Článek
Bylo dusné letní odpoledne roku 1574. Náměstí Santa Croce ve Florencii se proměnilo v bitevní pole. Uličkami se tlačily tisíce lidí, zvony burácely a vůně potu, prachu a krve se mísila s křikem davu. Muži v barevných uniformách vbíhali na vymezenou arénu, ozbrojeni nejen fotbalovým míčem, ale především pěstmi, lokty a surovou touhou přežít. Když padla první rána, publikum ztichlo jen na okamžik – a pak se vše proměnilo v peklo. Jeden z hráčů ležel na zemi, jeho tvář rozdrcená kopanci, jiný měl zlomené žebro a dusil se vlastní krví. Všichni to věděli: calcio storico nebyl sportem pro slabé. Byla to hra, kde se vítězství často měřilo v mrtvých tělech.
Hry, které zabíjely
Sport je dnes symbolem zdraví, soutěživosti a radosti. Ale v minulosti byl mnohem blíže válce než zábavě. Ve starověkém Řecku se v pankrationu, kombinaci boxu a zápasu, bojovalo bez jakýchkoli pravidel. Zápasníkům se lámaly kosti, oči byly vyráženy z důlků, a když soupeř nevydržel, končil mrtvý v prachu arény. Vítěz pak odcházel se slávou – a s rukama potřísněnými krví.
Římská říše pak sportovní brutalitu povýšila na státní náboženství. Gladiátorské hry se odehrávaly před desítkami tisíc diváků. Pro publikum nebylo nic lepšího než sledovat, jak se život ztrácí v očích poraženého. Krev tekla proudem, a pokud diváci volali „iugula!“ – „podřízni!“ – smrtící úder byl jistý.
Krvavý fotbal z Florencie
Calcio storico, které se hrálo ve Florencii, patří k nejděsivějším sportům renesance. Nebyl to fotbal, jak ho známe, ale spíš řízená bitva. Na každé straně stálo 27 mužů, kteří používali pěsti, kopy, údery hlavou i záměrné lámání kostí. Míč byl jen záminkou.
Zvláštní je, že tento sport provozovali především aristokraté – mladíci z nejmocnějších rodin města. Zápasy byly prestižní záležitostí a čest rodiny byla důležitější než vlastní zdraví. Hřiště se brzy proměnilo v nemocnici pod širým nebem. Diváci, mezi nimi i ženy a děti, se bavili pohledem na muže, kteří odcházeli s vyraženými zuby, zlomenými žebry – nebo byli neseni pryč mrtví.
Tradice přežila staletí. Dnes se calcio storico hraje každoročně na počest svátku San Giovanni. Pravidla jsou přísnější, ale brutalita zůstává. I v 21. století končí zápasy těžkými zraněními a diskusemi, zda tato krvavá hra patří ještě do moderní společnosti.
Anglické bitvy bez pravidel
Florencie nebyla jediná. V Anglii se už od středověku hrál tzv. mob football, kolektivní zápas mezi dvěma vesnicemi. Míčem byl prasečí měchýř a cílem bylo dopravit ho do určeného místa – třeba na věž kostela v sousední vsi. Ale cesta vedla přes domy, zahrady i řeky.
Pravidla prakticky neexistovala. Zápasů se účastnily stovky lidí a v chaosu se běžně umíralo. Udušení v davu, rozdrcení proti zdi, smrtelné údery kamenem – to všechno bylo součástí hry. Britští králové vydali několik zákazů, protože tato „zábava“ připravovala o životy a rozkládala města, ale vesničané se nikdy nevzdali.
Francouzská „soule“ a perský „čovgan“
Francie měla vlastní verzi krvavého fotbalu – soule. Desítky až stovky mužů se rvaly o obří míč v ulicích měst nebo na polích. Hra se mohla protáhnout na celý den a končila nejen smrtí účastníků, ale i vypálenými domy, když se soupeři rozhodli vyřídit účty mimo hřiště.
Na Východě zase vládl čovgan, jezdecká předchůdkyně póla. Elegantní hra, zdánlivě urozená, byla plná smrtelných srážek. Pády z koně při plné rychlosti končily zlomeninami páteře, lebek i pohřby.
Když prohra znamenala smrt
U Aztéků a Mayů sport nabýval ještě temnějších rozměrů. Jejich slavná míčová hra ōllamaliztli byla víc než zábava – byla náboženským obřadem. Hráči bojovali o míč vážící několik kilogramů, který se musel protlačit kamenným kruhem vysoko na stěně hřiště. A prohrávající tým někdy zaplatil porážku tím nejvyšším – vlastním životem.
Obětování hráčů bohům nebylo výjimkou. Sport se tu stával přímo branou do posmrtného života.
Smrt a sláva
Proč lidé tyto hry milovali? Protože sport byl vždy zrcadlem války. V době, kdy byla smrt každodenní součástí života, toužil dav po krvi i v zábavě. Sportovci byli hrdiny, protože riskovali život před očima publika.
Dnes, když sedíme na tribunách fotbalových stadionů, těžko si představíme, že kořeny moderních her sahají k zápasům, kde se potkávala čest, sláva – a smrt. Ale když se ozve davový řev a hráči se střetnou v tvrdém souboji, jako by se ozýval vzdálený hlas minulosti. Hlas arén, které znaly vítězství vykoupené krví.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. In Florence the centuries-old tradition of calcio storico fights for survival [online]. National Geographic. [cit. 2025-10-01]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/culture/article/in-florence-italy-centuries-old-tradition-fights-for-survival
2. ‚Home Game‘ on Netflix: The Brutal History of Florence’s Calcio Storico [online]. Newsweek. [cit. 2025-10-01]. Dostupné z: https://www.newsweek.com/home-game-netflix-calcio-storico-history-deaths-rules-1514293
3. Deaths in the Pan-Hellenic Games II: All Combative Sports [online]. JSTOR. [cit. 2025-10-01]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/294642
4. 10 Extraordinarily Brutal Extreme Sports of Ancient History [online]. The Archaeologist. [cit. 2025-10-01]. Dostupné z: https://www.thearchaeologist.org/blog/10-extraordinarily-brutal-extreme-sports-of-ancient-history
