Článek
Torpédo zasáhlo loď s osudovou přesností. Na palubě se lidé zrovna chystali na oběd, když se ozvala mohutná rána. Vibrace otřásly celým trupem a ozvěna exploze se nesla přes palubu jako hrozivý zvuk zvonu oznamujícího konec. Britský parník Lusitania, kdysi symbolem luxusu a bezpečí, se během pouhých osmnácti minut proměnil v hrobku pro 1 198 lidí. Co přesně se dělo během těchto nekonečných minut hrůzy?
Grace French: „Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem myslet…“: Grace French byla jednou z těch, kteří se během plavby spřátelili s dalšími cestujícími. Mladá žena ze Skotska se zrovna bavila s mužem, jehož jméno si ani nestačila zapamatovat. V okamžiku výbuchu se její svět převrátil. Tlaková vlna ji odhodila ke stěně kajuty, sklo z rozbitých oken jí rozřezalo kůži. Lidé kolem ní křičeli, běželi, padali.
„Byla jsem ochromená, nevěděla jsem, co dělat. Slyšela jsem jen ohlušující řev vody a vyděšené hlasy, které přehlušovaly mé vlastní myšlenky. Někdo na mě křičel, ale já ho nedokázala rozeznat. Měla jsem pocit, jako bych byla v noční můře, ze které se nelze probudit.“
Grace se snažila postavit na nohy, ale podlaha se pod ní nakláněla, jako by jí země utíkala pod nohama. Vzduch byl plný kouře. Dusila se. Kašel ji přemohl, zatímco kolem ní lidé zápasili o záchranu. Náhle ucítila, jak ji někdo uchopil za zápěstí – byla to starší žena, jejíž zoufalé oči jí prosily o pomoc. Grace ji pevně sevřela, ale než mohla cokoli udělat, příval vody je rozdělil.
Snažila se zachytit jakoukoli pevnou oporu, ale voda ji táhla dolů. Myslela, že je konec. Její plíce pálily, tělo ochabovalo. V tom okamžiku ucítila paži kolem svého pasu – neznámý muž ji vytáhl na hladinu. „Dýchej!“ slyšela jeho hlas. Sotva rozeznala jeho obličej, ale ten hlas si pamatovala celý život.
Nakonec ji někdo popadl a strhl do záchranného člunu. Když se ohlédla zpět, spatřila loď, jak se vynořuje z moře jako přízrak – a pak se začala neúprosně nořit do temnoty. Zůstala tam, v nekonečné černé vodě, lapající po dechu, zatímco kolem ní umírali lidé.
Theodate Pope: Žena, která se vrátila z mrtvých: Americká architektka Theodate Pope ležela mezi mrtvými. Když ji vytáhli z vody, byla bezvládná, její tělo chladné, obličej pokrytý solí. Námořníci ji položili mezi oběti na palubě záchranné lodi. Jeden z nich, když šel kolem, si ale všiml něčeho zvláštního – její ruka sebou nepatrně škubla.
„Ona žije!“ zakřičel. Během následujících minut se Theodate znovu nadechla. Podařilo se jí přežít, ačkoliv si dlouho myslela, že je na onom světě. Její vzpomínky na onu osudnou chvíli byly rozmazané – věděla jen, že ji někdo zatáhl pod vodu, že bojovala a že pak přišla tma. Když otevřela oči na záchranné lodi, nemohla uvěřit, že je zpět mezi živými.
Theodate nebyla obyčejnou pasažérkou. Byla silnou ženou s odvahou a vůlí, která ji doprovázela celý život. Ve chvíli, kdy loď zasáhlo torpédo, stála na horní palubě a sledovala, jak kolem ní vypukl chaos. Lidé se tlačili ke člunům, někteří křičeli o pomoc, jiní zůstali stát jako sochy, neschopni pohybu. V té chvíli se rozhodla pomáhat – přestože byla malého vzrůstu, snažila se dostat ženy a děti do bezpečí. Byla to poslední věc, kterou si jasně pamatovala.
Pak ji smetla ledová voda. Cítila, jak ji proud táhne dolů, zatímco bojovala o vzduch. Snažila se plavat, ale vlny jí podlamovaly síly. Několikrát se vynořila nad hladinu, jen aby byla znovu pohlcena hlubinou. Tělo ji přestávalo poslouchat. Nakonec ji zaplavila tma.
