Hlavní obsah
Věda a historie

Operace Big Itch: Jak americká armáda vypustila z letadel armádu blech

Foto: NPC/ChatGPT

V roce 1954 americká armáda testovala, zda lze blechy využít jako biologickou zbraň. Operace Big Itch odhalila znepokojivou vizi války bez výstřelů – zato plnou štípanců.

Článek

Rok 1954. Horký vzduch nad písečnými pláněmi vojenské oblasti Dugway Proving Ground v Utahu se chvěl pod sálajícím sluncem. Na první pohled šlo o další rutinní den americké armády — běžný test, kontrola zbraní, přesuny techniky. Jenže vysoko nad pouští se právě vznášel bombardér B-29 a uvnitř se neskrývaly bomby. Místo toho byly připraveny zvláštní kazety s označením E14. Na jejich povrch někdo napsal varování: live fleas inside. Uvnitř se hemžily statisíce blech – živých, lačných po teple těla.

Znělo to jako výjev z noční můry. Ale nešlo o horor ani o sci-fi. Šlo o reálný experiment americké armády, pojmenovaný Operace Big Itch. Cílem bylo zjistit, zda lze blechy shazovat z letadel jako biologickou zbraň. O několik let dříve svět poznal zničující sílu atomu. Teď se však generálové ptali: co kdyby nepřítele rozložili jinak? Pomalu, zákeřně, skrze kousnutí, horečky, infekce. Bez výbuchu.

Armáda se rozhodla ověřit, jak by se blechy chovaly při vypuštění z letadla — zda přežijí let, zda najdou hostitele, a především: jak dlouho udrží cíl v nečinnosti. V očích vojenských stratégů byla i jediná infikovaná blecha schopná způsobit epidemii moru, skvrnitého tyfu nebo jiných nemocí, které dovedou zastavit postup celých armád.

Pokus začal v září. Letoun B-29 vylétl s nákladem několika milionů blech druhu Xenopsylla cheopis, známých jako přenašeči dýmějového moru. Tentokrát nebyly infikované – šlo „jen“ o test dopadu a chování. Na zemi byly rozmístěny desítky klecí s morčaty, která měla posloužit jako návnady. Jakmile blechy dorazí, přichytí se. Anebo ne?

Letadlo zamířilo nad cílovou oblast. Kazety se otevřely. Z výšky padaly plastové kontejnery, které se v přesně načasovaném okamžiku rozlomily a rozprostřely svůj živý obsah nad zemí. V ten moment jako by nebe rozkvetlo tisíci bodů života. Blechy padaly, vířily vzduchem, přistávaly na písku, na sítích, na zvířatech. Ticho přerušovalo jen škrábání morčat, která se marně bránila.

Test proběhl překvapivě úspěšně. Blechy přežily let, dopad i extrémní horko. Okamžitě vyhledaly teplé tělo a přichytily se. Míra přežití hmyzu byla vysoká a jejich schopnost lokalizovat hostitele fungovala téměř dokonale. Výzkumníci z Pentagonu si do zápisníků poznamenali, že zbraň funguje. Zbraň, která nepálí, ale kousne. A pak čeká, až nemoc udělá zbytek.

Ale nebyl to jen pokus v rukavičkách. Jeden z testovacích letů se málem změnil v katastrofu. Při přepravě kazet typu E23 se mechanismus uvolnil předčasně – a blechy unikly uvnitř samotného letadla. Hrůzostrašná představa oživla: posádka bombardéru byla doslova napadena armádou hmyzu, který měl být nasazen proti nepříteli. Muži se zoufale oháněli, drbali, škrábali, někteří utrpěli stovky štípanců. Kazeta E23 byla okamžitě stažena z provozu. Ale blechy vyhrály svou první bitvu.

Co zůstává znepokojivé i dnes, o více než sedmdesát let později, je chladná logika, s níž se o tomto testu rozhodovalo. Dokumenty mluvily o „efektivitě neutralizace“, „časovém zpoždění jednotek“ a „biologické asymetrii“. Za těmito frázemi se skrývala jednoduchá realita: armáda zvažovala, zda je možné zamořit město, tábor nebo region blechami, které roznesou smrt.

Operace Big Itch nebyla jediným pokusem. V následujících letech proběhly operace Big Buzz a Drop Kick, kde byly testovány komáři jako přenašeči chorob. A přestože Spojené státy nakonec nikdy neprovedly ostrý útok s použitím infikovaného hmyzu, možnost takového kroku byla velmi reálně na stole – zejména v případě, že by se studená válka proměnila v horký konflikt.

Dnes se operace Big Itch jeví jako temná kuriozita z dějin vojenského výzkumu. Ale pro morčata v klecích uprostřed utahské pouště to nebyl výstřelek, nýbrž realita. A pro vědce a generály tehdejší doby to byl pokus, který měl změnit podobu války. Možná i světa. Protože když se válka vede tiše, bez výbuchu, bez střelby – jen za pomoci svědění a strachu z nákazy – může být ještě děsivější než ta konvenční.

Použité zdroje:

1. Operation Big Itch. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2025 [cit. 2025-06-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Big_Itch

2. OPERATION BIG ITCH. In: Entomology Today [online]. 13. července 2018 [cit. 2025-06-05]. Dostupné z: https://entomologytoday.org/2018/07/13/sting-defeat-brief-history-insects-entomological-warfare/

3. BW-I-55 | „Operation Big Itch“ | 17 November 1954. In: Internet Archive [online]. 17. listopadu 1954 [cit. 2025-06-05]. Dostupné z: https://archive.org/details/operation-big-itch-declassified-documentsarchive.org+1documents

4. E23 munition. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2025 [cit. 2025-06-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/E23_munition

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz