Článek
Dusný den v koloniální Kalkatě kolem roku 1835. Vzduch je těžký, horký, vlhkost proniká až do morku kostí a tropické slunce pálí bez slitování. A právě v ten den k molu připlavuje loď z daleké Nové Anglie, z jejíhož trupu vykládají dělníci nablýskané bloky ledu – průhledné jako sklo. Zvědavý dav se tlačí kolem. Mnozí z přihlížejících nikdy v životě neviděli led, natož aby si sáhli na kus zimy, který přežil čtyřměsíční cestu přes oceán.
Zní to jako fantazie, ale právě takhle vypadalo jedno z nejodvážnějších podnikání 19. století – mezinárodní obchod s přírodním ledem.
Za touto neobvyklou obchodní revolucí stál muž jménem Frederic Tudor. V roce 1806, ve svých pouhých dvaceti letech, si umínil, že zbohatne prodejem něčeho, co měl doma každý zadarmo – ledu. V tehdejší Nové Anglii znamenala zima pořádné mrazy, jezera zamrzala do silné krusty a sklizeň ledu byla běžnou součástí života. Tudor však šel dál. Nechtěl led skladovat jen pro místní zmrzlináře a pivovary – chtěl ho exportovat do Karibiku, do Jižní Ameriky, na druhý konec světa.
Zpočátku jej lidé považovali za blázna. První zásilky končily ztrátami, skladování bylo neefektivní, převoz komplikovaný a led tál rychleji, než dorazil do cíle. Ale Tudor se nevzdal. Znovu a znovu investoval peníze i úsilí, vylepšoval způsoby balení, izolaci ložních prostor a skladovací technologie.
Průlom přišel až ve třicátých letech 19. století, když začal spolupracovat s vynálezcem Nathaniellem Jarvisem Wyethem. Ten vyvinul revoluční způsob těžby ledu pomocí speciálního kovového pluhu, taženého koňmi, který dokázal řezat pravidelné kvádry přímo z hladiny zamrzlých jezer. To nejenže urychlilo těžbu, ale umožnilo skladovat led efektivněji – v blocích o stejném tvaru, s minimem vzduchu a prostoru mezi nimi.
A pak přišel okamžik, který vstoupil do dějin: v roce 1833 naložila loď Tuscany v Bostonu 180 tun ledu a vyplula na cestu dlouhou přes 24 000 kilometrů do britské Indie. Cesta trvala čtyři měsíce a během ní se polovina zásilky proměnila v kaluže. Ale zbylých 100 tun dorazilo v neporušeném stavu – a udělalo obrovský dojem. Indičtí obchodníci i britští koloniální úředníci byli uchváceni. Led se stal symbolem luxusu a pokroku.
Rychle vznikla poptávka. Tudor založil v Kalkatě první ledový dům – masivní stavbu s tlustými zdmi, naplněnou pilinami a taninem, které sloužily jako izolace. Brzy následovaly další podobné stavby v Bombaji i Madrasu. V polovině 19. století se Indie stala nejziskovějším trhem jeho ledového impéria.
Obchodní model byl přitom prostý a geniální: během mrazivých zim v Nové Anglii se těžil led z jezer, převážel se koňskými povozy do skladů, tam se lisoval a připravoval na export. Loď, která v zimě připlula do Bostonu prázdná, odplula naplněná ledem a v tropech se její náklad prodával za ceny, které bohatě pokryly náklady i ztráty způsobené táním. Zpátky se loď vracela naložená cukrem, kávou či kořením – byl to byznys v obou směrech.
Led se v tropických koloniích stal nástrojem moci. Nešlo jen o to zchladit nápoj nebo uchovat maso – šlo o pocit nadvlády nad přírodou. Zatímco místní obyvatelé čelili neúprosné žhavé realitě, britští úředníci si večer míchali koktejly s ledem, který přeplul oceány. V zemi, kde ani horské vrcholy nezajišťovaly celoroční sníh, byl každý průhledný blok doslova kusem jiného světa. Služebnictvo nosilo kusy ledu na stříbrných podnosech, nemocnice začaly používat led k tišení horeček a zánětů, a místní elita toužila po vlastní ledové truhle.
Mezitím v Bostonu či v Charlestownu, na zamrzlých březích řeky Charles, pracovali muži i chlapci v mrazech. Sledovali, jak se pluhy s železnými čepelemi zakusují do ledu. Po uříznutí jednotlivých bloků – často o rozměrech zhruba 1×2 stopy (cca 30×60 cm) – je háky vytahovali na břeh a skládali jako dřevěné špalky do obrovských izolovaných skladů. Každý blok byl označen, zvážen a připraven na cestu.
Tato „ledová zlatá horečka“ nabrala takové obrátky, že v roce 1856 vyvezly americké ledové společnosti přes 150 tisíc tun ledu do více než 40 zemí světa – od Brazílie po Austrálii. V době, kdy se led nevyráběl, ale těžil, byl americký led standardem kvality. Dokonce i v Norsku, kde byl přirozený led také k dispozici, se dovážel ten z Nové Anglie – čistší, průzračnější a lépe opracovaný.
Kromě Indie patřily k největším odběratelům Kuby, Jamajka a později i Hongkong. V Austrálii se led prodával v lékárnách jako léčivo, v Karibiku chladil rum a v Jižní Americe si bohatí plantážníci užívali mražené dezerty. A v tom všem proudily dolary zpět do Bostonu, kde se Frederic Tudor stal známý jako „Ice King“.
Ale jak to všechno fungovalo technicky? Kromě samotné těžby a přepravy se rozvíjely i nové metody konzervace. Klíčem bylo balení do pilin – odpadu z pil, který měl vynikající izolační vlastnosti. Piliny dokázaly udržet teplotu a zpomalit tání na týdny, někdy až měsíce. Lodní prostory byly vystlány několika vrstvami izolačního materiálu a led byl naskládán těsně vedle sebe, aby se minimalizoval kontakt se vzduchem.
V noci byly tyto lodě překládány pod rouškou tmy, aby se co nejméně ohřály. Přístavní dělníci v Indii byli často školeni samotnými Američany, jak správně manipulovat s ledem.
Ledový obchod přežil i několik krizí – občanskou válku v USA, kolísání cen lodní přepravy i rozmary počasí. Ale proti pokroku nezmohl nic. Koncem 70. let 19. století přichází zlom: vzniká první komerční výrobník umělého ledu. Náhle není potřeba čekat na zimu. Led vzniká z páry a strojů. Ačkoliv přírodní led zůstává v oblibě ještě několik desetiletí (hlavně kvůli čistotě a estetice), technologický vývoj ho postupně vytlačuje.
Na konci století už ledové lodě do Indie skoro neplují. Tudor umírá roku 1864 jako milionář, ale jeho impérium se rozpadá – ne kvůli konkurenci, ale protože se svět naučil vyrábět zimu stisknutím páky.
Příběh ledu v 19. století tak není jen podivuhodnou epizodou z historie obchodu. Je to příběh lidské vynalézavosti a touhy porazit přírodní zákony. Dnes, kdy máme mrazák v každé domácnosti, působí ta epocha jako sen – ale právě v ní se zrodila první globální chladící síť.
Seznam použitých zdrojů:
1. Wired. Sept. 13, 1833: Imported Ice Chills, Thrills India. Dostupné z: https://www.wired.com/2010/09/0913calcutta-ice-ship/
2. ThePrint. History of the ‚clinking‘ glasses — How Tudor Ice Co. brought ice to India. Dostupné z: https://theprint.in/feature/history-of-the-clinking-glasses-how-tudor-ice-co-brought-ice-to-india/573953/
3. Scroll.in. How ice shipped all the way from America became a luxury item in colonial India. Dostupné z: https://scroll.in/article/720912/how-ice-shipped-all-the-way-from-america-became-a-luxury-item-in-colonial-india