Když se probrala mezi těly na palubě záchranné lodi, nevěřila, že stále žije. Dlouhé minuty ležela nehybně, neschopná promluvit, její mysl stále uvězněná v noční můře. Když se její prsty konečně pohnuly a oči znovu spatřily světlo, uvědomila si, že dostala druhou šanci. A tuto šanci se rozhodla využít – po tragédii se stala bojovnicí za bezpečnost na moři, aby žádná další loď nemusela sdílet osud Lusitanie.
Alice Lines: Pečovatelka, která nezapomněla na své svěřence: Alice Lines byla zkušená pečovatelka, která na palubě Lusitanie doprovázela skupinu dětí. Když do trupu lodi udeřilo torpédo a paluba se začala naklánět, nepropadla panice. Místo toho okamžitě začala jednat – sbírala své malé svěřence a snažila se je dostat k záchranným člunům.
„Podívejte se na mě, držte se mě pevně!“ opakovala dětem, zatímco kolem nich propukal chaos. Jedno z dětí začalo plakat, jinému podklouzly nohy na mokré palubě, ale Alice je nezanechala. S každým krokem si byla vědoma nebezpečí, které hrozilo nejen jí, ale především těm, které měla na starosti. I když voda začala stoupat a vřeštící dav se snažil dostat do člunů, ona se soustředila pouze na děti.
V jednom z nejdramatičtějších momentů spatřila člun, který se právě spouštěl na vodu. Bylo v něm jen několik pasažérů, ale místa rychle ubývala. Alice věděla, že nemá čas váhat. Popadla dvě nejmenší děti a vtiskla je námořníkům, kteří je vtáhli do člunu. Ostatní děti se držely za její sukni, jejich malé prsty pevně svíraly látku.
Když se pokusila dostat do člunu i ona, narazila na tvrdý odpor – panikařící dospělí se tlačili dopředu a nebrali ohled na nikoho jiného. Náhle ucítila silný úder a ztratila rovnováhu. Spadla na palubu a na okamžik jí vzduch vyrazil strach z hrudi. Ale i když byla dezorientovaná, znovu se vyškrábala na nohy a zoufale se rozhlédla po dětech. Byly tam. Námořník je držel v bezpečí na člunu, ale místa pro ni už nebylo.
Člun se začal pomalu vzdalovat od Lusitanie. Alice neměla čas na slzy. Další děti stále potřebovaly její pomoc. Popadla chlapečka, který se zoufale držel zábradlí, a pevně ho objala. „Neboj se, zlato, my to zvládneme,“ zašeptala mu do ucha. Navzdory chaosu a panice se jí podařilo dostat všechny děti do záchranného člunu. Její odvaha a rychlé jednání zachránily životy nejen jí, ale i dětí, o které pečovala.
Osud Lusitanie byl zpečetěn během několika minut, ale její příběh přetrval celé století. Tato tragédie změnila námořní historii i vnímání války – byla to jedna z klíčových událostí, která přivedla USA do první světové války. Ale víc než historická událost, Lusitania zůstává symbolem lidské odvahy, zoufalství a osudu.
Seznam zdrojů:
1. Richards, A. (2018). The Lusitania Sinking: Eyewitness Accounts from Survivors. Barnsley: Greenhill Books.
2. „The Lusitania Survivor Who Returned From the Dead.“ New England Historical Society. [cit. 19.02.2025]. Dostupné z: https://newenglandhistoricalsociety.com/lusitania-survivor-returned-from-dead/
3. „The Lusitania Disaster: Part 2 - The Eyewitness Accounts.“ The Society for Nautical Research. [cit. 19.02.2025]. Dostupné z: https://snr.org.uk/the-mariners-mirror-podcast/the-lusitania-disaster-part-2-the-eyewitness-accounts/
4. „The Lusitania Sinking: Eyewitness Accounts from Survivors.“ Amazon.com. [cit. 19.02.2025]. Dostupné z: https://www.amazon.com/Lusitania-Sinking-Eyewitness-Accounts-Survivors/dp/1459743482
