Článek
Bylo krátce po půlnoci, když se v potemnělé komnatě Zimního paláce ozvalo praskání ohně v krbu a tlumený smích. Hedvábí šustilo, jak oblečení dopadalo na mramorovou podlahu. Kateřina, císařovna a žena s neuhasitelnou energií, byla v těchto chvílích nejen vládkyní říše, ale i bytostí, která se chtěla dotýkat, milovat a vlastnit. Muži, kteří jí byli blízko, věděli, že vstoupili do ložnice, která byla zároveň chrámem touhy i moci. Rty se spojovaly s příslibem postů, objetí bylo doprovázeno šepotem o vojenských jednotkách a pot na těle znamenal nejen slast, ale i přísahu loajality.
V kuloárech se o tom mluvilo s úžasem i odporem. Dvořané si předávali příběhy, které zněly spíše jako báje než jako skutečnost. Ano, císařovna měla milence. Ano, střídala je a odměňovala velkoryseji než kterýkoli mužský panovník své milenky. Ale pak se objevily šeptandy, které šly dál, než si kdo troufal představit. Prý už jí nestačil žádný muž. Prý hledala potěšení tam, kde lidské tělo nestačilo.
Vladařka a její lásky
Kateřina Veliká nebyla ledajakou ženou. Vyrůstala jako pruská princezna, provdala se do Ruska a díky odvážnému převratu svrhla svého manžela, aby sama usedla na trůn. V zemi, kde byla žena spíše ozdobou než vládkyní, dokázala vládnout s autoritou, která naháněla strach i obdiv. Jenže právě tato autorita v očích mnohých volala po zlehčení. A jak jinak srazit na kolena ženu, než ji proměnit v karikaturu její vlastní vášně?
Její skuteční milenci byli mocní a krásní muži. Grigorij Orlov, hrdina palácového převratu, který jí pomohl stát se carevnou. Poté Grigorij Potěmkin, muž, jehož jméno dodnes rezonuje dějinami, nejen pro slavné „Potěmkinovy vesnice“, ale i pro to, že byl možná jejím nejbližším partnerem v lásce i politice. Přicházeli i mladší favorité, někteří sotva dvacetiletí, jejichž přítomnost dodávala carevně jiskru života. Její ložnice byla místem, kde se mísila vášeň s diplomacií, a každý, kdo jí byl blízko, cítil, že byl součástí něčeho, co se zapíše do historie.
Ale právě tato směsice touhy a moci dala vzniknout jedné z nejodpornějších legend, jakou kdy historie vytvořila.
Šepoty, co se šíří rychleji než pravda
Nejprve se mluvilo o jejím „nenasytném apetitu“. Potom o tom, že její služebnictvo muselo každý večer pečlivě vybírat mladíky, kteří by jí byli po vůli. Ale pak, v návalech závisti a nenávisti, přišel ten největší šok. Prý si císařovna pořídila speciální zařízení, prý nechala přivést hřebce, prý toužila po něčem, co přesahuje lidskou představivost.
Historka se šířila jako jed. A lidé jí věřili, protože byla tak neuvěřitelná, že musela být pravdivá. Pamflety kolovaly po evropských dvorech, malíři kreslili obscénní karikatury a kazatelé ji citovali jako důkaz zhýralosti mocných. Čím víc Kateřina vládla pevnou rukou, tím fantastičtější byly pomluvy o jejím loži. A nejodpornější z nich byla ta, která spojila ženu na trůnu s koněm ve stáji.
Erotika jako politická zbraň
Nebylo to jen o sexu. Byla to strategie. Žena, která vládne, se musí stát „jinou“ a tím pádem nebezpečnou. Obraz Kateřiny, nahé a pod těžkým hřebcem, měl ponížit nejen ji, ale i celou říši, kterou vedla. Byla to symbolika krutá, ale účinná. „Mocná carevna? Ale kdepak,“ říkali šlechtici v Paříži či Londýně, „je to jen nymfomanka, která hledá potěšení v koňské stáji.“
A čím více se Kateřina zabývala reformami, válkami a diplomacií, tím více Evropa šeptala jen o jednom. Jaké to asi bylo. Jestli je to možné. Jestli je možné, že žena, která si podmanila miliony poddaných, se nakonec poddala zvířeti.
Smrt, která dala vzniknout legendě
Roku 1796, když bylo Kateřině sedmašedesát, ji zasáhla v Zimním paláci mrtvice. Zůstala ležet ve své pracovně, služebnictvo ji objevilo až o hodiny později a převezlo ji na lůžko, kde krátce nato zemřela. Bylo to klidný, byť náhlý skon ženy, která vyčerpala všechny své síly v obrovském impériu.
Jenže právě tato smrt poskytla živnou půdu neuvěřitelné legendě. V prostředí, kde se smíchala nenávist k mocné ženě, šok ze ztráty vládkyně a potřeba vytvořit senzační historku, začaly vznikat bizarní příběhy o jejím konci. Nešlo už jen o šeptandy o jejích milencích – nyní se tvrdilo, že zemřela pod tělem koně, kterého si nechala přivést do ložnice a že ji zvíře při aktu rozdrtilo.
Pravda, která se ztratila
Nic z toho nebyla pravda. Kateřina byla proslulá svou vášnivostí i svou inteligencí, ale nikdy se nenašel jediný důvěryhodný pramen, který by absurdní historku o koni potvrdil. Všechny seriózní záznamy hovoří o mrtvici.
Legendu začali šířit zahraniční diplomaté a nepřátelé, kteří potřebovali carevnu zesměšnit. Erotická pomluva měla větší sílu než jakýkoli politický traktát. V patriarchálním světě osmnáctého století byla totiž žena na trůnu sama o sobě provokací, a proto bylo tak snadné vykreslit ji jako nestvůru v posteli.
A přestože pravda byla jiná, pověst přežila staletí. Dodnes se lidé při jménu Kateřiny Veliké usmějí s poznámkou o koni – aniž by si uvědomili, že šíří pomluvu, která byla kdysi smrtelně vážnou zbraní proti jedné z největších panovnic evropských dějin.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. HistoryExtra. Did Catherine The Great Really Have Sex With A Horse? [online]. [cit. 2025-09-29]. Dostupné z: https://www.historyextra.com/period/georgian/did-catherine-the-great-have-sex-with-a-horse-myth-rumour-debunked/
2. Ernest A. Zitser. The Myth of Catherine the Great and the Horse: A Critical Review of the Historiography. Kritika: Explorations in Russian and Eurasian History, 2024. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/378270454_The_Myth_of_Catherine_the_Great_and_the_Horse_A_Critical_Review_of_the_Historiography
3. Snopes. Was Catherine the Great Killed by a Horse? [online]. [cit. 2025-09-29]. Dostupné z: https://www.snopes.com/fact-check/unbridled-lust/
