Článek
Byl 30. říjen 1938, podzimní večer, kdy se městečka na východním pobřeží Spojených států připravovala na Halloween. Děti pobíhaly s dýněmi po ulicích, kostýmy čarodějnic a duchů se mísily s mihotavým světlem lamp. V domácnostech voněly koláče z jablek a dýní, dospělí ladili rádio, aby si poslechli hudbu nebo oblíbený večerní program. Atmosféra byla poklidná, plná očekávání, radosti i lehkého napětí, které k tomuto svátku patřilo.
Najednou se z reproduktorů ozval naléhavý hlas:
„Dámy a pánové, přerušujeme tento program taneční hudby, abychom vám přinesli zvláštní zprávu… Na planetě Mars byly hlášeny podivné exploze!“
Marťané přistávají – a Amerika tomu věří
Z reproduktorů zaznívaly popisy, které nebyly jen dramatické, ale přímo hypnotizující. „Velký válec spadl z nebe, a když se k němu přibližujeme, dveře se otevírají… a z nich vystupuje stvoření nepodobné ničemu, co lidské oči kdy spatřily.“
V pozadí zněly efekty výbuchů, křik davu, dusot kroků, sirény a zrychlený chaos, který dokonale napodoboval realitu. Dokonce i hudební přestávky, které měly dodat na autentičnosti, paradoxně paniku ještě umocňovaly. Posluchači očekávali další katastrofy a každé ticho působilo hrozivě – jako nadechnutí před dalším úderem.
Rádio, do té doby médium uklidňujícího hlasu a jistoty, se proměnilo v nástroj, který dokázal během několika minut proměnit iluzi v hmatatelnou realitu.
Ulice plné strachu
Masová hysterie propukla okamžitě. Lidé hromadně opouštěli své domovy, ulice zaplnily kolony aut, v nichž se tísnily celé rodiny a lidé bezcílně pobíhali, hledajíce útočiště. Telefonní linky policie, novin i záchranných složek byly zahlceny, dispečeři marně křičeli do sluchátek, že žádní Marťané na Zemi nejsou.
Každý šum, blikající světlo nebo vzdálený zvuk motoru mohl vyvolat pocit ohrožení. Z rádia se linuly další „reportáže“ z místa útoku: „Muži běží, křičí, snaží se uniknout paprsku smrti… budovy v plamenech… vojáci na ústupu…“
Mnozí posluchači byli přesvědčeni, že svět, jak jej znají, právě končí. Ti, kdo naladili program později a neslyšeli úvodní upozornění, že jde o dramatizaci, byli zcela bezbranní vůči sugestivnímu hlasu v éteru. Panika zasáhla nejen venkovské oblasti, ale i velká města. Rodiny utíkaly do lesů, jiní se shromažďovali v kostelech, kde prosili o spásu.
Někteří lidé dokonce tvrdili, že skutečně viděli světla na obloze nebo slyšeli „zvuky válce dopadajícího na zem“. Strach byl tak intenzivní, že lidská mysl sama dotvářela obrazy katastrofy.
Když iluze vítězí nad realitou
Orson Welles se souborem Mercury Theatre on the Air připravil adaptaci románu H. G. Wellse Válka světů jako živé zpravodajství. Obsahovala rozhovory s „odborníky“ a „očitými svědky“, falešné reportáže z místa katastrofy a zvukové efekty, které navozovaly dojem, že se děj odehrává v přímém přenosu.
Byl to odvážný experiment – hra s důvěrou, se zvykem lidí věřit všemu, co slyší z rádia. Tehdy bylo rádio nejsilnějším masovým médiem a jeho hlas měl váhu oficiální pravdy. Když z reproduktorů promluvil tón zpravodajství, málokdo o jeho věrohodnosti pochyboval.
Orson Welles, který v té době měl pouhých 23 let, byl až do té chvíle známý jen úzkému okruhu divadelních nadšenců. Po této noci se stal celebritou a symbolem síly médií.
Rok, kdy se strach stal všední součástí života
Rok 1938 byl obdobím mezinárodní nejistoty. Evropa byla na pokraji války, Mnichovská dohoda byla čerstvě podepsána a Hitler upevňoval moc. Američané, byť vzdáleni evropským konfliktům, cítili, že svět stojí na prahu katastrofy. Strach z moderních technologií, zbraní a leteckých útoků byl každodenní součástí atmosféry doby.
Proto dokázalo vysílání zasáhnout tak hluboko. Lidé už byli připraveni slyšet špatné zprávy – jen netušili, že tentokrát přicházejí z pera spisovatele a z úst mladého režiséra.
Orson Welles ukázal, že média mohou během několika minut změnit náladu celé společnosti. Že hranice mezi realitou a fikcí se může rozplynout, pokud se jí dotkne hlas, kterému lidé důvěřují. A i když se později ukázalo, že rozsah paniky byl místy přeháněn novinami, příběh o „noci, kdy přišli Marťané“, přežil generace.
Zůstává jako varování: že mezi hlasem pravdy a hlasem iluze vede jen tenká, nebezpečně snadno překročitelná hranice.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
[1] LOVGREN, Stefan. ‘War of the Worlds’: Behind the 1938 Radio Show Panic. National Geographic [online]. 17. 6. 2005 [cit. 29. 8. 2025]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/science/article/war-of-the-worlds-behind-the-panic
[2] The radio drama that shocked America 80 years ago and the modern birth of fake news. Deutsche Welle [online]. 26. 10. 2018 [cit. 29. 8. 2025]. Dostupné z: https://www.dw.com/en/the-radio-drama-that-shocked-america-80-years-ago-and-the-modern-birth-of-fake-news/a-46052965
[6] HAZELGROVE, William Elliott. Dead Air: The Night That Orson Welles Terrified America. AP News [online]. 25. 11. 2024 [cit. 29. 8. 2025]. Dostupné z: https://apnews.com/article/7eb4eac738f1c37656e1ace8c53a9698
