Bitva u Calais (1350): 900 Angličanů proti 5 500 Francouzům a smrtící past

Krátce před půlnocí 31. prosince 1349 se u Calais začala shromažďovat velká francouzská armáda. Vojáci postupovali tmou k městu, které mělo během několika hodin padnout. Geoffrey de Charny věřil, že tentokrát už mu nic nestojí v cestě.

Měl tisíce mužů. Měl tajnou dohodu s mužem uvnitř calaiského hradu. A především měl plán, který měl obejít dlouhé a nákladné obléhání. Jenže Charny nevěděl, že jeho spojenec už dávno změnil stranu. A že v Calais na něj čeká past.

Město, které stálo za válku

Calais nebylo obyčejné město. Angličané ho dobyli v roce 1347 po téměř ročním obléhání. Získali tím přístav, který se stal jejich hlavní základnou na francouzském pobřeží. Přes Calais proudili vojáci i zásoby a Angličané odtud mohli podnikat další výpravy do Francie.

Pro Francouze bylo jeho znovuzískání otázkou prestiže i strategické nutnosti. Geoffrey de Charny, zkušený rytíř a významný francouzský velitel, proto hledal způsob, jak město Angličanům vyrvat.

Nemusel dobývat hradby. Stačilo mu dostat dovnitř několik mužů. A právě tady začal jeho plán.

Během příměří se Charnymu podařilo navázat tajné spojení s Aimerim de Pavie, lombardským důstojníkem, který velel calaiskému hradu. Nabídka byla opravdu štědrá. Za 20 000 écus měl Aimeri zradit Angličany, otevřít bránu Francouzům a pomoci jim dostat se do Calais. V přepočtu podle množství zlata obsaženého v mincích by šlo o částku odpovídající zhruba 266 milionům dnešních korun.

Charny tedy nekupoval jen pouhou zradu. Kupoval vlastně celé město. Jenže Aimeri udělal něco, co Charny nečekal.

Všechno prozradil.

Král přijíždí do města

Eduard III. se rozhodl, že nebude čekat, až Francouzi zaútočí. Vyrazil do Calais osobně. Přivedl s sebou asi 300 mužů ve zbrani a 600 lučištníků. Celkem kolem 900 bojovníků.

Proti nim měl Charny podle odhadů přibližně 5 500 mužů. Francouzi tedy měli několikanásobnou převahu.

Eduard ale chtěl, aby o jeho přítomnosti nikdo nevěděl. Formální velení proto svěřil Walteru Mannymu. Sám si oblékl výstroj obyčejného rytíře a připojil se k jeho oddílu. Stejně postupoval i jeho syn Eduard z Woodstocku, budoucí Černý princ. Anglický král tak dorazil do Calais, ale pro nepřítele byl prakticky neviditelný.

Charny stále věřil, že proti němu stojí jen posádka města. Francouzská armáda se mezitím shromáždila u Saint-Omeru. Dobové prameny se v počtech rozcházejí, ale uváděné odhady hovoří o přibližně 1 500 mužích ve zbrani a asi 4 000 pěších. Byla to síla, se kterou mohl Charny Calais skutečně ohrozit. Jenže jeho plán nebyl založen na otevřeném útoku.

Francouzi se v noci přiblížili k řece a mostu u Nieulay. Odtud vyslali posly k Aimerimu. Aimeri je ujistil, že všechno probíhá podle dohody. Brána bude otevřena. Cesta dovnitř je volná. Charny tedy vydal rozkaz pokračovat.

V té chvíli už francouzská armáda kráčela přímo do připravené pasti.

Dvanáct rytířů

Charny nechtěl riskovat celou armádu najednou. Nejprve poslal dopředu menší oddíl. Dvanáct rytířů a přibližně stovku mužů ve zbrani. Měli vstoupit do opevnění, přesvědčit se, že Aimeri skutečně drží slovo a připravit cestu ostatním.

Aimeri je nechal projít. Francouzi vstoupili dovnitř. Před nimi byl hrad, který jim měl být vydán.

Pak se ozval povel. Padací most se zvedl. Francouzi zůstali uvnitř. A Angličané zaútočili.

Najednou už nešlo o dohodnuté převzetí hradu. Muži, kteří před několika okamžiky věřili, že přicházejí jako vítězové, byli obklíčeni. Nemohli ven. Nemohli přivolat posily. Jejich vlastní plán je odřízl od zbytku armády. Po krátkém boji se museli vzdát.

A Charny? Ten stále čekal venku. Nevěděl, že první část jeho útoku právě skončila katastrofou.

Francouzi stále očekávali, že jejich muži uvnitř brzy otevřou cestu zbytku armády. Místo toho se otevřela cesta Angličanům.

