Ing. Pavel Pavel: Muž, který naučil chodit sochy na Velikonočním ostrově

Vítr se opírá do travnatých svahů a Tichý oceán naráží do černých lávových útesů. Rapa Nui – Velikonoční ostrov – působí jako místo vytržené z mapy světa. A přesto zde vzniklo jedno z největších tajemství lidských dějin.

V krajině stojí kamenné postavy. Protáhlé hlavy, výrazné nosy, ruce přitisknuté k tělu. Jmenují se moai. Nejsou to jen sochy. Jsou to předci. Symboly moci. Strážci klanů.

A kdysi dávno se musely dostat z místa, kde byly vytesány, na místa, kde dnes stojí.

Jak se pohne kámen o hmotnosti desítek tun bez kol, bez železa, bez tažných zvířat?

Tuto otázku si kladli mořeplavci už od roku 1722, kdy ostrov spatřil nizozemský admirál Jacob Roggeveen. A tuto otázku si o dvě a půl století později položil i český inženýr Pavel Pavel.

Rozdíl byl v tom, že on se ji rozhodl vyzkoušet.

Ostrov, kde vznikli kamenní předci

Rapa Nui leží asi 3 700 kilometrů od pobřeží Jižní Ameriky. Polynéští osadníci sem dorazili pravděpodobně kolem roku 1200 n. l. Přinesli s sebou komplexní sociální strukturu, náboženský systém i schopnost organizovat velké stavební projekty.

Mezi 13. a 16. stoletím zde vzniklo přibližně 900 moai. Většina byla vytesána z porézního sopečného tufu v kráteru Rano Raraku, který dodnes připomíná kamenný „porodní sál“ obří civilizace. Sochy byly následně transportovány na kamenné plošiny zvané ahu, často podél pobřeží.

Průměrná moai měří asi 4 metry a váží kolem 12–14 tun. Největší vztyčené exempláře přesahují 10 metrů a váží přes 70 tun. Největší nedokončená socha v lomu, známá jako „El Gigante“, by po dokončení měřila asi 21 metrů a její hmotnost by přesáhla 200 tun.

To nejsou jen velké sochy.

To jsou pohyblivé hory.

Jak to podle vědců „mělo být“

První evropští badatelé předpokládali, že moai byly přepravovány vleže na dřevěných válcích. Tento model vycházel z analogií se stavbou pyramid nebo přesunem megalitů jinde ve světě. Socha měla být položena horizontálně a sunuta po kmenech stromů.

Jenže archeologické nálezy postupně ukázaly, že situace byla složitější. Ano, na ostrově kdysi rostly palmy, ale rozsah jejich využití pro transport takového množství soch by vyžadoval obrovské množství dřeva.

Další teorie hovořily o saních, dřevěných rámech či kombinaci ramp a tahání stovkami mužů. Některé modely předpokládaly, že každá socha vyžadovala k přesunu 150 až 200 lidí.

Problém byl nejen logistický, ale i topografický. Cesty vedoucí z lomu jsou relativně úzké, místy svažité a klikaté. Transport vleže by byl extrémně riskantní. Navíc podél těchto cest byly nalezeny desítky moai, které leží jakoby u cesty, mnohé nakloněné dopředu.

Jako by spadly při chůzi.

Legenda o tom, že sochy chodily

Místní tradice říká, že moai se pohybovaly silou mana, duchovní energie náčelníků. Sochy prý na své místo došly samotné.

Pro většinu vědců to byl mýtus.

Pro Pavla Pavla to byla technická indicie.

Slovo „chodily“ ho zaujalo. Co když nešlo o metaforu? Co když šlo o popis pohybu?

Experiment ve Strakonicích

Na počátku 80. let si Pavel Pavel nechal vyrobit betonovou repliku moai o hmotnosti několika tun. Nebyla to přesná kopie originálu, ale měla podobné proporce a těžiště.

Připevnil lana po stranách a zezadu. Skupina lidí začala střídavě tahat vlevo a vpravo.

Socha se rozkývala.

A pak se posunula vpřed.

Princip spočívá v geometrii. Moai nejsou dokonale rovné bloky. Jejich základna je mírně zakřivená a celé tělo je lehce nakloněno dopředu. Těžiště je relativně vysoko, což umožňuje kontrolované vychylování.

