Článek
Bylo léto roku 1807 a Napoleon se cítil na vrcholu slávy. Právě podepsal Tylžský mír s Ruskem a rozhodl se odměnit sebe i své důstojníky honem na králíky. Jeho pobočník Alexandre Berthier dostal za úkol připravit vše potřebné – včetně shromáždění dostatečného množství zvěře.
Berthier se do úkolu pustil s vervou. Místo divokých králíků ale nechal nakoupit stovky, možná až tisíce králíků od místních farmářů. Co však netušil, bylo to, že tito králíci nebyli zvyklí na divoký život – šlo o ochočené králíky, kteří v člověku neviděli hrozbu, ale zdroj potravy.
Vše bylo připraveno. Napoleon a jeho důstojníci dorazili na místo, pušky nabité, atmosféra plná očekávání. Berthier dal pokyn a králíci byli vypuštěni na pole. Jenže místo toho, aby se rozprchli do všech stran, jak se očekávalo, začalo se dít něco nečekaného.
Králíci se okamžitě otočili směrem k Napoleonovi a jeho vojákům. A nezačali utíkat – naopak. Hladová armáda ušáků se rozběhla přímo k císaři, jako by očekávala, že jim nabídne něco k snědku. Nešlo o pár zvědavých jedinců – králičí masa se valila jako vlnící se koberec hebkých těl. Zprvu se to zdálo legrační, ale když se první vlny králíků dotkly Napoleonových bot a začaly mu šplhat po nohou, situace se rychle změnila.
Napoleon nejdřív považoval situaci za zábavnou. Jenže králíci se nezastavili. Stovky, možná tisíce králíků začaly skákat na Napoleona, šplhat mu po uniformě a tlačit se kolem jeho bot. Jakmile jeden odstrčil pár králíků, další se snažily vylézt na jeho ramena. Důstojníci se pokusili králíky zahnat holemi a puškami, ale nic nepomáhalo. Místo lovu se z celé akce stala zuřivá obrana proti armádě neúnavných hlodavců.
Králíci byli odhodlaní. Možná měli hlad, možná se domnívali, že Napoleon je ten, kdo je denně krmí – a chtěli víc. Každopádně císař Francouzů, muž, který porazil pruské a rakouské vojsko, teď čelil nezastavitelnému náporu měkkých pacek a chlupatých čenichů.
Napoleon se dal na ústup. Spolu se svými muži se stáhl k povozům a nakonec naskočil do kočáru, aby unikl této bizarní invazi. Králíci se prý hnali za jeho kočárem ještě několik desítek metrů, než se konečně zastavili.
Vojenský génius, který přelstil nejlepší armády své doby, byl pokořen bandou králíků. O této „bitvě“ se samozřejmě v oficiálních vojenských záznamech nepíše, ale mezi jeho důstojníky se stala legendou.
Napoleon možná prohrál u Waterloo, ale jeho první a nejbizarnější porážka přišla již o několik let dříve. Ať už byl skvělým vojevůdcem nebo ne, jednu věc měl jistou: podcenit nepřítele se nevyplácí, a to ani když má dlouhé uši a huňatý ocas.
Seznam zdrojů
• Roberts, A. (2014). Napoleon: A Life. New York: Penguin.
• Bell, D. A. (2015). Napoleon: A Concise Biography. Oxford University Press.
• Zamoyski, A. (2018). Napoleon: The Man Behind the Myth. HarperCollins.
• Price, M. (2016). „Napoleon vs. the Rabbits: The Great Furry Defeat.“ Military History Quarterly. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://www.historyextra.com/napoleon-rabbits