Z Calais vyrazil oddíl vedený Walterem Mannym. A mezi rytíři byl muž, kterého nikdo z Francouzů nepoznal. Eduard III. Anglický král jel do bitvy v přestrojení za obyčejného rytíře.

Francouzská armáda měla obrovskou početní převahu, ale její vojáci byli připraveni na něco úplně jiného. Očekávali tajný vstup do města, ne prudký výpad posádky. A proti nim teď stáli Angličané, kteří přesně věděli, co se děje.

Charny se pokusil své muže zformovat. Francouzský útok se změnil v boj o prostor kolem Calais a mostu u Nieulay. Angličané využívali lučištníky a jejich střely zasahovaly francouzské bojovníky ještě předtím, než se obě strany dostaly do těsného boje.

Francouzi měli stále mnohem více mužů. Jenže jejich výhoda se rozpadala. Část mužů byla zajata. Útok ztratil moment překvapení. A především, Charny najednou bojoval proti protivníkovi, který znal jeho plán od začátku.

Pak se do boje zapojili rytíři. A mezi nimi se odehrál střet, který se později stal jednou z nejslavnějších epizod celé bitvy.

Král proti francouzskému rytíři

Eustache de Ribeaumont patřil k nejzkušenějším francouzským bojovníkům. V chaosu bitvy se střetl s anglickým rytířem. Neměl tušení, koho má před sebou. Byl to král Eduard III.

Podle kronikáře Jeana Froissarta se souboj změnil v tvrdý boj muže proti muži. Ribeaumont měl krále dokonce dvakrát srazit na koleno úderem do přilby. Eduard však pokračoval. Nakonec svého protivníka přemohl a zajal.

Francouzský rytíř tak skončil jako zajatec samotného krále. Ještě překvapivější okamžik měl teprve přijít. Bitva skončila francouzskou porážkou. Podle uváděných odhadů padlo nejméně 400 Francouzů a řada významných rytířů byla zajata. Mezi nimi byl i Geoffrey de Charny. Angličané si udrželi Calais. Jenže Eduard III. tím ještě neskončil.

Po bitvě uspořádal hostinu pro významné francouzské zajatce. A právě tam čekalo na poražené rytíře další překvapení. Teprve nyní zjistili, kdo byl muž, s nímž se během bitvy střetávali. Obyčejný rytíř pod praporem Waltera Mannyho? Nikoli. Byl to anglický král.

Pro Eduarda musel být pohled na jejich překvapení stejně příjemný jako samotné vítězství.

Charnyho dokonale připravený útok se během několika hodin obrátil proti němu. Muži, kteří měli tajně otevřít město, byli zajati. Francouzská armáda přišla o výhodu překvapení a její velitel skončil v zajetí.

A pak přišla poslední scéna.

Králův dar

Eduard III. se obrátil k Eustachu de Ribeaumontovi. Podle Froissarta mu vytknul, že se během příměří pustil do boje, a také způsob, jakým se Charny pokusil Calais získat. Pak ale udělal něco, co působí neuvěřitelně po tom, co se mezi oběma muži odehrálo.

Sundal z hlavy věnec zdobený perlami. A položil ho na hlavu Ribeaumonta. Muž, který ho před několika hodinami srazil na koleno, dostal od anglického krále odměnu za svou statečnost. A Eduard ho propustil na svobodu.

Na začátku večera vypadal poměr sil jasně: 5 500 Francouzů proti 900 Angličanům.

Počty mužů však neurčily, kdo má vyhrát. Rozhodující bylo, že jeden velitel věděl přesně, co se chystá, zatímco druhý nevěděl, že jeho tajemství už dávno není tajemstvím.

Charny nepřivedl svou armádu k nic netušícímu městu. Přivedl ji k městu, které na něj už čekalo.

Seznam použitých zdrojů:

1. CAMBRIDGE UNIVERSITY PRESS. Charny's Career and Writings: The Current Understanding [online]. Cambridge Core, 2021 [cit. 1. 9. 2026].

https://www.cambridge.org/core/books/abs/book-of-geoffroi-de-charny/charnys-career-and-writings-the-current-understanding/90F0B42D8256D83B66A623995BCD5096 (Cambridge University Press)

2. FROISSART, Jean. Froissart: Ch. 150–152, Chronicles of England, France and Spain and the Surrounding Countries [online]. Překlad Thomas Johnes. Elfinspell [cit. 1. 9. 2026].

https://elfinspell.com/FroissartCh150Style.html

3. FROISSART, Jean. Chapter CXLIX – Sir Aymery de Pavie plots with Sir Geoffry de Charny, to sell the town of Calais [online]. University of Missouri–St. Louis. [cit. 1. 9. 2026].

https://www.umsl.edu/~gradyf/medieval/froissart1.pdf

4. WIKIPEDIA. Battle of Calais [online]. [cit. 1. 9. 2026].

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Calais (en.wikipedia.org)