Článek
Když se řekne Titanic, většina z nás si představí tragédii, orchestr hrající až do poslední chvíle a děsivě ledové vody Atlantského oceánu. Ale mezi stovkami příběhů se skrývá jeden, který se vymyká všem ostatním. Příběh Charlese Joughina, hlavního pekaře na Titaniku, je natolik neuvěřitelný, že by mohl být považován za fikci. Jenže se opravdu stal.
Když Titanic narazil na ledovec 14. dubna 1912, Joughin se nejprve zachoval jako každý jiný člen posádky — pomáhal lidem do záchranných člunů. Aby situaci trochu „ulehčil“, napekl velké množství chleba pro cestující. Představte si tu absurditu: kolem něj propuká chaos, lidé křičí a běhají, snaží se zachránit, zatímco on v klidu hněte těsto. Je možné, že se tím snažil vyrovnat s probíhající katastrofou. Jeho kuchyně se změnila v poslední bezpečné útočiště, kde ještě panoval řád a rutina, zatímco venku se osud lodi neúprosně naplňoval.
A co uděláte, když víte, že se opravdu blíží konec? Charles Joughin si sedl, otevřel láhev whisky a dal si pořádného panáka. A pak dalšího. A dalšího. Nešlo o obyčejný doušek na uklidnění – údajně vypil celou láhev. Možná si říkal, že když už má skončit na dně oceánu, ať tam alespoň jde v dobré náladě.
Když Titanic zmizel pod hladinou, Joughin se ocitl ve vodě o teplotě -2 °C. Většina lidí zemřela během několika minut na podchlazení nebo šok. Ale Joughin ne. Plaval, držel se vraku a tvrdil, že mu ani nebyla taková zima. Podle některých svědectví ho viděli, jak si dokonce dělá legraci z celé situace, posměšně šplouchá do vody a s úsměvem plave mezi troskami.
Obvykle alkohol v takových podmínkách nepomáhá – naopak. Rozšiřuje cévy, což znamená, že tělo ztrácí teplo ještě rychleji. Ale Joughin? Ten nejenže neumrzl, ale podle všeho vůbec nepocítil chlad. Když se nakonec ocitl v ledové vodě, nepropadl panice. Naopak, později tvrdil, že se cítil docela dobře.
Jeho schopnost odolávat extrémnímu chladu je dodnes předmětem spekulací. Podle některých odborníků mohl alkohol, který vypil, sehrát paradoxní roli. Zatímco běžně rozšiřuje cévy a urychluje ztrátu tělesného tepla, v Joughinově případě mohl pomoci tím, že snížil jeho vnímání chladu a zabránil mu propadnout panice. Díky otupení smyslů alkoholem se vyhnul teplotnímu šoku, který by nastal po náhlém ponoření se do ledové vody oceánu a mohl by být smrtelný. Jeho tělo nebylo sevřeno strachem a stresem, který by mohl způsobit rychlejší vyčerpání sil. Dalším faktorem mohl být i jeho neustálý pohyb – plavání a kopání nohama mu pomáhalo udržovat cirkulaci krve, což mohlo zpomalit podchlazení.
V očitém svědectví se uvádí, že Joughina viděli, jak se drží převráceného skládacího člunu B, na kterém se zoufale tísnili další přeživší. Podle některých zpráv na člun ani nenastoupil – pouze se ho držel za okraj a s neuvěřitelnou vytrvalostí čekal na záchranu. Ať už to bylo štěstí, síla vůle nebo nečekaný účinek alkoholu, zůstal při vědomí a v relativně dobrém stavu celou dobu, než konečně spatřil světla lodi Carpathia.
Po více než dvou hodinách v ledové vodě se mu podařilo přiblížit k jednomu z člunů z lodi Carpathia a posádka ho vytáhla na palubu. Navzdory všemu nebyl v bezvědomí, netřásl se tak silně jako ostatní a podle některých svědectví dokonce vtipkoval hned po záchraně. Tato neuvěřitelná odolnost z něj učinila jednu z nejpozoruhodnějších postav tragédie Titaniku. Charles Joughin přežil noc, která znamenala konec pro více než 1500 dalších lidí.
Joughin se dožil 78 let a jeho příběh zůstává inspirací o lidské vůli k přežití. Jeho příběh nám připomíná, že i uprostřed nejtemnějších chvil můžeme najít důvod se nevzdat. A kdo ví? Možná bychom si měli všichni držet někde v záloze láhev whisky, pro případ, že se někdy ocitneme v podobně zoufalé situaci.
Seznam zdrojů:
1. Butler, D. A. (1998). Unsinkable: The Full Story of RMS Titanic. New York: Da Capo Press.
2. Barczewski, S. (2006). Titanic: A Night Remembered. London: Continuum.
3. Brewster, H., Coulter, L. (1998). Gilded Lives, Fatal Voyage: The Titanic's First-Class Passengers and Their World. New York: Broadway Books.
4. Wormstedt, B., Fitch, T. (2012). On a Sea of Glass: The Life & Loss of the RMS Titanic. Stroud: Amberley Publishing.
