Článek
Stačí projít večerní Prahou. V nenápadných bytech, za dveřmi nočních klubů a v postranních uličkách mění majitele balíčky bankovek. Žádný finanční úřad však nezíská ani korunu. Odborné odhady hovoří o tom, že se v českém sexuálním průmyslu ročně protočí pět až deset miliard korun. Protože prostituce není právně definována, naprostá většina těchto peněz mizí ve stínu.
Pokud by stát zavedl legální rámec a zdanil tento trh standardní sazbou, mohl by jen na dani z přidané hodnoty získat při obratu sedm miliard korun zhruba jednu a půl miliardy ročně. K tomu by se připočítala daň z příjmů, která by při průměrných sazbách mohla přinést dalších osm set milionů, a povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění ve výši přibližně jedné a čtvrt miliardy. Celkový roční přínos pro rozpočet by se tak pohyboval mezi třemi a čtyřmi miliardami korun. Při modelu srovnatelném s Německem by se daňové výnosy mohly přiblížit šesti až sedmi miliardám korun, tedy částce srovnatelné například s ročním rozpočtem české vědy a výzkumu.
Historie, která se opakuje
České země znají různé modely regulace. Ve středověku byla prostituce legální a podléhala městské správě, nevěstince odváděly poplatky a ženy v nich musely nosit zvláštní oblečení, aby byly rozeznatelné od ostatních obyvatel. První republika už zvolila jiný přístup – prostituce byla tolerována, ale nevěstince zakázány. Socialistický režim pak obrátil kurz k tvrdé represi a označoval prostitutky za „příživnice“, často s trestem odnětí svobody.
Po roce 1989 se hranice otevřely, poptávka po sexuálních službách prudce vzrostla a Česká republika se ocitla na mapě sexuálního turismu. Legislativní rámec ale nevznikl dodnes.
Zdravotní riziko pro celou společnost
Nejde však jen o peníze. Podle lékařských studií je výskyt pohlavně přenosných chorob v komunitě sexuálních pracovnic a pracovníků několikanásobně vyšší než v běžné populaci. Bez povinných prohlídek a pravidelného testování se infekce snadno šíří i mezi běžnou populaci, což každoročně zvyšuje náklady na léčbu. Česká republika tak paradoxně platí za zdravotní následky, aniž by z tohoto odvětví měla jakýkoli příjem.
Legalizace a registrace by umožnily zavést povinné zdravotní prohlídky a pravidelné testy, jak to funguje v zemích, které se k prostituci postavily čelem. Data z Rakouska, Německa a Nizozemska ukazují, že po zavedení povinných prohlídek klesl výskyt syfilis, kapavky i HIV v této skupině o desítky procent.
Rakousko: pevná pravidla a desítky milionů eur pro stát
Rakousko patří k příkladům, kde legalizace funguje. Prostituce je zde legální a přísně regulovaná. Každá pracovnice se musí registrovat, pravidelně podstupovat zdravotní prohlídky a odvádět daně stejně jako živnostník v jiné profesi. Jen ve Vídni je registrováno přibližně 3 500 sexuálních pracovnic.
Podle odhadů rakouského ministerstva financí přináší tento sektor ročně více než 60 milionů eur na daních a odvodech. Z toho značná část pochází ze sociálního a zdravotního pojištění, další miliony tvoří licenční poplatky a místní daně, které vybírají města a spolkové země. Registrace navíc umožňuje zdravotním úřadům přesně sledovat vývoj chorob a rychle reagovat na případné epidemie.
Nizozemsko: sedm set milionů eur ročně a přísná kontrola
Nizozemsko legalizovalo prostituci v roce 2000 a zavedlo jeden z nejpropracovanějších systémů. Každý podnik, který nabízí sexuální služby, musí mít licenci, podléhá hygienickým kontrolám a zaměstnanci pravidelně chodí na zdravotní prohlídky.
Ekonomický efekt je obrovský. Podle údajů nizozemských daňových úřadů přináší legální prostituce do státní pokladny přibližně 700 milionů eur ročně. Tyto peníze pocházejí z daně z příjmů, DPH, povinných odvodů a licencí pro provozovatele podniků. Policie má zároveň přímý dohled nad podniky a dokáže rychle zasáhnout proti obchodování s lidmi nebo praní špinavých peněz.
Německo: miliardový byznys pod dohledem státu
Německo patří k největším evropským trhům se sexuálními službami a zároveň k nejúspěšnějším příkladům regulace. Prostituce byla legalizována v roce 2002. Podle federálních statistik se zde sexbyznysem živí více než 200 000 osob a daňové příjmy z tohoto odvětví přesahují každoročně jednu miliardu eur.
Daň z přidané hodnoty, příjmové daně i povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění přinášejí státu stabilní výnosy. Velkou část příjmů zajišťují také licenční poplatky a místní daně, které vybírají města, kde se nachází největší koncentrace podniků – například Berlín, Hamburk a Frankfurt. Díky registraci pracovníků a pravidelným zdravotním kontrolám klesl výskyt pohlavních nemocí a policie získala účinný nástroj v boji proti obchodování s lidmi.
Ekonomika místo pokrytectví
Zákaz prostituce ji nikdy nezastavil, jen ji udržuje v podzemí. Zavedení jasných pravidel by znamenalo stabilní daňové příjmy, povinné zdravotní kontroly a větší dohled nad bezpečností. Český stát by mohl získat miliardy, které dnes mizí ve stínu, a zároveň snížit náklady na léčbu nemocí a potírání organizovaného zločinu.
Česká republika se tak ocitá na rozcestí. Může dál přehlížet realitu a přicházet o miliardy, nebo může přiznat, že prostituce existuje a dát jí jasný rámec. Legalizace není morální experiment, ale racionální ekonomické a zdravotní rozhodnutí, které může posílit státní rozpočet a chránit zdraví celé společnosti.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. Czech Republic divided over legalisation of prostitution. Kafkadesk [online]. 2019 [cit. 2025-09-10]. Dostupné z: https://kafkadeskdotorg.wordpress.com/2019/07/05/czech-republic-divided-over-legalisation-of-prostitution/
2. The differing EU Member States' regulations on prostitution and their cross-border implications on women’s rights. Evropský parlament [online]. 2021 [cit. 2025-09-10]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2021/695394/IPOL_STU%282021%29695394_EN.pdf
3. OLIVEIRA, Alexandra, et al. Understanding the impact of EU prostitution policies on sex workers: A mixed study systematic review. Sexuality Research and Social Policy [online]. 2023 [cit. 2025-09-10]. Dostupné z: https://link.springer.com/article/10.1007/s13178-023-00814-2
4. WAGENAAR, Hendrik. Why Prostitution Policy (Usually) Fails and What to Do Instead. Social Sciences [online]. 2017, 6(2) [cit. 2025-09-10]. Dostupné z: https://www.mdpi.com/2076-0760/6/2/43
5. HAVELKOVÁ, Barbara. Czech Republic: historical legal approaches to prostitution. ResearchGate [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/334852702_Czech_Republic
