Článek
Představte si Moravský kras před čtyřiceti tisíci lety. Žádné silnice, žádné obce, žádné světlo v oknech. Jen otevřená, větrem bičovaná step, řídké porosty borovic a bříz, stáda sobů a koní putující krajinou. A mezi nimi šelmy.
Zima přichází náhle a nemilosrdně. Teploty padají hluboko pod bod mrazu. Vápencové stěny pukají chladem a jeskynní portály zejí jako otevřená ústa. Do jednoho z nich vstupuje obrovský medvěd jeskynní. Ví, že bez podzemního úkrytu nepřežije. Uvnitř je stálá teplota, klid, ochrana před větrem. Ulehne a jeho tělo se postupně ponoří do hibernace.
Venku však hlad nezná slitování.
Medvěd jeskynní – obr podzemních sálů
Medvěd jeskynní (Ursus spelaeus) byl jedním z největších suchozemských savců své doby v Evropě. Samci mohli vážit až kolem 800 kilogramů, jejich lebka měla vysoké čelo a masivní čelisti. Přesto se zdá, že šlo převážně o býložravce. Analýzy zubního opotřebení i chemické složení kostí ukazují na stravu bohatou na rostlinný materiál.
Moravský kras patřil mezi známé oblasti jeho výskytu. Jeskyně Výpustek, Barová, Kůlna a Sloupsko-šošůvské jeskyně vydaly stovky kostí. V některých případech byly identifikovány desítky jedinců v jediné lokalitě. Jeskyně sloužily jako zimoviště po celé generace. Každý rok přicházeli, uléhali a někteří už se nikdy neprobudili.
Před zhruba 24–27 tisíci lety tento druh mizí. Klimatické výkyvy posledního glaciálního maxima, proměna vegetace a pravděpodobně i tlak moderního člověka vytvořily podmínky, které tento obr nepřežil.
Ale v době své největší slávy nebyl v krajině sám.
Medvěd jeskynní (Ursus spelaeus)
Lev jeskynní – stín otevřené stepi
Lev jeskynní (Panthera spelaea) byl jedním z vrcholových predátorů pleistocénní Evropy. Větší než dnešní africký lev, s délkou těla přes dva metry bez ocasu a hmotností kolem 300 kilogramů. Byl přizpůsoben chladnému klimatu a otevřené krajině.
Lovil velkou kořist – koně a soby. Jeho areál sahal od západní Evropy až po severní Asii. V jeskyních Moravského krasu byly nalezeny jeho kosterní pozůstatky, což potvrzuje, že i tato oblast byla součástí jeho loveckého teritoria.
A právě zde se příběhy obou šelem mohly protnout.
Lev jeskynní (Panthera spelaea)
Lov v temnotě?
Existuje hypotéza, která dodnes vzbuzuje pozornost: mohl lev jeskynní vnikat do jeskyní a napadat medvědy během zimního spánku?
Z vědeckého hlediska nemáme přímý a jednoznačný důkaz systematického lovu hibernujících medvědů. Fosilní záznamy neposkytují jasnou sérii zranění, která by takové chování nepochybně potvrzovala. Přesto existují indicie, že ke střetům docházelo.
Zimující medvěd nebyl mrtvý ani bezbranný. Jeho metabolismus byl zpomalený, ale při vyrušení se dokázal probudit a bránit. Pro lva by útok v úzkém prostoru představoval velké riziko. Jediný úder mohutné tlapy mohl znamenat smrtelné zranění.
Na druhou stranu – hlad je mocný motiv. Zima byla obdobím nedostatku. Pokud lev objevil jeskyni, kde cítil pach medvěda, mohl riskovat. Zvlášť pokud šlo o mladého nebo oslabeného jedince. Jeskyně mohly být nejen útočištěm, ale i pastí. V mnoha jeskyních byly nalezeny kosti lvů i medvědů a zdá se, že někdy zvítězil medvěd.
Krajina střetů
Moravský kras byl místem, kde se překrývaly světy. V jeskyni Kůlna byly nalezeny i stopy po neandertálcích. Znamená to, že v jednom časovém horizontu sdíleli tuto krajinu člověk, medvěd i lev.
Neandertálci mohli obsazovat jeskyně, které předtím využívali medvědi. Mohli narazit na jejich kosti, nebo dokonce na živé jedince. A někde v otevřené krajině se mohl objevit i lev – tichý, vyčkávající, sledující stádo i člověka.
Tento svět nebyl romantický. Byl plný rizika. Každý vstup do jeskyně mohl znamenat bezpečí – nebo smrt.
Vyhynutí obrů
Lev jeskynní mizí přibližně před 12–14 tisíci lety, na konci poslední doby ledové. Medvěd jeskynní ještě o několik tisíciletí dříve. S koncem pleistocénu dochází k masivnímu úbytku megafauny. Klima se otepluje, krajina se mění, lidské populace rostou.
Člověk se stává dominantním druhem. Jeskyně, které kdysi patřily medvědům, začínají sloužit jako útočiště lovcům, později jako skladiště, svatyně či vojenské objekty. Jeskyně Výpustek byla ve 20. století dokonce přestavěna na vojenský kryt. Ironie dějin: podzemí, které kdysi chránilo zvířata před mrazem, mělo chránit lidi před válkou.
Ticho, které zůstalo
Dnes je Moravský kras krajinou turistiky a vědeckého výzkumu. Jeskyně jsou nasvícené, cesty bezpečné. Ale pod vrstvami sedimentů stále leží kosti.
Každá nalezená lebka medvěda, každý zub lva je připomínkou doby, kdy Evropa nebyla civilizovaným kontinentem, ale surovým ekosystémem. A když stojíte v chladném jeskynním sále a průvodce zhasne světla, může si představit ten okamžik:
Venku zuří vánice. V hlubině jeskyně dýchá spící medvěd. A u vstupu se objeví tichý stín.
Možná odejde.
Možná vstoupí dál.
Seznam použitých zdrojů:
1. „Jeskyně Výpustek“ [online]. Správa jeskyní České republiky [cit. 2026-02-13]. Dostupné z: https://vypustek.caves.cz/
2. „Odhalují tajemství prehistorických šelem. Lvů a medvědů z Moravského krasu“ [online]. Blanenský deník [cit. 2026-02-13]. Dostupné z: https://blanensky.denik.cz/zpravy_region/odhaluji-tajemstvi-prehistorickych-selem-lvu-a-medvedu-z-moravskeho-krasu-20160910.html
3. „Lev jeskynní“ [online]. Wikipedie, otevřená encyklopedie [cit. 2026-02-13]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_jeskynn%C3%AD
4. „Medvěd jeskynní“ [online]. Wikipedie, otevřená encyklopedie [cit. 2026-02-13]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Medv%C4%9Bd_jeskynn%C3%AD
5. „Medvěd jeskynní“ [online]. Moulik.cz [cit. 2026-02-13]. Dostupné z: https://www.moulik.cz/medved-jeskynni-1984
6. „The mammalian fauna of Barová Cave (Moravian Karst, the Czech Republic)“ [online]. Národní muzeum – Fossil Imprint / Acta Musei Nationalis Pragae, Series B – Historia Naturalis [cit. 2026-02-13]. Dostupné z: https://publikace.nm.cz/periodicke-publikace/fiamnpsbhn/73-3-4/the-mammalian-fauna-of-barova-cave-moravian-karst-the-czech-republic
