Článek
Rok 1930. Na nádraží v Praze stojí skupina mužů a žen s kufry, dětmi a pohledem upřeným k jihu. Na jejich tvářích se mísí strach s nadějí, s vírou, že za oceánem je čeká nový začátek. Na lístcích mají napsáno Santos, Brazílie. V kapsách mají pár drobných mincí, v srdcích vidinu vlastní půdy, klidu a svobody. „Tam prý rostou banány samy,“ šeptá mladík s odřeným kufrem. Nikdo z nich netuší, že až jejich loď vpluje do tropického přístavu, začíná jedna z nejpodivuhodnějších, ale také nejtragičtějších kapitol českého vystěhovalectví – příběh ztracené kolonie Nová Vlast.
Český sen o „Nové Vlasti“
V meziválečném Československu panovala nejistota. Hospodářská krize se prohlubovala, nezaměstnanost rostla, a iluze o prosperitě mladé republiky se začínala rozplývat. V této atmosféře vznikl nápad, který spojoval romantickou vizi kolonizace s tvrdým kalkulem: založit českou zemědělskou osadu v Brazílii, v tehdy málo osídleném státě Paraná.
Za projektem stála Kolonizační společnost Nová Vlast, složená z podnikatelů a vlastenců, kteří slibovali svým krajanům půdu a nový život. Reklamní letáky šířené po venkově hlásaly:
„V Brazílii je dost místa pro všechny, kdo chtějí pracovat a žít poctivě!“
Nadšení bylo obrovské. Do projektu se přihlásilo kolem devadesáti rodin – rolníci z Hané, Táborska i Slovenska. Prodali své statky, rozloučili se s příbuznými a vydali se přes oceán. První skupina dorazila do Brazílie v roce 1931, do oblasti kolem města Londrina, kde měla vzniknout nová česká kolonie uprostřed pralesa.
Země, která pálila
Když kolonisté dorazili na místo, zůstali v šoku. Místo polí a luk je čekal neprostupný prales, bahno, vlhkost a hejna komárů. Všechno, co se na propagačních plakátech jevilo jako zelený ráj, se ukázalo být bojem o přežití. Každý kousek půdy bylo třeba vydobýt ohněm a mačetou.
Půda byla úrodná, ale bez cest, bez zázemí, bez nářadí. Dřevo, které mělo přinést slušný zisk, nebylo komu prodat. Doprava byla katastrofální, zásoby mizely a první nemoci si vyžádaly oběti. Jeden z pamětníků později napsal:
„První noc jsme spali pod plachtou. Všude kolem džungle hučela jako moře a my slyšeli zvířata, o kterých jsme nikdy předtím neslyšeli. Byli jsme vyděšení – a přitom jsme si pořád říkali, že jsme přišli do ráje.“
Jenže ráj se rychle změnil v peklo tropů. Malárie, hadí uštknutí, neznámé choroby a zklamání z organizátorů, kteří slibovali víc, než mohli splnit. Kolonizační společnost v Praze brzy přišla o kapitál – investoři se stáhli a vládní podpora nepřišla.
Rozpad snu
Už v roce 1933 začaly první rodiny odcházet. Některé se přesunuly do jiných oblastí Brazílie, jiné se snažily získat peníze na návrat domů. Jen hrstka se rozhodla zůstat.
Roku 1937 byla společnost Nová Vlast úředně zrušena – a český sen o novém domově v Jižní Americe se rozplynul.
Z původních desítek rodin zůstalo v pralese jen několik usedlíků. Někteří se přizpůsobili a spojili s místními komunitami, jiní zcela zmizeli z písemných záznamů. Původní plány na českou školu, družstvo a kostel zůstaly na papíře. V archivech se zachovaly pouze úřední dopisy, seznamy kolonistů a několik dopisů, které domů posílali zoufalí osadníci, varující ostatní, aby se do Brazílie nevydávali.
Tichý konec, tichá vzpomínka
Když se po druhé světové válce historici začali zajímat o české komunity v Jižní Americe, našli v oblasti severní Paraná jen rozptýlené stopy. Jména českého původu v matrikách, zarostlé zbytky domků, kříže s vybledlými nápisy.
Jedna z místních legend dodnes vypráví o „Čechovi z pralesa“, který zůstal žít o samotě po smrti rodiny, pěstoval kávu a po nocích hrál na housle melodie, které si přivezl z Evropy. Když ho po letech našli, uprostřed jeho chatrče visel jediný obraz – pohlednice z Prahy.
Zapomenutá lekce
Příběh Nové Vlasti není jen o neúspěchu. Je to příběh odvahy i zaslepení, o víře, že lze vybudovat nový svět daleko od domova. Ukazuje, jak silná byla česká touha po svobodě a jak krutě dokázala realita prověřit sny, které se zrodily v malých vesnických chalupách střední Evropy.
Dnes zůstává Nová Vlast v Brazílii jen vzpomínkou – zarostlým snem v srdci pralesa. Ale možná právě v těchto zapomenutých příbězích lze najít nejvíc o české povaze: o odvaze vydat se do neznáma, i když cesta vede do míst, odkud už není návratu.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. NOVÁ VLAST v džungli aneb Jak Češi budovali kolonie v Brazílii. i60.cz [online]. 22. 9. 2023 [cit. 2025-10-30]. Dostupné z: https://www.i60.cz/clanek/detail/33176/nova-vlast-v-dzungli-aneb-jak-cesi-budovali-kolonie-v-brazilii
2. ČESKÉ osady v Brazílii: Knedlo vepřo zelo v rytmu samby. Stoplusjednicka.cz [online]. 21. 5. 2016 [cit. 2025-10-30]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/ceske-osady-v-brazilii-knedlo-vepro-zelo-v-rytmu-samby
3. ČECH-VYŠATA, František. Brazílie očima cestovatele [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2009 [cit. 2025-10-30]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/71256/DPTX_2009_2_11210_0_287885_0_90066.pdf?isAllowed=y&sequence=1
4. STUDIES on colonization and immigration in Northern Brazil 1840–1930. ResearchGate [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/319179902_Studies_on_colonization_and_immigration_in_Northern_Brazil_1840-1930
