Článek
Holbeche House, Staffordshire, 8. listopadu 1605. Déšť bičuje střechu opuštěného venkovského sídla. Uvnitř je osm mužů – promočených, zraněných, vyčerpaných. Někteří kašlou, jiní mají obvázané nohy. V krbu hoří oheň. Nad ním se suší soudky střelného prachu, které navlhly během útěku. A pak to přijde. Výbuch. Plamen vylétne komínem, vzduchem letí kusy dřeva a kovu. Dva muži padají k zemi, jejich kůže černá, tváře zkroucené v němém křiku.
Robert Catesby, duchovní vůdce skupiny, se hroutí. Popálený, ale naživu. Tiskne k hrdlu dřevěný křížek. Jeho oči neplanou bolestí – ale vírou. Vědí to všichni. Blíží se konec.
Zvenčí se blíží dusot kopyt, výkřiky, klapot zbroje. Královští vojáci. Jezdecký oddíl je vystopoval až sem – do vlhké pevnosti zoufalství. Dveře se otřesou. Výstřely. Kulky trhají omítku a pronikají do těl. John Wright padá, krev mu zalévá hruď. Thomas Percy klesne k zemi vedle něj. Catesby umírá vzápětí.
Tak skončilo největší protikrálovské spiknutí v anglických dějinách – v zapomenutém domě, uprostřed deště.
Náboženství jako jiskra
Tento příběh nezačal výbuchem. Začal nadějí. Když v roce 1603 zemřela královna Alžběta I., angličtí katolíci vzhlíželi k jejímu nástupci – Jakubovi I. Stuartovi – s očekáváním. Syn popravené katolické královny Marie Stuartovny měl být smířlivější. Jenže Jakub zůstal protestantem a katolíkům brzy vzkázal totéž co jejich předkům: jejich víra nesmí být slyšet, nesmí být vidět a nesmí být nebezpečná.
Zákony zakazující účast na mši, držení růžence či ukrývání kněží zůstaly v platnosti. A byly zpřísněny. Mnoho katolíků ztratilo poslední iluze. A v této atmosféře vznikl plán – radikální, zoufalý, bezprecedentní.
Zrání spiknutí
Robert Catesby, mladý šlechtic s temnou minulostí a hořící vírou, už jednou riskoval vše v povstání hraběte z Essexu. Teď plánoval něco většího. Nechtěl jen svrhnout vládu – chtěl ji vyhodit do povětří.
Na jaře 1604 se v hostinci Duck and Drake v Londýně sešli čtyři muži: Catesby, Thomas Wintour, John Wright a Thomas Percy. Později se k nim přidal i pátý – Guy Fawkes, voják, který bojoval ve Flandrech za španělské katolíky. Ovládal výbušniny. Ale hlavně – byl ochoten zemřít.
Plán byl jednoduchý: proniknout pod budovu Sněmovny lordů, umístit sudy střelného prachu a odpálit je během slavnostního zasedání. Spolu s králem měl zemřít následník trůnu, většina šlechty a vlády. Ve vzniklém chaosu chtěli spiklenci rozpoutat katolické povstání a dosadit panovníka své víry.
36 sudů a maskovaný muž
Spiklenci si pronajali sklep pod parlamentem – místnost s přímým přístupem do podzemí. Tam, pod gotickými klenbami, naskládali 36 sudů střelného prachu. Téměř čtyři tuny. Podle dnešních odhadů by výbuch zničil nejen parlament, ale i široké okolí – srovnatelný s malou moderní bombou.
Na 5. listopadu 1605 bylo svoláno slavnostní zasedání. Přítomen měl být král, jeho synové i duchovní. Guy Fawkes, převlečený za sluhu, měl brzy ráno zapálit zápalnou šňůru a uprchnout lodí po Temži.
Jenže ve stínu víry vyklíčila pochybnost.
Zrada z vlastních řad
Dne 26. října obdržel katolický šlechtic lord Monteagle anonymní dopis. Nabádal ho, aby se zasedání neúčastnil. „Můžeš se těšit na záchranu, pokud se stáhneš do ústraní,“ stálo v něm. Monteagle dopis předal tajné službě, která jej postoupila králi.
Dny plynuly. A 4. listopadu večer byly podzemní prostory parlamentu prohledány.
Guy Fawkes byl zatčen krátce po půlnoci. Měl u sebe křesadlo, zápalnou šňůru, dýku – a sudy. Vydával se za „Johna Johnsona“. Mlčel. Ale král nařídil výslech. A brzy i mučení.
Podle legendy měl král Jakub po přečtení zprávy o zatčení říct: „Ten muž má oheň v očích. Škoda, že ho chtěl použít proti mně.“
Tower: místo, kde se lámala těla
Ve sklepeních Toweru začalo mučení. Skřipec, roztažení končetin, visení za ruce se závažím. První dny Guy Fawkes odmítal vypovídat. Po pěti dnech těžkého mučení však promluvil.
Zradil ostatní – i ty, kdo už umírali. Vyzradil jména, plán, polohu sklepa. A také svou víru.
V lednu 1606 byli přeživší zatčeni a postaveni před soud.
Soud jako divadlo
Proces probíhal ve Westminster Hall. Porota, obžaloba, přítomní diváci – vše bylo pouhou kulisou. Rozsudek byl znám předem. Obžalovaní byli prohlášeni za zrádce a odsouzeni k trestu nejvyššímu: oběšení, vykuchání a rozčtvrcení.
Poprava přišla na konci ledna. Spiklenci byli vlečeni městem na dřevěných deskách, tváří k zemi. Na popravišti je čekalo peklo – nejprve oběšení do bezvědomí, pak vyvržení vnitřností, uřezání končetin. Ostatky byly vystaveny na mostech a bránách. Pro výstrahu.
Guy Fawkes se na lešení vyšplhal o berlích. Zlomený. Než mu kat nasadil oprátku, skočil. Zlomil si vaz. Utekl bolesti. Ale jeho tělo i tak rozčtvrtili.
Noc ohně
V únoru 1606 rozhodl parlament, že 5. listopadu bude každoročně připomínán jako Den díkůvzdání. A od té doby Anglie každý rok zapaluje ohně. Oslavuje přežití krále. Spalované figury s maskou dostaly jméno „Guy“. A maska – stylizovaná tvář s úsměvem – se časem stala symbolem.
Guy Fawkes, který měl být zapomenut jako fanatik a zrádce, se stal tváří odporu. Nosí ho anarchisté, aktivisté, hackeři. Lidé, kteří chtějí svrhnout moc. Jenže skutečnost je jiná. Fawkes nebojoval za svobodu. Bojoval za teokracii.
A přesto – každého 5. listopadu, když nad Temží praskají ohňostroje, když lidé slaví a ohně hoří – visí ve vzduchu nevyřčená otázka:
Co kdyby ten doutnák skutečně vzplál?
Co kdyby se Anglie toho rána probudila bez krále, bez parlamentu, bez vlády?
Jak blízko jsme byli změně dějin?
Seznam použitých zdrojů:
1. HISTORIC ROYAL PALACES. Guy Fawkes and the Gunpowder Plot [online]. London: Historic Royal Palaces, ©2024 [cit. 2025-07-08]. Dostupné z: https://www.hrp.org.uk/tower-of-london/history-and-stories/guy-fawkes-and-the-gunpowder-plot/
2. SPARTACUS EDUCATIONAL. The Gunpowder Plot [online]. ©2024 [cit. 2025-07-08]. Dostupné z: https://spartacus-educational.com/STUgunpowderP.htm
3. ENCYCLOPAEDIA BRITANNICA. Gunpowder Plot | Definition, Summary, & Facts [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc., ©2024 [cit. 2025-07-08]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Gunpowder-Plot
4. NATIONAL MARITIME MUSEUM. What is the story behind Bonfire Night? [online]. London: Royal Museums Greenwich, ©2024 [cit. 2025-07-08]. Dostupné z: https://www.rmg.co.uk/stories/royal-history/gunpowder-plot-what-history-behind-bonfire-night
