generál požadoval kapitulaci. Pruský velitel, sedmasedmdesátiletý Friedrich Gisbert Wilhelm von Romberg, jeho první požadavek odmítl. Štětín přece nebyl bezbranné město a Romberg měl k dispozici posádku mnohonásobně větší než Lasallovu jednotku.
Jenže Lasalle nezačal ustupovat. Naopak.
Odpoledne přišel další požadavek na kapitulaci. Tentokrát už doprovázený hrozbou, že pokud město odpor nezastaví, může být vystaveno tvrdému zacházení. A potom přišla slova, která vše změnila.
Lasalle tvrdil, že před Štětínem nestojí jen jeho jezdecká brigáda. Tvrdil, že se zde nachází celý sbor maršála Jeana Lannese, přibližně 30 000 mužů.
Nebyla to pravda.
A právě tady začíná být příběh Štětína absurdní. Pět tisíc tři sta vojáků se dívalo zpoza opevnění na sílu, která byla ve skutečnosti mnohonásobně menší. Jenže Romberg neměl důvod věřit, že Lasalle blafuje. Francouzi byli hluboko v pruském týlu. Jejich jízda se pohybovala rychle a objevovala se na místech, kde ji Prusové nečekali. Zprávy o dalších kapitulacích přicházely jedna za druhou.
A právě to bylo pro Lasalla důležitější než počet jeho mužů.
Generál Lasalle v čele své brigády husarů, přezdívané „pekelná brigáda“, během pruského tažení v roce 1806
Prusko se během několika týdnů začalo rozpadat
Ještě před několika týdny představovalo Prusko jednu z velkých vojenských mocností Evropy. Jeho armáda měla skvělou pověst a pruské velení očekávalo, že se dokáže Napoleonovi postavit.
Potom přišel 14. říjen 1806.
V bitvách u Jeny a Auerstedtu utrpěla pruská armáda katastrofální porážku. Francouzská armáda se dala do pronásledování a pruské jednotky začaly ustupovat na sever a východ. Jenže nešlo pouze o jednu porážku. Následovaly další kapitulace.
Dne 28. října se u Prenzlau vzdalo více než 10 000 Prusů a následujícího dne v Pasewalku kapitulovalo přes 4 000 dalších. Francouzské jízdní jednotky se pohybovaly v týlu ustupující pruské armády a každá další zpráva o porážce zvyšovala pocit, že francouzská vojska jsou všude.
To byl svět, ve kterém Romberg dostal Lasallův požadavek. Ne svět, kde před branami stojí pouhých 800 mužů. Svět, kde se mohlo zdát, že za prvním francouzským oddílem přichází dalších deset tisíc. A potom dalších deset tisíc.
A potom celá armáda.
Starý generál proti celé francouzské armádě
Friedrich von Romberg byl zkušený důstojník. V roce 1806 mu bylo 77 let a měl za sebou dlouhou vojenskou kariéru. Teď však stál před rozhodnutím, které mohlo rozhodnout o osudu celé posádky. Kdyby měl před sebou skutečně několik desítek tisíc Francouzů, odpor by mohl znamenat zbytečné krveprolití a zničení města. Pokud ale Lasalle lhal, měla posádka obrovskou převahu.
Rozhodující problém spočíval v tom, že Romberg si nemohl být jistý, která z těchto možností je skutečná. A právě nejistota byla Lasallovou zbraní. Francouzský generál nemusel dokázat, že má 30 000 mužů. Stačilo, aby Romberg nedokázal dokázat opak.
Jednání pokračovalo a během noci z 29. na 30. října se Romberg rozhodl kapitulovat. Bez velkého útoku.
Pruský velitel odevzdal Francouzům pevnost, posádku a její dělostřelectvo. Do zajetí se dostalo přibližně 5 300 vojáků a Francouzi získali 281 děl. Lasallova malá jednotka přitom neutrpěla významné bojové ztráty, protože k rozhodujícímu střetu vůbec nedošlo.
Až nyní začala být skutečná situace zřejmá. Francouzi totiž žádnou třicetitisícovou armádu před Štětínem neměli.
Měli několik stovek jezdců.
Dobytí Štětína francouzskými vojsky v roce 1806.
Napoleon měl radost
Zpráva o kapitulaci Štětína se rychle rozšířila francouzským velením. Výsledek byl natolik pozoruhodný, že se stal předmětem Napoleonova komentáře. Císař blahopřál Muratovi a pobaveně mu sdělil, že pokud jeho lehká jízda dokáže dobývat opevněná města, může rozpustit ženisty a roztavit těžké dělostřelectvo.
Ve skutečnosti ovšem Štětín žádným klasickým dobytím pevnosti nebyl. Byla to kapitulace.
Pro von Romberga však tento příběh neskončil kapitulací. Jeho rozhodnutí bylo v Prusku tvrdě hodnoceno. V roce 1809 byl odsouzen k doživotnímu vězení za vydání Štětína bez boje. K výkonu trestu už ale nedošlo. Romberg zemřel 21. května 1809, ještě před nástupem do vězení.
Když se na Štětín podíváme zpětně, čísla působí absurdně. Na jedné straně přibližně 800 francouzských husarů a dvě děla. Na druhé straně 5 300 pruských vojáků, mohutná pevnost a 281 děl.
Štětín však v říjnu 1806 nepadl proto, že by francouzští husaři dobili jeho hradby. Padl proto, že jeho obránci uvěřili, že proti nim stojí síla, které už nemá smysl vzdorovat. Někdy totiž nemusí armáda protivníka pevnost dobýt.
Stačí, když přesvědčí jejího velitele, že už ji vlastně dobyla.
Seznam použitých zdrojů:
1. BUKHARI, Emir; BURNHAM, Robert. Capitulation of Stettin [online]. Wikipedia, 2026 [cit. 22. 9. 2026]. Dostupné z: www.en.wikipedia.org/wiki/Capitulation_of_Stettin
2. COLSON, Bruno; MIKABERIDZE, Alexander (eds.). The Cambridge History of the Napoleonic Wars. Volume II: Fighting the Napoleonic Wars [online]. Cambridge University Press, 2023 [cit. 22. 9. 2026]. Dostupné z: www.api.pageplace.de/preview/DT0400.9781108286886_A47730790/preview-9781108286886_A47730790.pdf
3. CHANDLER, David G. The Campaigns of Napoleon [online]. Internet Archive, 1966 [cit. 22. 9. 2026]. Dostupné z: www.archive.org/details/campaignsofnapol0000davi
4. HOURTOULLE, François-Guy. Lasalle, Charles [online]. Fondation Napoléon – napoleon.org [cit. 22. 9. 2026]. Dostupné z: www.napoleon.org/en/history-of-the-two-empires/biographies/lasalle-charles/
5. WHEELER, Harold F. B. The Story of Napoleon [online]. Project Gutenberg, 1915 [cit. 22. 9. 2026]. Dostupné z: www.gutenberg.org/ebooks/50910