Pokud je kývání rytmické a synchronizované, socha se pohybuje vpřed v malých „krocích“. Nejde o klouzání. Jde o řízený pád na jednu a druhou stranu.

Jde o chůzi.

Rok 1986: zkouška naostro

V roce 1986 dostal Pavel Pavel příležitost vyzkoušet svou teorii přímo na Velikonočním ostrově, v rámci spolupráce s výzkumníky navazujícími na expedice Thora Heyerdahla.

Před nimi stála skutečná moai. Několik metrů vysoká, vážící přes 10 tun.

Napětí bylo obrovské. Pokud by socha spadla, mohlo dojít k jejímu poškození.

Lana byla napnutá. Tah zleva. Tah zprava.

Socha se zakymácela.

Znovu.

A pak se pohnula.

Ne dramaticky. Ne rychle. Ale viditelně. Ve vzpřímené poloze.

Ten moment nebyl jen experimentem. Byl potvrzením, že dávná legenda může skrývat technickou realitu.

Moderní experimenty a potvrzení

V roce 2012 provedl tým amerických archeologů další experiment s replikou o hmotnosti přibližně 5 tun. Pomocí tří lan a osmnácti lidí dokázali sochu „rozchodit“ rychlostí zhruba 100 metrů za hodinu.

Analýza cest vedoucích z lomu ukazuje, že jejich šířka i profil odpovídají transportu vzpřímených soch. Některé nalezené moai podél tras jsou nakloněny dopředu, přesně tak, jak by odpovídalo ztrátě rovnováhy při kývavém pohybu.

Postupně se ukazuje, že „chodící“ model není jen experimentální kuriozitou.

Je to vážná archeologická hypotéza.

Přehodnocení příběhu kolapsu

Velikonoční ostrov byl dlouho prezentován jako varovný příklad ekologického zhroucení. Podle populární teorie obyvatelé vykáceli lesy kvůli přesunu soch, čímž způsobili erozi, hladomor a rozpad společnosti.

Pokud však hlavní metoda transportu nevyžadovala masivní válce ani obří konstrukce, mění se interpretace.

Rapa Nui už nejsou symbolem slepé destrukce.

Jsou důkazem inženýrské kreativity izolované společnosti.

Muž, který vzal legendu vážně

Ing. Pavel Pavel neobjevil ztracenou technologii. Nepřepsal dějiny. Ale udělal něco zásadního: vzal vážně vyprávění domorodců a podrobil ho fyzikálnímu testu.

Nešlo o senzaci.

Šlo o otázku: „Co když je to pravda?“

Když dnes stojíte před moai, jejich váha je ohromující. Průměrných 12 až 14 tun kamene vytesaného před staletími. A přesto si dnes dokážeme představit, jak se rytmicky kývají, lana se napínají, lidé zpívají a socha se sune vpřed.

Krok za krokem.

Možná nikdy nechodily samy.

Ale dnes víme, že chodit mohly.

A k tomuto poznání vedla odvaha jednoho českého inženýra, který se rozhodl rozhýbat kámen na konci světa.

Seznam použitých zdrojů:

1. Pavel Pavel [online]. Wikipedia, neuvedeno [cit. 2026-02-23]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Pavel_Pavel

2. Past Attempts to Move Moai [online]. PBS NOVA, neuvedeno [cit. 2026-02-23]. Dostupné z: https://www.pbs.org/wgbh/nova/easter/move/past.html

3. Pavel Pavel: Ten, který rozhýbal sochy moai [online]. Český Rozhlas, 6. 4. 2013 [cit. 2026-02-23]. Dostupné z: https://budejovice.rozhlas.cz/pavel-pavel-ten-ktery-rozhybal-sochy-moai-7076576

4. Rapa Nui. Jak chodily sochy moai na Velikonočním ostrově [kniha]. Pavel Pavel. Praha: Tympanum, 2006.

5. V síni slávy Pelhřimova – města rekordů je hybatel soch Pavel Pavel [online]. iDNES.cz, 10. 6. 2023 [cit. 2026-02-23]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/festival-rekordu-pelhrimov-sin-slavy-pavel-pavel.A230610_163911_jihlava-zpravy_bse