Článek
Noc. Ticho. Na nebi Měsíc — bílý, majestátní, visící nad krajinou jako němá připomínka toho, co je nám nejdál a zároveň nejblíž. Básníci o něm psali jako o duši noci, astronomové ho zkoumali do posledního kráteru. Ale napadlo vás někdy, že by tenhle kus kamene mohl někdo vlastnit? Jako chalupu v Beskydech? Že by se Měsíc dal rozparcelovat a rozprodat — po akrech, se smlouvou, certifikátem a razítkem?
Jednoho muže to napadlo. A nejen to. On to udělal.
Tím mužem je Dennis Hope. Kalifornský ex-herec, právní diletant, podnikatel a… samozvaný majitel Měsíce. A nejen jeho. I Marsu, Venuše a několika měsíců Jupitera. Ne, to není vtip. To je realita. Právně sporná, morálně absurdní a bizarně zábavná — ale realita.
Když nemáš nic, zaber si celý Měsíc
Všechno to začalo v roce 1980. Hope byl právě po rozvodu, bez práce, s rozbitým autem a ještě rozbitější budoucností. Seděl v něm, zíral z okna a uvažoval, co se životem. A pak ho to napadlo. Podíval se na Měsíc a zeptal se sám sebe: A komu vlastně patří?
Nikomu.
Tedy… teoreticky. Mezinárodní právo, konkrétně tzv. Vesmírná smlouva z roku 1967, sice zakazuje státům si přivlastňovat vesmírná tělesa, ale o jednotlivcích se nezmiňuje. A kde právo mlčí, tam se rodí šance.
Hope si sepsal vlastní prohlášení o nároku na Měsíc a se vší vážností ho odeslal na katastr v San Franciscu. Přiložil mapy, žádost a upozornění, že si rezervuje vlastnictví Měsíce i dalších planet. Úředníci se zasmáli, ale razítko dali. Hope pak rozeslal dopisy OSN, Sovětskému svazu i Bílému domu s výzvou, že pokud s jeho nárokem nesouhlasí, ať mu odpoví. Neodpověděl nikdo.
A tak se stal majitelem Měsíce.
Lunar Embassy: vítejte v nejabsurdnější realitce v dějinách
Z toho, co zpočátku působilo jako legrace, se stala seriózní firma. Hope založil Lunar Embassy – Měsíční ambasádu – a začal prodávat pozemky. Nabídka zněla lákavě: za 19,99 dolaru (plus poplatky) jste si mohli koupit jeden lunární akr, dostali jste k tomu certifikát, mapku a měsíční ústavu, ve které stálo, že nikdo nesmí vést války na Měsíci, znečišťovat ho nebo porušovat lunární svrchovanost.
Znělo to jako šílenství. Ale lidé začali kupovat.
K dnešku Hope tvrdí, že prodal více než 611 milionů akrů měsíční půdy. Jeho zákazníky jsou jednotlivci, páry, firmy, dokonce i celebrity. George H. W. Bush, Ronald Reagan nebo Tom Cruise — všichni prý vlastní alespoň kousek měsíčního povrchu. A nejsou sami. Tisíce lidí po celém světě mají doma za rámečkem doklad o vlastnictví části Měsíce, často jako svatební dar, narozeninový vtípek nebo symbolický akt rebelie proti systému.
Právní díra velikosti kráteru
Celý Hopeův byznys visí na jediné věci: na absenci jednoznačné právní definice vlastnictví ve vesmíru. Vesmírná smlouva sice říká, že Měsíc je „společným dědictvím lidstva“, ale neuvádí, jak s tímto dědictvím nakládat. Je to jako kdyby celý svět vlastnil jeden dům, ale nikdo nevěděl, kde je klíč.
Právníci kroutí hlavami, ale reálně se proti Hopeovi nikdy nikdo nepostavil. Neexistuje soudní precedent, který by jeho nárok jednoznačně zrušil. A tak Lunar Embassy dál prodává a inkasuje.
Lunární reality show pokračuje
Hope mezitím rozšířil svou nabídku i na další nebeská tělesa. Mars, Venuše, Io, Europa, dokonce i Pluto. Když NASA ohlásí novou misi, Hope hned doplní nové „pozemky“ do systému. Nabízí dokonce i diplomatické tituly — můžete se stát lunárním velvyslancem. Za poplatek, samozřejmě.
Je to parodie? Možná. Ale i parodie může vydělat miliony.
A co na to vesmír?
Skutečný vývoj kosmických programů mezitím pokračuje. Elon Musk, Jeff Bezos i čínská vláda mají ambice vrátit se na Měsíc, postavit základny, těžit suroviny. A v pozadí číhá Dennis Hope, který tvrdí: „Jestli tam přistanete, musíte si pronajmout půdu ode mě.“
Zní to šíleně. Ale právě v tom je to geniální.
Hope neprodává půdu. Prodává příběh. Prodává smích. Prodává ten neuchopitelný pocit, že vlastníte kus nekonečna. A lidé to milují.
Až se příště podíváte na Měsíc…
…možná si vzpomenete, že tam někde — poblíž kráteru Tycho nebo v Moři klidu — leží váš akr. Možná vedle parcel Leonarda DiCapria nebo ukrajinského včelaře. Možná je to podvod. Možná geniální. Ale v každém případě je to příběh, který překonal gravitaci.
Dennis Hope nemá raketu, inženýry ani astronauty. Má jen drzost, vynalézavost a tištěné certifikáty.
A někdy — jen někdy — to prostě stačí, abyste vlastnili Měsíc.
Seznam použitých zdrojů:
1. MOSHER, Dave. The man who ‚owns‘ the moon has made serious bank. Business Insider [online]. 2013-03-26 [cit. 2025-06-12]. Dostupné z: https://www.businessinsider.com/man-selling-real-estate-on-the-moon-2013-3
2. LAVIN, Chad. Unreal estate — for some, the moon's the limit. SFGate [online]. 2004-07-24 [cit. 2025-06-12]. Dostupné z: https://www.sfgate.com/realestate/article/Unreal-estate-for-some-the-moon-s-the-limit-2467847.php
3. SMITH, Jonathan. The Man Who Says He Owns the Moon. Vice [online]. [cit. 2025-06-12]. Dostupné z: https://www.vice.com/en/article/the-man-who-owns-the-moon/
4. GROSSMAN, Lisa. Who owns the moon? It's ‚complicated,‘ say experts. CNN [online]. 2008-05-19 [cit. 2025-06-12]. Dostupné z: https://edition.cnn.com/2008/TECH/space/05/19/moon.land/index.html
