Článek
Představte si, že se třikrát ocitnete na palubě obří zaoceánské lodi a pokaždé skončíte uprostřed katastrofy. Nejdřív kolize Olympicu s válečnou lodí. Pak osudná noc na Titanicu. A nakonec výbuch Britannicu, který šel ke dnu během války. Pro většinu lidí by to znamenalo jistou smrt, ale ne pro Violet Jessop. Tato žena přežila všechny tři nehody a stala se legendou, která si vysloužila přezdívku „Nepotopitelná žena“.
Violet Constance Jessop se narodila 2. října 1887 v Argentině irským rodičům. Osud ji hned v dětství podrobil tvrdé zkoušce – onemocněla tuberkulózou a lékaři její rodině sdělili, že se nejspíš nedožije dospělosti. Violet se ale rozhodla, že se smrti nepoddá. A nebylo to naposledy.
Po smrti otce se rodina přestěhovala do Anglie, kde Violet navštěvovala klášterní školu. Když její matka onemocněla, rozhodla se pomoci rodině a přijala práci jako stevardka na zaoceánských lodích. Práce to byla náročná, ale Violet se brzy ukázala jako spolehlivá a schopná zaměstnankyně. Netušila, že brzy se ocitne uprostřed několika největších námořních katastrof v dějinách.
Olympic: První varování
V roce 1911 se Violet nalodila na RMS Olympic, tehdy největší a nejluxusnější loď světa. Byla to pýcha společnosti White Star Line, sesterská loď tehdy ještě nepostaveného Titanicu a slibovala cestujícím nepřekonatelný komfort a bezpečí. Violet, mladá a odhodlaná stevardka, si byla jistá, že získala místo na jednom z nejprestižnějších plavidel své doby. Netušila však, že právě tato loď se stane prvním krokem na její cestě plné nečekaných a děsivých námořních katastrof.
V září 1911, při plavbě poblíž britského ostrova Wight, se Olympic srazil s válečným křižníkem HMS Hawke. Kolize byla drtivá – masivní trup Olympicu prorazil bok válečné lodi, zatímco Hawke vrazil do Olympicu takovou silou, že poškodil jeho trup až ke strojovnám. Violet a ostatní členové posádky cítili silné otřesy, loď se prudce naklonila a panika začala narůstat. Cestující na palubě křičeli a běhali sem a tam, zatímco kapitán a důstojníci se zoufale snažili situaci zvládnout.
Navzdory vážnému poškození Olympic neklesl ke dnu. Byl postaven s důmyslným systémem vodotěsných přepážek, které zabránily okamžitému potopení. Violet pomáhala uklidňovat cestující a zajišťovat, aby panika nepřerostla v chaos. Ačkoli byla situace dramatická, loď byla nakonec schopna doplout zpět do přístavu vlastní silou.
Incident měl však vážné následky. Opravy Olympicu byly nákladné a zdržely dokončení Titanicu, což mělo za následek urychlené dokončení sesterské lodi bez některých bezpečnostních úprav. Violet si neuvědomovala, že tato nehoda byla jen prvním varováním před daleko horšími událostmi, které ji čekaly.
Pro mladou stevardku to byl první otřesný zážitek na moři. Měla však neobyčejný dar zachovat klid ve vypjatých situacích. Netušila, že tato vlastnost jí brzy zachrání život – a to ne jednou.
Titanic: Peklo na moři
Jen o pár měsíců po nehodě Olympicu se Violet stala součástí posádky RMS Titanic. Tento kolos byl chloubou White Star Line a byl považován za technický zázrak své doby. Noviny psaly, že je „nepotopitelný“ a Violet cítila hrdost, že je součástí jeho první plavby. Netušila, že se brzy stane svědkem jedné z největších námořních tragédií v historii.
Titanic vyplul 10. dubna 1912 ze Southamptonu do New Yorku a na palubě panovala slavnostní atmosféra. Violet obsluhovala cestující první třídy a obdivovala luxus, kterým loď oplývala – nádherné schodiště, křišťálové lustry, elegantní kajuty. Přesto v ní zůstával zvláštní neklid, možná dozvuk nehody Olympicu.
V noci 14. dubna 1912, když loď v klidu plula severním Atlantikem, zaslechla dunění. Netušila, že právě v tuto chvíli Titanic narazil do ledovce. Zpočátku se zdálo, že se nic vážného neděje, ale brzy se začaly ozývat rozkazy důstojníků a panika mezi pasažéry začala narůstat.
Violet, stejně jako ostatní členové posádky, dostala pokyn pomáhat cestujícím dostat se do záchranných člunů. Snažila se uklidňovat ženy a děti, které v slzách opouštěly své muže a otce. Studený vzduch byl prosycen křikem a zoufalstvím.
„Musíte jít taky,“ řekl jí jeden z důstojníků a vrazil jí do náruče malé dítě. Violet se nezmohla na odpor. Držela drobné tělíčko pevně u sebe, když se spolu s dalšími zoufalými pasažéry usadila v záchranném člunu č. 16. Jak se člun spouštěl dolů, viděla nad sebou obrovský Titanic, jehož příď se nořila do černé vody. Svítila poslední světla a z paluby se ozývaly srdcervoucí výkřiky těch, kteří věděli, že nemají žádnou šanci.
Záchranný člun se vzdálil od potápějící se lodi a Violet v něm seděla omámená, s dítětem pevně přitisknutým k hrudi. Kolem nich se rozléhaly zvuky praskajícího kovu, dusivé ticho, a pak zoufalé volání tonoucích. Člun se kymácel na vlnách a z dálky všichni sledovali, jak Titanic zmizel pod hladinou.
Když se ráno na obzoru objevila loď Carpathia, přeživší propukli v pláč úlevy. Na její palubě k Violet přistoupila neznámá žena, beze slova jí dítě vzala a zmizela v davu. Violet se nikdy nedozvěděla, kdo to dítě bylo, ani jaký mělo osud.
Britannic: Třetí námořní katastrofa
Přes svou hrůznou zkušenost s potopením Titanicu se Violet během 1. světové války přihlásila jako zdravotní sestra Britského červeného kříže. Byla přidělena na HMHS Britannic, největší a nejmodernější ze sesterských lodí Titanicu, která byla přestavěna na nemocniční loď. Plavidlo sloužilo k přepravě raněných vojáků z bojišť východní fronty zpět do Británie. Violet netušila, že ji čeká další hrůzný zážitek.
V listopadu 1916 Britannic plul Egejským mořem, když se náhle ozvala ohlušující exploze. Loď narazila na minu položenou německou ponorkou a během několika minut se začala rychle potápět. Na rozdíl od Titanicu nebylo pochyb o tom, co se děje – voda se valila do podpalubí obrovskou silou a posádka se snažila dostat zraněné vojáky na palubu.
Violet pomáhala s evakuací, když uslyšela křik varující před blížící se katastrofou. Některé záchranné čluny byly spouštěny příliš brzy a dostaly se do dráhy lodních šroubů, které se stále zběsile otáčely pod hladinou. Než si Violet stačila uvědomit nebezpečí, její člun byl stržen proudem k obřím vrtulím, které nemilosrdně drtily vše, co se k nim přiblížilo.
V poslední vteřině pochopila, že jedinou šancí na přežití je okamžitě skočit do vody. Vrhla se přes palubu a v zoufalém pokusu uniknout víru vody narazila hlavou o trup lodi. Přesto se jí podařilo vynořit a zachránit se, i když později zjistila, že si při nárazu způsobila frakturu lebky.
Britannic se potopil za necelou hodinu – mnohem rychleji než Titanic. Ze zhruba 1 066 lidí na palubě zahynulo 30 osob, většinou členů posádky, kteří se ocitli v blízkosti lodních šroubů.
Violet se opět ocitla mezi přeživšími – již potřetí. I přes tento děsivý zážitek se k námořnímu životu neotočila zády a později se vrátila k civilní námořní službě. Její příběh se stal legendou a ona sama důkazem neuvěřitelné odolnosti a vůle přežít.
Po válce Violet nadále pracovala na lodích a cestovala po světě. Ačkoli se provdala, manželství nebylo šťastné a brzy skončilo rozvodem. Většinu života strávila na moři, dokud se nakonec neusadila v Suffolku, kde napsala své paměti. Zemřela v roce 1971 ve věku 83 let.
Seznam zdrojů:
1. Perry, B. P. Unsinkable Violet Jessop: Survivor of the Titanic and two other ship disasters. Sky HISTORY TV Channel. Dostupné z: https://www.history.co.uk/articles/unsinkable-violet-jessop
2. Violet Constance Jessop: Titanic Stewardess (Survivor). Encyclopedia Titanica. Dostupné z: https://www.encyclopedia-titanica.org/titanic-survivor/violet-constance-jessop.html
3. The daughter of Irish immigrants who survived the Titanic, Britannic, and Olympic disasters. IrishCentral. Dostupné z: https://www.irishcentral.com/roots/history/violet-jessop-disasters
